Evropský islám? Nic nového, uvádí odborník. Varuje před chybným přístupem

Optimismus i obavy

Vznik a rozvoj muslimské instituce náboženské autority v Evropě není podle analytika ničím nepřijatelným, jelikož jde o model, který je v muslimských komunitách po celém světě historicky přítomný. Čínští muslimové například rozvíjeli vlastní instituce, když islám v 8. století pronikl do Číny, semináře islámského učení na Malajském souostroví jsou vyhlášené již několik století, známé jsou také někdejší osmanské náboženské školy - medresy - či islámské instituty v jižní Africe, připomíná Hellyer. Dodává, že tam, kde muslimové žijí, zakládají vlastní vzdělávací instituce.

Michelův návrh ovšem může tento proces zásadně narušit, obává se autor komentáře. Za problém považuje aktuální diskurs, který je odsouzen k nezdaru a zřejmě povede k výraznému zbrzdění a možná nenapravitelně celý záměr poškodí. "Strávil jsem téměř 20 let výzkumem muslimských evropských komunit. To, co jsem zjistil, nabízí velký důvod k optimismu, ale také značný důvod k obavám, pokud jde o to, jak se k nim přistupuje," píše odborník.

Optimismus čerpá Hellyer toho, že se mu nepotvrdilo podezření mnohých, že v evropské muslimské komunitě neexistuje snaha o přejímání místních specifik. Existuje a pochází zdola, navíc působí instituce jako Cambridge Muslim College, které vzdělávají absolventy jiných islámských seminářů a poskytují jim dodatečný vhled do kontextu, upozorňuje analytik. Sám přednáší v rámci jednoho z univerzitních programů, s nímž přišli evropští muslimové.

Západní muslimové se o svém náboženství učí v mnoha seminářích a institucích po celé EU, část z nich sice odchází studovat do zahraničí, například do Turecka, Egypta, Maroka, Indonésie či Jordánska, ale plně si uvědomují, že po návratu musí nabyté znalosti zasadit do evropského kontextu, ujišťuje autor komentáře. Přiznává, že v tomto existují jisté rezervy, především ve financování institucí zakládaných "zdola", které sice existují, ale často nemají přístup ke státním prostředkům vyjma "podpory proti extremismu" a musí spoléhat na charitativní příspěvky.     

Za důvod k obavám naopak Hellyer považuje především to, že zapojení státu do indigenizace muslimů je až příliš často pouze součástí širší strategie boje s extremismem a terorismem. "To možná dává smysl některým částem politického establishmentu, ale je zcela kontraproduktivní, pokud jde o muslimské komunity, na které snaha cílí," varuje expert. Vysvětluje, že nikdo nestojí o to být kontaktován, protože je považován za "problém", "potíž", která přišla "odjinud".

Evropský islám není nový

Evropští muslimové chtějí být přijímáni jako integrální součást společnosti, ve které žijí, a stojí o pomoc, která je má pozvednout, nikoliv o pomoc odrážející strach establishmentu z této komunity, uvádí Hellyer. Soudí, že jakákoliv instituce pro výuku imámů založená na pozadí boje s extremismem riskuje, že bude kontraproduktivní, ačkoliv je sama o sobě skvělou myšlenkou.

Muslimské komunity v takovém případě nebudou stát vnímat jako někoho, kdo se snaží pomoci, ale spíše jako sociálního inženýra, který je ovlivňuje nepřijatelným způsobem, který neuplatňuje vůči jiným komunitám a náboženstvím, konstatuje autor komentáře. Dodává, že to nejlepší, co mohou evropští politici učinit ohledně podobných institucí, je vyvarovat se spojování diskuze o nich s bojem proti extremismu.    

Absolventi uvedených institucí sice mohou z pohledu evropských úřadů činit dobrou službu, ale komunity, ve kterým mají působit a které mají ovlivňovat, je nebudou vnímat jako důvěryhodné a brát je vážně, obává se expert. Varuje, že celý proces indigenizace muslimů by se mohl stát podezřelým a byl by nevyhnutelně spojován s bezpečnostními a protiextremistickými narativy, nikoliv s pěstováním lokální podoby islámu v Evropě.

V důsledku toho by veškeré snahy o indigenizaci, včetně těch nezávislých, mohly být orámovány jako cosi, co jde proti zájmu muslimských komunit, upozorňuje Hellyer. Míní, že vytvoření instituce "shora" může prohloubit, nikoliv odstranit "separatismus" muslimských komunit, před kterým nedávno varoval - podle autora komentáře neoprávněně - francouzský prezident Emmanuel Macron.  

"Příběh evropského islámu není nový. Je starý 14 století a má kořeny napříč kontinentem," píše analytik. Dodává, že stávající doba má vlastní specifika a výzvy, ale evropští muslimové nejsou tabula rasa, mají zkušenosti předchozích generací, ať již jde o muslimské komunity na Balkáně, muslimy ve Španělsku znovuobjevující své kořeny v muslimské Andalusii, čerstvé konvertity nebo generace potomků přistěhovalců z posledních desetiletí.

Všechny uvedené skupiny jsou dle odborníka součástí příběhu evropského islámu, který představuje bohaté dědictví, na kterém evropští muslimové mohou stavět. Měli bychom proto podpořit organický proces postupného poznávání a odkrývání tohoto pozadí, nikoliv jej potlačovat bezpečnostními opatřeními, nabádá Hellyer. Domnívá se, že nesprávný postup pouze zaseje pocit marginalizace a otevře dveře cizímu vlivu, kterému chceme bránit.