Afričtí uprchlíci se stěhují do kyperských vesnic, místním se to nelíbí

Večerní autobus z Nikósie dorazil na náměstí vesničky Palaichori skryté v údolí kyperského pohoří Troodos. Hosté kaváren se obracejí k náměstí a sledují nezvyklou aktivitu. Pozornost tu obvykle vyvolá každé projíždějící auto a teď se do ulice z autobusu vyhrnula spousta lidí.

Do zvuku stále zapnutého motoru se mísí četné hlasy, čemuž poklidné Palaichori není uvyklé. A navíc nikdo neví, co příchozí říkají - zda se zdraví nebo loučí. Mluví totiž africkými dialekty. Nakonec se rozejdou, autobus pokračuje na další zastávku a na náměstí se znovu rozhostí klid.

Palaichori stejně jako vesnice v jejím okolí nabízí ve srovnání s městem nižší nájmy a je tak magnetem pro uprchlíky, kteří se ve městě potýkali z s drahotou a bezdomovectvím.

Běženců na Kypru v uplynulém roce značně přibylo a v poměru k počtu obyvatel (850.000) jich má ostrov nejvíc ze zemí Evropské unie. Podle údajů Eurostatu tam bylo od ledna do července podáno 7812 nových žádostí o azyl.

Fidelis z Kamerunu odešel kvůli tamní občanské válce před dvěma měsíci. "V Nikósii jsem byl bezdomovec a přespával v kostele. Bylo tam mnoho jiných lidí a nebylo to zdravé. Někdo mi řekl, že tady na vsi jsou nižší nájmy, tak jsem se jel podívat. Nikoho jsem neznal, ale naštěstí jsem potkal jiné Kamerunce a ti mi pomohli najít bydlení," říká.

Ve vnitrozemských vesnicích pod horami panuje idyla. Lidé se znají a komunity jsou vzájemně spjaté. Okolní hory jim poskytují přirozenou ochranu, takže se zde uchovala kyperská kultura i dialekt. Izolace ale také vyvolává nedůvěru k novotám.

Kamerunští vojáci Fidelisovi zabili příbuzné a navzdory potížím na Kypru je rád, že je v bezpečné zemi. Bydlí ve skromně zařízeném bytě, který sdílí s dalšími pěti lidmi. Veškerý nábytek jim darovali místní lidé.

K 500 obyvatelům Palaichori tak přibylo 50 žadatelů o azyl. Starosta Theofilos Miltiadis přiznává, že ne všem se to líbí. "Někteří jsou rádi, že jsou uprchlíci tady, jsou mírumilovní. Ale je tu také rasismus a někteří je zde nechtějí. Straní se jich a nařizují svým dětem, aby se k nim nepřibližovaly. Nedůvěřiví jsou často starší lidé," říká starosta.

Uprchlíci navíc podle něj dorazili bez jakéhokoli upozornění ze strany státních úřadů. Nejvstřícnější z místních se ujali úkolu a pomáhají pro příchozí najít přístřeší. "Mluvil jsem s úřadem sociálního zabezpečení a migrace, ale řekli mi, že vládní prostředky jsou vyčerpané a že úřad nemůže nijak pomoci. Požádali jsme vesničany, zda nemohou nabídnout nějakou práci, a něco jsme našli. Ti lidé chtějí pracovat a je to lepší, než když se bezcílně potulují po vesnici," říká Miltiadis.

Kdo na Kypru požádá o azyl, má právo na 100 eur (2600 Kč), které se posílají přímo poskytovateli ubytování. Na osobní výdaje dostane 70 eur. Rozdávají se také potravinové kupony po 180 eurech, avšak nakoupit se za ně dá jenom v některých obchodech v Nikósii. Elizabeth Kasiniová z organizace Caritas říká, že po třech dnech od zaregistrování v přijímacím středisku musejí žadatelé odejít a najít si bydlení. "Toho je ale stále míň, takže mnozí končí ve špíně," říká Kasiniová.

Příspěvky jsou míněny jako dočasná pomoc do doby, než si žadatelé o azyl najdou práci. Pracovat ale smějí jenom v málo placených oborech. Mnozí si ale zaměstnání ani sehnat neumí, kromě jiného kvůli neznalosti jazyka. "Vzniká tak nová skupina snadno zneužitelných lidí. Mnozí si nemohou dovolit drahé bydlení, obrací se na venkov, ale tam se ocitnou odříznuti od sociálních výhod. Mnozí z těch, kdo to udělali, se do měst vrátili," dodává Kasiniová.

Další Kameruňan Afoh Celestine Tebi skončil také v Palaichori a líbí se mu tam, jenomže ani po šesti měsících nenašel práci. "Zvolil jsem si život tady, je tady klid. Město je moc drahé. Už mne unavuje být odkázán na potravinové kupony. Začínám pomýšlet na to, že by bylo lepší vrátit se domů a zapojit se do tamních bojů," přiznává.