EU má značné nedostatky v navracení migrantů, tvrdí auditoři

Unie může podle auditorů výrazně zlepšit jak jednání s těmito státy, tak vlastní koordinaci návratové politiky.

Podle zprávy evropských auditorů dostává ročně průměrně půl milionu lidí příkaz opustit unijní státy, do nichž přišli neoprávněně. Vrátit do původní země se ale podaří jen 20 procent z nich, čemuž je na vině především nedostatečná spolupráce se zeměmi severní Afriky, Blízkého východu či dalších částí Asie. Unie sice jedná s řadou třetích zemí a s některými již dohody uzavřela, zlepšení během hodnoceného období let 2015 až 2020 je však podle auditorů nevalné.

"Stávající systém EU pro navracení je značně neefektivní a má opačný účinek, než bylo zamýšleno: nelegální migraci podporuje namísto toho, aby od ní odrazoval," uvedl hlavní autor zprávy Leo Brincat. Mezi země s největším počtem migrantů nelegálně pobývajících v unii, které se nepodařilo vrátit zpět, patří Afghánistán, Sýrie, Maroko, Pákistán, Irák a Alžírsko. Řádově jde o desítky tisíc ročně.

Řada států nechce podle účetního dvora uzavřít s evropským blokem právně závaznou dohodu, neboť jim nevyhovují některé její podmínky, jako je například povinné ustanovení týkající se jejich státních příslušníků. Úspěšnější jsou podle auditorů právně nezávazná ujednání, která umožňují státům podle situace pružně měnit přístup.

"Komunikace EU se třetími zeměmi nebyla vždy jednohlasná a Evropská komise ne vždy zapojovala do jednání klíčové členské státy," uvádí zpráva EÚD další nedostatek unijního přístupu. Některé mimoevropské země tak raději dávají přednost výhodným dohodám uzavřeným jen s vybranými členskými státy unie.

Například s Alžírskem či Marokem jednání o dohodě za sledované období podle auditorů prakticky nepokročila, vztahy s Afghánistánem se zase výrazně zkomplikovaly po letním nástupu radikálního hnutí Tálibán k moci.

Unie má podle zprávy EÚD nedostatky i ve využívání pobídek, kterými může třetí země motivovat ke zlepšení spolupráce. Zatímco přímé platby v podobě rozvojové pomoci používá efektivně, například uzavírání obchodních dohod či nabízení možností pro legální migraci do Evropy by mohla v zájmu návratové politiky zapojit více.

Evropská sedmadvacítka se od migrační vlny před šesti lety marně snaží reformovat svůj nefunkční migrační a azylový systém, jehož součástí má být i zlepšení koordinace návratů a jejich urychlení. Jednání o loňském návrhu Evropské komise se však kvůli zásadně rozdílnému přístupu členských zemí prakticky nepohnula z místa.