Slovensko změní ústavu kvůli vodě? Populismus, protestuje opozice

Debatu ohledně zákazu vývozu pitné, geotermální a minerální vody prostřednictvím potrubí nebo cisteren odstartovala novela zákona, který má upravit podmínky obchodování s touto komoditou.

Podle opozice si vláda zákonem, který dnes v prvním čtení schválil parlament, chtěla připravit podmínky pro umožnění vývozu pitné vody do zahraničí. Premiér Fico i ministr životního prostředí Peter Žiga to popřeli a v reakci na kritiku oznámili návrh na změnu ústavy.

"Poprvé povyšujeme vodu na strategickou surovinu. Přijdeme s novelou ústavy a zakážeme vývoz vody do zahraničí," prohlásil ve sněmovně Žiga. Dodal, že v současnosti není tato oblast podnikání regulována. Slovensko má značné zásoby podzemní vody, z nichž využívá jen zlomek.

Na prosazení zákazu vývozu pitné, geotermální a minerální vody v ústavě s výjimkou humanitárních katastrof bude Směr-SD potřebovat hlasy opozice nebo nezařazených zákonodárců. Sociální demokraté mají s 83 poslanci ve 150členné sněmovně sice pohodlnou většinu, k prosazení ústavního zákona je ale potřeba souhlas alespoň 90 poslanců. Opatření by se také nevztahovalo na výrobce minerálek.

Někteří poslanci opozice iniciativu vlády odmítli. "Vypadá to velmi populisticky. Nemyslím si, že ústava je trhací kalendář," poznamenal poslanec strany Most-Híd Gabriel Csicsai. Zástupci opozice také tvrdili, že pro ochranu pitné vody před vývozem do zahraničí by stačilo upravit text projednávaného návrhu zákona.

Podzemní vody, tedy všechny vody nacházející se pod zemským povrchem, se obvykle dělí na vody prosté a vody minerální. Jako minerální vody jsou v celém světě označovány podzemní vody, které mají některé zvláštní chemické či fyzikálně-chemické vlastnosti.

V českých zemích se již tradičně odlišují od vod prostých podle pěti kritérií, jimiž je celkové množství rozpuštěných pevných látek, obsah oxidu uhličitého, teplota, radioaktivita a obsah některých důležitých látek (sirovodík, železo, arsen, jód aj.). V průběhu let se měnily a mění hodnoty jednotlivých mezí, odlišujících obě kategorie vod, ale podstata tohoto základního dělení zůstává stejná. Podobně je tomu i v jiných zemích, obdařených takovým bohatstvím minerálních vod jako Čechy a Morava.

Mezi nejznámější lahvované minerální vody ČR patří mariánsko-lázeňský Excelsior, karlovarský Mlýnský pramen, kyselecká Mattoni, Korunní kyselka, Vincentka z Luhačovic, Poděbradka, náchodská Ida, Šaratice ze Sokolnice u Brna aj. Je patrné, že plnírny minerálních vod mají jistou vazbu na lázeňská místa nebo jejich blízké okolí, což je dáno původním posláním plníren – efektivním využitím kapacity přírodních zdrojů lázeňských míst.

Plnírny jsou prostorově vázány na výskyty minerálních vod vhodných parametrů. Plnírenský provoz sestává velmi zhruba z jímání minerálních vod (přelivem, čerpáním), jímání přírodního zřídelního plynu, dopravy kapalné i plynné fáze (potrubí) do vlastního provozu, akumulace vody a plynu, dále z úprav minerální vody (odželeznění, ochucení sirupy apod.), vlastního lahvování do skla, či dnes bohužel stále častěji do PET lahví, většinou pod ochrannou atmosférou z CO 2 (Beilstein, 1907), sycení lahvované vody CO 2 (minimální obsah cca 1800 mg.l -1 volného rozpuštěného CO 2 ), skladového hospodářství a distribuce, informuje rlplz.cz.