Budoucí obchodní dohoda EU-Británie. Jakou bude mít podobu?

Oficiálním vystoupením Spojeného království z Evropské unie bylo zahájeno zcela nové kolo brexitového procesu. Do konce letošního roku, tedy do konce tzv. přechodného období, se budou unijní a britští zástupci snažit dohodnout na tom, jakým způsobem by mělo dojít k nastavení a ukotvení budoucích vztahů. Už nyní je zřejmé, že nejzásadnějším bodem negociací mezi Bruselem a Londýnem bude podoba vzájemného obchodu. Pozice obou stran jsou již v tuto chvíli poměrně jasné, premiér Johnson však nadále zdůrazňuje, že budoucí obchodní dohoda mezi Británií a EU se bude podobat buď již existující unijní dohodě s Kanadou, nebo dohodě ukotvující vztah EU s Austrálií. Každý z těchto scénářů by měl pro Británii zcela odlišné výhody a nevýhody.

Komplexní hospodářská a obchodní dohoda, známá také pod zkratkou CETA, je dohoda mezi Kanadou a členskými státy Evropské unie vymezující podmínky volného obchodu mezi dotčenými stranami, často také označována za „nejvíce ambiciózní obchodní dohodu,“ kterou EU kdy uzavřela. Dohoda byla veřejnosti představena na květnovém summitu EU-Kanada v Praze už v roce 2009. V provizorní platnost vstoupila ale až v září 2017. V dnešní době je již většina CETA dohody standartně využívána a usnadňuje tak vzájemný obchod mezi EU a Kanadou.

Dosažení dohody „kanadského“ typu by bylo pro Johnsona dalším vítězstvím. Už během brexitové kampaně Johnson kanadský model obchodní dohody nejvíce vyzdvihoval, a to především kvůli skutečnosti, že by Británii umožnil odpoutat se od jednotného trhu EU. Smlouva CETA doposud odstranila 98 procent tarifů a do sedmi let se očekává eliminace 99 procent všech tarifů na zboží. Další výhodou komplexní obchodní dohody EU-Kanada je snadnější přístup k poskytovatelům služeb a obecně i nárůst vzájemného obchodu až o 12 miliard euro ročně.

Spojené království by díky kanadskému modelu obchodní dohody s EU dále nemuselo klást důraz na harmonizaci pravidel nebo na volný pohyb osob. Je zřejmé, že by tak mohlo dojít k razantnímu omezení volného pohybu osob, který je jednou z klíčových výhod společného unijního trhu. Z britské strany se však doposud ozývala ujištění, že k výraznější změně volného pohybu z EU následkem brexitu nedojde.

I pokud by však Spojené království dospělo k uzavření obchodní dohody kanadského typu, stále by se jednalo o krok zpět ve srovnání s obchodním vztahem, který v rámci EU Británie s ostatními evropskými partnery udržovala. Smlouva by navíc pravděpodobně nezahrnovala obchod v oblasti finančních služeb, čímž by se tato oblast spolupráce dostala pod pravidla Světové obchodní organizace (dále také WTO, pozn. red.)

Pokud by do konce přechodného období, tedy do konce roku 2020, nedošlo k uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Spojeným královstvím, měl by se podle premiéra Johnsona následovat model obchodní dohody s Austrálií. Ve skutečnosti je však tento model pouhým přejmenováním scénáře tzv. tvrdého brexitu, kterého se unijní lídři obávali v případě neschválení brexitové dohody. I přestože byla rozvodová dohoda po několika neúspěšných pokusech nakonec dojednána a odsouhlasena na obou stranách kanálu, pravděpodobnost tvrdého brexitu nadále přetrvává.

Pod tímto modelem obchodní dohody by se Británie ocitla pod obchodními pravidly WTO a to téměř ve všech oblastech. Výhodami dohody australského typu by pro Británii bylo zřejmě jen to, že by zemi nezavazovala k unijnímu regulatornímu dozoru například nad principy migrace a nedocházelo by ani k placení příspěvků do rozpočtu EU. S touto skutečností se však počítalo v případě kteréhokoliv scénáře.

Nevýhody u australského scénáře tedy převládají - Austrálie, stejně jako podobně po brexitu ani Británie, není členem EU. Země tak není součástí jednotného unijního trhu, ani celní unie, veškeré exporty jsou tak předmětem unijních kvót a tarifů. Tamější poskytovatelé služeb navíc jen těžce vstupují na evropský kontinent, chybí jim totiž preferenční přístup, jehož výhod využívají země sedmadvacítky.

Dosažení dohody australského typu by tedy pro Británii bylo ještě větším krokem zpět, jelikož by země obchodovala s ostatními světovými aktéry na základě přísných pravidel Světové obchodní organizace.