Konec EU? Do Bruselu se valí ultrapravicové strany

Podle deníku The Daily Telegraph průzkumy naznačují, že ve 12 z 28 unijních zemí dostanou ultrapravicové strany dostatek hlasů, aby měly v europarlamentu svého poslance. Minimálně ve třech evropských zemích - v Británii, v Dánsku a ve Francii - zřejmě dokonce zvítězí.

Zmíněné strany čerpají sílu ze sociální nespokojenosti, která se na kontinentu rozšířila během hospodářské krize provázené rostoucí sociální nejistotou, nezaměstnaností a klesající životní úrovní.

Společné pro tato uskupení, která se liší stupněm radikalizace, je rezolutní antiimigrační postoj a také požadavek reformy, anebo přímo zrušení EU. Léta recese a úsporných opatření podkopaly důvěru Evropanů v instituci s ročním rozpočtem 140 miliard eur a s vlivem na všechny sféry od zemědělství až po justici.I když se ale naplní předpoklady a euroskeptici zaznamenají v letošních volbách výrazné úspěchy, jsou analytici podle agentury AP přesvědčeni, že krach unie nehrozí. Evropskému parlamentu nadále budou dominovat dvě velké frakce středolevých a středopravých stran a vliv euroskeptiků bude pravděpodobně limitovat jejich relativně malá zkušenost a také obrovské názorové rozdíly mezi nimi.

Řada krajně pravicových stran, které chtějí získat respekt voličů, se totiž jasně distancuje od extremistických uskupení typu fašistického řeckého Zlatého úsvitu či Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) s jeho ostrými výpady proti menšinám. Jobbik, který žehrá na územní ztráty někdejších Uher a vyzývá k tvorbě seznamu vlivných Židů, získal v dubnových volbách do maďarského parlamentu více než 20 % hlasů. Strana si tímto výsledkem připsala kontinentální primát, protože žádná jiná nacionalistická formace se v parlamentních volbách kdekoli v Evropě netěšila srovnatelné podpoře. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že by se stejný úspěch mohl zopakovat i ve volbách do Evropského parlamentu.

Psali jsme: Postoj Čechů k EU se pozvolna mění. Co se to děje?  

"Divil bych se, kdyby tyto strany v evropských volbách neuspěly, a nedělám si iluze, že se je těžkopádnému a mdlému evropskému vedení podaří zastavit," prohlásil oxfordský historik Timothy Gordon Ash ve svém textu pro deník Guardian už loni na podzim. Uvedla to Česká televize.

Umírněnější euroskeptické strany se zřejmě pokusí po volbách vytvořit novou krajně pravicovou frakci, k tomu však budou potřebovat v europarlamentu 25 poslanců ze sedmi stran z různých zemí. Francouzská Národní fronta, již vede dcera známého xenofobního politika Marine Le Penová, už oznámila, že plánuje spojení se Stranou pro svobodu Geerta Wilderse, která patří mezi tři nejsilnější nizozemské strany. Zaplnění 25 poslaneckých míst se tak nezdá být problematické vzhledem k tomu, že zmíněná dvě uskupení sama podle očekávání budou mít 23 křesel. K dosažení druhého kritéria ale musejí přesvědčit dalších pět stran z jiných států.

Britská Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) již dříve odmítla s "antisemitskou Národní frontou" spolupracovat, ačkoli Wilders tvrdí, že UKIP bude po volbách v pokušení se k ultrapravicové koalici přidat. Členy by se mohly stát také Svobodná strana Rakouska, která má podporu 20 procent Rakušanů, belgický Vlámský zájem, Slovenská národní strana Jána Sloty nebo italská Liga severu.

Lidé jen závidí těm druhým, bojí se jich a nenávidí je

Projevy připomínající řečnění na lidových táborech 19. století mají ale podle slovenského historika Dušana Kováče jen daleko k heroickému romantismu, který byl typický pro Evropu před revolučním rokem 1848; nejde totiž opomenout dvě světové války, k nimž nacionalismus vedl. "Výroky typu: 'Jsem ochotný pro svůj národ umřít' – takto se vyjádřil jeden z čelných představitelů Jobbiku – jsou už jen pokleslým pseudo-romantismem," upozorňuje.

Buditelská rétorika podobná té, která zazněla z úst Le Penové a Wilderse, je přitom blízká i dalším subjektům. Vedení zmíněné maďarské formace apelovalo na vytvoření krajně pravicové "aliance sahající od Jadranu po Balt". Podobné nacionálně-kolektivistické sklony potom zanívají v menšním rozsahu i v Česku.

Předsedkyně České suverenity Jana Wolfová vyzvala ve vysílání ČT24 k tomu, aby se na půdě Evropského parlamentu ustavila frakce pouze na základně příslušnosti ke slovanským národům. Obdobnou myšlenku slovanské vzájemnosti v besedě Českého rozhlasu Plus prezentoval i Radek John, lídr Věcí veřejných.

Podle Kováče tak sice lze v současném nacionalismu najít určité společné rysy s jarem národů – zmiňuje vydělování se vůči "těm druhým" a budování kolektivní identity prostřednictvím národních elit – v obou případech jde ale jen o archetypální projevy národního cítění. Jinak není možné období před 160 lety s dneškem srovnávat.

"V 19. století měšťanské elity spojovaly nacionalismus s občanským uvědoměním," zdůraznil pro ČT historik Kováč. "Současný nacionalismus už nedokáže občany osvobozovat, ale pouze je svazuje svým kolektivismem a jasně deklarovaným anti-demokratismem."

Filosof Jan Sokol mluví přímo o vyprázdněnosti nového národovectví; lidé se podle něj nestarají o vlastní národ, ale "jen závidí těm druhým, bojí se jich a nenávidí je".