ROZHOVOR | Rozsudek je ostudný. Budeme za Kuciaka i jeho přítelkyni bojovat, říká kolega zavražděného novináře

Kroutil nechápavě hlavou a jen těžko hledal slova. Šéf investigativního týmu a komentátor Aktuality.sk Marek Vagovič se ve své kariéře ještě nesetkal, aby dva zbylí dva členové soudního senátu přehlasovali jeho předsedkyni. U vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové se u specializovaného trestního soudu v Pezinku odehrálo, že soudkyně Ružena Sabová svůj záměr neprosadila.

Proto byl Marian Kočner zproštěn obžaloby z objednávky novinářovy vraždy, trest nebyl udělen ani Aleně Zsuzsové, která v případu figurovala jako zprostředkovatelka vraždy. „Je zajímavé, že oba zbylí členové soudního senátu během procesu, který trval necelý rok, neměli jedinou otázku, vůbec se neozvali, jen mlčeli. To je divné,“ zaráží žurnalistu, který byl sedmnáctkrát nominován na novinářskou cenu Nadácie otvorenej spoločnosti a devětkrát ocenění vyhrál.

Vagovič, který byl u soudu osobně, věří, že obžalovaní spravedlnosti neujdou. Hodně  si slibuje od odvolání k Nejvyššímu soudu. „Prokurátor už avizoval, že předloží další důkazy, včetně dokazování. Jsem přesvědčen, že verdikt prvoinstančního soudu se podaří zvrátit a všichni viníci budou řádně potrestaní,“ je přesvědčený slovenský novinář, který stále myslí na Jána Kuciaka. „Nepoznal jsem schopnějšího a profesionálnějšího žurnalistu. Zvláště jako investigativec byl třída a přitom byl velice skromný a pokorný. Moc mně chybí,“ přiznává v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Marek Vagovič.

KROMĚ PŘEDSEDKYNĚ SENÁTU OSTATNÍ ČLENOVÉ JEN MLČELI

Pane Vagoviči, jak vnímáte vynesený rozsudek specializovaným trestním soudem v Pezinku, který zprostil Mariana Kočnera obžaloby z objednávky vraždy Jána Kuciaka a trestu zatím unikla i Alena Zsuzsová, která v případu figurovala jako zprostředkovatelka vraždy? Předpokládám, že případ se vás osobně dotýká.

Samozřejmě, a proto jej jako bývalý Jánův kolega tak prožívám. Vynesený rozsudek vnímám jako ostudný a hanebný. Jsem z něj zklamaný a přijde mně divný. Nechápu, jak soud mohl konstatovat, že mu nebyl předložen žádný přímý důkaz. Bylo jich plno, ať už přímých anebo nepřímých. Soud uvěřil Kočnerovi, který u jednáních předváděl divadlo a amatérismus. Prokurátor, který se odvolal k Nejvyššímu soudu, už avizoval, že předloží další důkazy a provede i dokazování. Jsem přesvědčen, že verdikt prvoinstančního soudu se podaří zvrátit a všichni viníci budou řádně potrestaní.

Nezaráží vás, že předsedkyni senátu při poradě před vynesením rozsudku přehlasovali zbylí dva členové senátu?

Ano, opravdu to není standardní. Jako investigativní novinář pracuji už mnoho let, ale  aby byl přehlasován předseda či předsedkyně, jsem ještě nezažil. Nevím, co si o tom  mám myslet.  Je zarážející, že oba zbylí členové soudního senátu během procesu, který trval necelý rok, neměli jedinou otázku, vůbec se neozvali, jen mlčeli. To je divné.

Ještě bych se vrátil k odůvodnění soudu, který tvrdí, že mu nebyl předložen dostatek přímých důkazů. Jak si to vysvětlujete, když jste tvrdil, že i obžaloba přednesla řadu usvědčujících argumentů, ať už přímých či nepřímých?

Někteří členové senátu si prostě myslí, že Kočner bude tak naivní a schůzku týkající se objednávky Kuciakovy vraždy si sjedná někde v obchodním centru, nejlépe pod kamerami, které zaznamenají i zvukovou stopu. Pokud takový důkaz nemají, pak tvrdí, že žádný přímý důkaz neexistuje. Takový pohled či názor je samozřejmě hloupý.

Cítíte jako kamarád Jána Kuciaka v sobě nyní zmar?

Po rozsudku ano, ale teď už jsme zase bojovně naladěni. V redakci jsme si řekli, že uděláme maximum pro to, aby nikdo neunikl spravedlnosti. Budeme tedy za Janka i Martinu bojovat dál, prohráli jsme bitvu, nikoli válku.

Měl jste možnost po verdiktu hovořit s pozůstalými?

Chvíli jsem mluvil s maminkou Jána Kuciaka, ale více jsem měl možnost si popovídat s jeho bratrem Jozefem. Ve všech se mísily emoce, smutek, ale pak jejich rétorika přešla ve hněv. Je moc dobře, že nerezignovali a budou bojovat. S redakcí je maximálně podpoříme, máme společný cíl. Viníci nesmějí uniknout trestu.

Co jste říkal na reakci prezidentky Zuzany Čaputové, jinak vystudované právničky? Na facebook napsala: „Verdikt soudu mě šokoval a potřebuji porozumět jeho odůvodnění. Respektuji ho, ale očekávám, že hledání spravedlnosti nekončí a bude pokračovat na Nejvyšším soudu.“ A jak také hodnotíte výrok premiéra Igora Matoviče?  Na sociálních sítích zveřejnil následující: „Zatím to vypadá, že evidentní strůjci vraždy chtějí uniknout ze spáru spravedlnosti… věřme, že spravedlnost si na oba počká.“ 

Překvapilo mě, jak ostrou rétoriku zvolila prezidentka Čaputová, která je jindy ve svých prohlášeních mírnější. Tady dala najevo svoji rozladěnost. Naopak, u premiéra Matoviče jsem nečekal, že bude tak zdrženlivější. Obvykle je totiž velice bouřlivý a emoční. Zaregistroval jsem i hlas bývalého ministerského předsedy Petera Pellegriniho. I on byl nezvykle umírněný a smířlivý. Ale je nutné si uvědomit, že politici jsou obecně zdrženliví a nemohou tak často veřejně a důrazně kritizovat ostatní věci, jako to děláme my novináři. Je třeba si toto uvědomit.

Na závěr se vás musím zeptat, jaký Ján Kuciak byl, co si při vyslovení jeho jména vybavíte? Byl jste jeho nadřízeným v investigativním týmu redakce Aktuality.sk

Nepoznal jsem schopnějšího a profesionálnějšího žurnalistu. Zvláště jako investigativec byl třída a přitom byl velice skromný a pokorný. Moc mně chybí, s jeho smrtí se nikdy nesmířím a nevyrovnám.