Polsko postavilo sochu Leninovi: Soudruh učůrává a svítí zeleně +VIDEO

Kontroverzní "Fontánka budoucnosti", utahující si z ruského revolucionáře, se objevila v centru někdejšího komunistického vzorového města v rámci uměleckého festivalu. Místní ji podle serveru Gazeta.pl překřtili na "čůrajícího Lenina".

"Chtěl jsem se ptát, zda my, obyvatelé Nowe Huty a obecně Poláci, dokážeme s odstupem hledět na minulost, kterou jsme tolik posedlí," vysvětlil spoluautor díla Bartosz Szydlowski agentuře AFP. "Zda dokážeme dát minulosti veselejší rozměr, zbavit ji tíže a osvobodit se od traumat smíchem a odstupem," dodal.

Spolu se svou chotí vytvořil sošku vysokou 68 centimetrů, desetkrát menší, než památník Lenina z dob, kdy Polsko bývalo podřízeno Sovětskému svazu, který umění vnutil styl reálného socialismu.

"Proč je tak maličký? Cílem bylo zmenšit ideologii do liliputánských rozměrů," míní historik umění Maciej Mizian a připomíná, že za komunismu vše muselo být obrovské, grandiózní.

Zdroj: YouTube

"V Polsku, na rozdíl od jiných komunistických zemí, byly snad jen dvě či tři Leninovy sochy. V Československu, ve východním Německu či Maďarsku byly na každém rohu. Komunisté nechtěli dráždit Poláky, protože si uvědomovali nevraživost k Rusům. Avšak zahraniční delegace se divily, že ve městě Leninovy hutě nemá Vladimír Iljič svou sochu," vysvětluje historik, proč tehdejší vůdce polských komunistů Wladyslaw Gomulka nařídil postavit uprostřed města Leninovi pomník.

Ten se stal terčem útoků místních obyvatel. Někteří na něj vylévali valeriánské kapky, aby sem kočky chodily močit, jiní se snažili sochu vyhodit do povětří, ale bez velkého úspěchu. Památník byl odstraněn až po pádu komunismu a prodán jako šrot jednomu švédskému podnikateli do zábavního parku.

"Novou sochu mám docela ráda. Nebudí ve mně nějaké zvláštní emoce," říká třicátnice působící jako realitní makléřka v Krakově. "Celkově jsou reakce lidí pozitivní. Mladí si sošku oblíbili a ti starší doufají, že by mohla přilákat do Nowe Huty turisty a s tím i podnikání," zdůraznil Szydlowski.

Lenin stanul v listopadu 1917 v čele koaliční vlády bolševiků a levých eserů. Poté nechal rozehnat zvolené Ústavodárné shromáždění, ve kterém měla jeho vláda jen menšinu zástupců. Okamžitě uvedl v platnost vládní dekrety O půdě a O míru, kterými byla provedena pozemková reforma ve prospěch bezzemků a drobných rolníků a uzavřen separátní mír s Ústředními mocnostmi. Tím jeho vláda porušila spojenecké dohody a rovněž vzbudila odpor u středních rolníků a měšťanstva.

V průběhu následující zahraniční intervence a občanské války Lenin brutálně potlačil v zemi veškerou opozici ("rudý teror") a zavedl tzv. diktaturu proletariátu. V červenci 1918 se rozešel s levými esery a sestavil jednobarevnou vládu. O měsíc později, 30. srpna, na něho spáchala eserská teroristka Fanja Kaplanová neúspěšný atentát.

Jeho důsledkem bylo jen zesílení teroru, zřízení všemocné politické policie - Čeky a koncentračních táborů pro nepohodlné osoby. Lenin poté zakázal frakcionářství uvnitř bolševické strany, aby upevnil svoji osobní autoritu. Rovněž stál u zrodu Komunistické internacionály, jejímž účelem bylo násilím rozpoutat světovou revoluci, řízenou z Moskvy. Po neúspěchu revoluce v Německu a Maďarsku a v důsledku zhroucení zemědělství vyhlásil v roce 1921 tzv. Novou ekonomickou politiku (NEP) - smíšené kapitalisticko-socialistické hospodářství, které v SSSR přetrvávalo několik let.

Jméno Lenin bylo jedno z jeho revolučních pseudonymů. Není vyloučeno, že si toto jméno zvolil na důkaz opozice vůči Georgiji Plechanovovi, který používal pseudonym Volgin, podle řeky Volhy. Uljanov si zvolil Lenu, která je delší a teče opačným směrem. Věrohodnost tohoto vysvětlení je ovšem diskutabilní, Lenin sám nikdy neprozradil, proč si je vybral.