Vystavovat skalpy? Muzeum Karla Maye má problém

"Rozhodli jsme se k tomu z etických a politických důvodů," prohlásil Hans Grunert z Muzea Karla Maye. Dodal, že skalp, který příslušníci Ojibwa chtějí zpět, nebyl nikdy vystavován. O návratu lidské kůže s vlasy ale instituce neuvažuje, neboť ji podle Grunerta získala legálně. Podle listu The Guardian vlastní radebeulské muzeum celkem 17 skalpů, součástí kritizované výstavy ale byly jen tři z nich.

V myslích lidí jsou indiáni Severní Ameriky velmi často spojováni s násilným skalpováním. Skalpovat mrtvého nepřítele znamená stáhnout mu z hlavy kousek kůže i s vlasy.Tento zvyk souvisel s vírou, že duch skalpovaného člověka se tak nedostane do „Země věčných lovišť" a bude bloudit po Zemi, aniž by mohl jakkoli škodit živým.

Před příchodem bělochů tento zvyk používalo jen několik málo kmenů na severovýchodě Ameriky. Ve snaze zvětšit svá území pořádali evropští kolonisté na Indiány skutečné hony. Za každého indiána byla přislíbena odměna. Skalp, který si z mrtvých brali běloši, sloužil jako důkaz pro získání odměny.

Dle serveru vlasy.cz někteří kolonisté přišli na hrůzný nápad udělat si s indiánských skalpů sbírku, a byli často ochotni je získat i za cenu zlata. A jak postupovali běloši dál a dál na Západ, naučili barbarské skalpování i Indiány. Koncem 17. století převzali tento zvyk Indiáni Velkých plání, kteří ho nikdy předtím neznali. Popravdě je však třeba říct, že si přitom počínali stejně krutě jako běloši.