Hollande s Gauckem zavzpomínali na začátek I. světové války. S co Československé legie?

"Společná Evropa, společné evropské instituce nejsou výsledkem dějinné náhody," řekl Gauck v místech, kde padlo skoro 30.000 francouzských a německých vojáků. V současnosti je podle něho nutné postavit se populistům, kteří se snaží získávat si přízeň protievropskými hesly. Na dnešní pietní akci přišla také asi stovka mladých lidí z obou zemí, jež v minulosti dělila osudová zášť.Během bojů v okolí necelých 960 metrů vysoké hory Hartmannsweilerkopf (francouzsky Vieil Armand) vojáky nekosily jen kulky a granáty, umírali i na úplavici nebo tyfus. Hora si vysloužila přezdívku "Požírač lidí". Na tamním hřbitově leží na 12.000 vojáků, jejichž ostatky se nikdy nepodařilo identifikovat.Jako první válečný konflikt v dějinách zasáhla první světová válka téměř celý svět a zahynulo v ní zhruba deset milionů vojáků a 8,5 milionu civilistů. Konflikt, který začal 28. července 1914, když Srbsku vyhlásilo válku Rakousko-Uhersko, a skončil 11. listopadu 1918 podpisem příměří u francouzského Compiegne, zásadně změnil politické uspořádání Evropy.Československé legie hrály významnou úlohu při vzniku státu

Výběr informací o československých vojenských legiích, které bojovaly na straně Dohody v první světové válce (před sto lety, 12. srpna 1914, Rusko schválilo žádost o povolení založit z Čechů v Rusku vojenskou jednotku):    - Československými legiemi se obecně označují jednotky zahraničního vojenského odboje za první světové války. Příslušníky těchto jednotek byli Češi a Slováci, kteří padli do spojeneckého zajetí nebo přeběhli, a rovněž krajané žijící v zahraničí. Koncem války měly tyto jednotky, které působily v Rusku, Francii a Itálii, přes 100.000 členů.     - Nejpočetnější byly legie v Rusku, kde byli legionáři nakonec vtaženi proti své vůli do občanské války. Jádro československých legií v Rusku vytvořili čeští a slovenští krajané, kterým kvůli rakousko-uherské státní příslušnosti hrozily internace.     - První československá vojenská jednotka - takzvaná Česká družina - vznikla se souhlasem carských úřadů již v srpnu 1914. Na frontě působili příslušníci české družiny v malých výzvědných skupinách jako součást carské armády s cílem získávat informace od zajatců a iniciovat přechod čs. vojáků na ruskou stranu.     - Mezinárodní uznání si legionáři vydobyli v bitvě u Zborova v létě roku 1917, kde bojovala čs. brigáda o síle 3500 mužů.     - Po převzetí moci bolševiky v říjnu 1917 se situace legií v Rusku zkomplikovala. Přelomem byl březen 1918, kdy Rusko uzavřelo s Německem separátní brestlitevský mír a kdy bylo rozhodnuto o přesunu legií přes Vladivostok do Francie (Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil armádní sbor v Rusku za součást čs. autonomní armády ve Francii). Cesta přes evropská bojiště nebyla možná. Tím začaly události známé jako "sibiřská anabáze".     - Po úspěšném stažení jednotek na východ po bitvě u Bachmače v březnu 1918, kdy se podařilo zachránit sbor před zničením německou armádou a vybojovat průjezd vlaků na východ, začala bolševická vláda postupně odsun komplikovat a bojkotovat, protože se mimo jiné pokoušela získat sbor pro své potřeby. V otevřené nepřátelství mezi čs. vojskem a bolševiky vyústil takzvaný čeljabinský incident z května 1918.     - Při incidentu legionáři usmrtili maďarského zajatce, který z projíždějícího vlaku těžce a úmyslně zranil jednoho legionáře. Sověti poté uvěznili několik čs. politiků pobývajících v Moskvě, čs. vojska se následně rozhodla vynutit si průjezd Sibiří silou a během léta obsadila obrovské území podél Transsibiřské magistrály od Povolží až po Irkutsk a dobyla velká města na Sibiři.     - Dalšímu přesunu legií na východ zabránilo červnové rozhodnutí dohodových mocností o použití stávajících čs. jednotek v bojích proti bolševikům, což ale byl jeden z důvodů následné demoralizace. Situaci vyřešila dohoda o příměří z února 1920. Dokument pro legionáře znamenal volný průjezd s plnou výzbrojí na východ. Jako určitá záruka posloužila legiím část ruského zlatého pokladu, kterého se čs. oddíly zmocnily společně s Bílou armádou v Kazani v srpnu předchozího roku.     - Z dálněvýchodního přístavu Vladivostok bylo od ledna 1919 do září 1920 vypraveno celkem 40 lodních transportů, které přepravily zhruba 68.000 osob, z toho přes 50.000 vojáků. V bojích v Rusku padlo přes 4000 legionářů.     - Obsazení transsibiřské magistrály mělo dalekosáhlé vojenské a politické následky, protože mimo jiné umožnilo bělogvardějským vojskům svrhnout bolševickou nadvládu ve velké části Sibiře a zároveň posílilo prestiž československých exilových politiků v čele s Masarykem při vyjednávání o uznání Československa.     - Zárodkem legií ve Francii se stala rota Nazdar, která vznikla také již na počátku války - 23. srpna 1914. Ta se zúčastnila bojů v rámci francouzské Marocké divize (např. bitvy u Arrasu). V prosinci 1917 byla vytvořena čs. brigáda, do konce roku 1917 se podařilo ve Francii soustředit na 10.000 mužů (mj. legionáře z Ruska, americké krajany, zajatce z Rumunska a české vojáky ze srbské fronty). Vojáci se zapojili do těžkých bojů na francouzsko-německé frontě (Vouziers, Terron). Ve Francii padlo asi 630 čs. legionářů.     - V Itálii vznikl Čs. dobrovolnický sbor 17. ledna 1917, do třech měsíců měl na 1500 členů. V dubnu 1918 Milan Rastislav Štefánik podepsal v Římě smlouvu mezi italskou vládou a Československou národní radou o formování vojenských jednotek v Itálii (smlouva bývá označována jako první faktické uznání budoucího Československa ze strany dohodových mocností). Legie se zúčastnily řady náročných bojů na italské frontě (Doss Alto, Piava). Z celkem asi 20.000 legionářů jich více než 355 padlo a 55 bylo zajato a popraveno Rakušany.    - Po konci války a postupném návratu legií do vlasti se mnozí legionáři zapojili do politického dění a především vytvořili základ čs. armády, která musela hájit hranice nového státu např. na Těšínsku a na Slovensku.