Krajní pravici lze označit za šílence, rozhodl soud

Gauck loni koncem srpna, krátce před volbami do Spolkového sněmu, označil za "šílence" účastníky demonstrací, jež iniciovala NPD, proti nové ubytovně pro azylanty ve východoberlínské čtvrti Hellersdorf. "Potřebujeme občany, kteří půjdou do ulic a tyto šílence vykážou tam, kam patří," prohlásil tehdy Gauck před berlínskými školáky.

Němečtí pravičáci se obrátili na ústavní soud, aby hlavě státu napříště takové údajně urážlivé výroky zakázal. Spor ale NPD prohrála. Podle soudu Gauck svým výrokem neporušil zásadu nestrannosti, držel se "své reprezentační a integrační funkce" a nepřekročil své kompetence.

Označení "šílenci" lze sice samo o sobě vnímat jako urážející, ale v tomto konkrétním případě se prezident obracel proti "pravicově radikálním a xenofobním přesvědčením" a vyzýval k tomu, aby se jejich prosazování bránilo demokratickými prostředky, zdůvodnil soud v Karlsruhe.

Gauck výrok soudu uvítal. "Spolkový prezident je vděčný za objasnění ze strany spolkového ústavního soudu," konstatoval dnes v Karlsruhe státní tajemník David Gill po telefonátu s Gauckem. Naopak NPD rozhodnutí ústavního soudu označila za "groteskní". Soud prý povoluje prezidentovi, aby kastoval občany.

NPD (Národně demokratická strana Německa) je nejstarší aktivní krajně pravicová strana Německa. Strana vznikla v roce 1964 jako pokračovatelka radikální, ale neúspěšné Německé říšské strany (Deutsche Reichspartei). Ještě v šedesátých letech strana slavila dílčí úspěchy, to když se jí podařilo alespoň na jedno volební období získat poslanecké mandáty hned v sedmi západoněmeckých zemských sněmech.

V Bádensku-Virtembersku dokonce obdržela v zemských volbách v roce 1968 9,8 procent. Poté se ovšem až do počátku devadesátých let stala neúspěšnou stranou, která ovšem nadále vytrvale propagovala odkaz nacismu. Znovusjednocení Německa NPD dodalo nový vítr do plachet.

Strana se velmi rychle přizpůsobila protestní rétorice části nespokojených občanů bývalé NDR a hned v několika hlavně ekonomicky slabších regionech značně posílila své postavení. Největšího úspěchu dosáhla v zemských volbách, a to v roce 2004 v Sasku (9,2%) a 2006 v Meklenbursko-Pomořansku (7,3%). Strana sama se považuje za „jedinou a opravdovou opozici" a „revoluční stranu", Spolkový úřad na ochranu ústavního pořádku ji ovšem vede ve své evidenci jako extremistickou, rasistickou a protiústavní. To vede k četným diskusím o tom, jestli strana má být zakázána.

Dnes je zřejmé, že soudy nejen v SRN, ale i v jiných zemích se zákazy stran příliš neplýtvají a považují je až za krajní způsob obrany proti extremistickým stranám. V případě NPD je přitom jisté jedno: strana není momentálně i přes dílčí úspěchy politicky nebezpečná. V posledních volbách do bundestagu v roce 2005 oslovila 1,6 procent obyvatelstva (to je vůbec poprvé od sedmdesátých let, co překročila hranici 1 procenta). Jisté ovšem je, že nebezpečná je strana zejména společensky. Její politické jednání je jednoznačně protiústavní a protidemokratické.

Strana je jasnou většinou společenských a sociálních skupin odmítána a není tedy masovou šiřitelkou nacismu. Je otázkou, do jaké míry je momentálně žádoucí zvolit nejrazantnější řešení, tedy stranu zakázat. Spolkový úřad pro ochranu ústavního pořádku tak zatím dosud neučinil. Je ovšem na místě, aby skutečně pečlivě sledoval a monitoroval vývoj ve straně a zejména případné integrační snahy na extrémní pravici, uvedl socioweb.cz.