Sasko chce zachránit Lužické Srby, jejich kultura a řeč rychle mizí

"Je nutné rychle jednat," řekl ČTK zemský poslanec za Levici Heiko Kosel. "Oblasti, kde žijí Lužičtí Srbové, nadále ničí projekty na těžbu hnědého uhlí. Neexistuje dostatečná síť škol vyučujících v lužické srbštině, nedostatečně se také uplatňuje dvojjazyčnost v úřední komunikaci v Lužici," dodal.

Především hnědouhelné lomy představují zásadní problém. V posledních 25 letech bylo kvůli těžbě zbouráno 136 vesnic v Lužici. Vystěhovat se muselo na 25.000 lidí, naprostá většina z nich byli Lužičtí Srbové. Nové bydlení pro ně Sasko zajistilo v oblastech mimo Lužici, kde převládalo německé obyvatelstvo. Kosel podotkl, že tento přístup vedl k omezenějšímu užívání lužické srbštiny a společně s jazykem mizí i udržované zvyky.

"Vysídlování lužickosrbských vesnic kvůli těžbě hnědého uhlí by se mělo zastavit. Mělo by být možné jen ve výjimečných případech, kdy je na těžbě mimořádný společenský zájem," řekl Kosel. Pokud pak skutečně dojde k vystěhování obyvatel, měli by podle něj nacházet nový domov přednostně v oblastech s lužickosrbským osídlením. Pokud by byli nuceni usadit se jinde, mělo by se na nové obce nahlížet jako na lužickosrbské, umožnit v tamních oblastech dvojjazyčnost a nenutit Lužické Srby k asimilaci s Němci.

Právě zachování dvojjazyčnosti považuje Kosel za rozhodující pro udržení lužickosrbské kultury. Proto je podle něj potřeba zvýšit počet škol, které v lužické srbštině vyučují a Sasko by mělo tyto školy finančně podporovat.

Měkká slovanská řeč umlkla na baltském pobřeží a v meklenburských nížinách již v 11. a 12. století, někde se jazyk předků udržel do století třináctého či čtrnáctého. Výjimkou byl kmen Drevjanů v tzv. Lüneburském vřesovišti, kde slovanská řeč dozněla teprve v polovině 18. století. Jedinými ostrůvky v německém moři, které si svůj prastarý jazyk uchovaly dodnes, jsou dvě nevelké oblasti - Horní a Dolní Lužice.

Hornolužická srbština se podobá staročeštině z 15. století, protože se kvůli několikasetleté izolaci od ostatních Slovanů ve svém vývoji opozdila. Dolnolužická srbština je mnohem silněji ovlivněna němčinou a počet jejích uživatelů se odhaduje asi na 10 000 osob. V Horní Lužici používá vedle němčiny svou slovanskou mateřštinu asi 40 000 lidí. Rozdíl mezi hornolužickou a dolnolužickou srbštinou je dost velký, určitě větší než mezi češtinou a slovenštinou.

Některá slova byla převzata z češtiny, např. hudźba, dźiwadło, wobrazowka, spisowaćel atd. Z němčiny tu najdeme slovo špihel (Spiegel), měca (Mütze), hamor (Hammer) aj. Zvláštní skupinu tvoří slova, která zřejmě pocházejí ze zaniklého jazyka Polabských Slovanů: kedźbu! (pozor!), nan (otec), blido (stůl), kołp (labuť), nop (lebka), žro (jádro), cyroba (potrava), kłok (šíp), uvedl server luzicke-hory.cz.