Před čtyřiceti lety, 13. prosince 1981, vyhlásil polský komunistický vůdce, generál Wojciech Jaruzelski ve své zemi stanné právo, respektive válečný stav. Usnadnil tím razantní zásah bezpečnostních složek proti masové antirežimní opozici v čele s nezávislými odbory Solidarita. V médiích přitom stále rezonují otázky, zda Jaruzelského akce zabránila hrozícímu vojenské intervenci Sovětského svazu, potažmo i dalších států Varšavské smlouvy, a jaká byla role tehdejšího Československa.
Emoce by neměly zastínit fakta
Z pohledu polského komunistického vedení byla operace X, jak zněl krycí název celé akce, provedená na výbornou, jelikož dosáhla téměř bezprostředně svých hlavních cílů, a to při minimálních ztrátách. Opozice byla zaskočena, po více než roce a půl váhavého přístupu komunistické moci zjevně s širokým represivním zásahem již nepočítala. Opoziční lídři v čele se Lechem Wałęsou se ocitli za mřížemi.
Lakonicky můžeme shrnout, že Jaruzelského postup prodloužil život komunistické diktatury u našich severních sousedů o dalších osm let. Klíčový spor, který byl v posledních třech dekádách veden, se točí okolo generálova tvrzení, že vyhlášení válečného stavu – tato forma Jaruzelskému poskytovala větší pravomoci než pouhý výjimečný stav – představovalo pomyslné menší zlo, které Polsko uchránilo zahraniční vojenské intervence podobné srpnu 1968 v Československu.
Historici tuto apologii, s níž Jaruzelski příznačně vystoupil až po zhroucení komunistického režimu, již přesvědčivě vyvrátili. Na základě rozsáhlých archivních výzkumů je dnes jasné, že polský vůdce v prosinci 1981 disponoval jednoznačnými informacemi z Kremlu, že vnější ozbrojený zásah, který by konsolidoval moc polských komunistů, je naprosto vyloučen. Byl to naopak Jaruzelski, v té době první tajemník vládnoucí Polské sjednocené dělnické strany, předseda vlády i ministr obrany, kdo se pokoušel zajistit si při potlačení opozice podporu Varšavské smlouvy a její vůdčí mocnosti. Neúspěšně.
Navzdory tomu je pravděpodobné, že letošní kulaté výročí 13. prosince opět rozpoutá spekulace o Jaruzelského motivaci i skutečných záměrech sovětského vedení. Postava v roce 2014 zemřelého generála totiž nadále polarizuje polskou veřejnost, přičemž její ne zcela marginální část jej považuje především za vlastence, který v roce 1981 uchránil zemi před chaosem, hospodářským kolapsem a případně i občanskou válkou.
Dá se očekávat, že fakta budou zastíněna emocemi, a to nejen na straně Jaruzelského sympatizantů. Radikální antikomunisté (a to nejen v Polsku) budou nevěřícně kroutit hlavou nad tím, že Sovětský svaz, Říše zla, byl rozhodnut ponechat dění v jednom ze svých satelitů volný průběh, opustit ideologický přístup a v případě nutnosti jednat s potenciální novou polskou nekomunistickou vládou věcným strategickým a geopolitickým jazykem. Kremlu přece nadále seděl Leonid Brežněv, který o třináct let dříve neváhal vyslat tanky do Československa…proč by váhal tentokrát?
Rozdíl neplyne z „prozření“ Brežněva ani dalších klíčových postav v sovětském vedení (Brežněv s ohledem na své silně podlomené zdraví ostatně ve skutečnosti chod věcí již neurčoval). Za třináct let, které dělí potlačení pražského jara a polské opozice, se ale zásadně proměnila mezinárodní situace a pozice Moskvy.
Sovětské nepružné, na extenzivní růst spoléhající hospodářství začínalo povážlivě krvácet a sovětská vojska vedla náročné boje v Afghánistánu. Jestliže tato intervence v roce 1979 ukončila desetiletí uvolňování napětí studené války a naopak vedla k její opětovné eskalaci, o dva roky později dával Západ zřetelně najevo, že reakce na případný vnější vojenský zásah v Polsku by byla ještě tvrdší. Přinesla by mimo jiné rozšíření sankcí uvalených na Sovětský svaz v souvislosti s afghánským konfliktem a další omezení prodeje klíčových technologií i životně důležitých potravin, v jejichž produkci nebyl „první socialistický stát“ dlouhodobě soběstačný.
Projevil se také strach, že nejen polské obyvatelstvo, ale i část polské armády se postaví případným cizím vojskům na odpor. Polské vedení odhadovalo, že počet obětí takového středu by mohl dosáhnout 600-800 tisíc, sovětské analýzy údajně počítaly s ještě větším krveprolitím. To v kombinaci s výše popsanými faktory vedlo klíčové kremelské činitele, především předsedu KGB Jurije Andropova a ministra zahraničí Andreje Gromyka, k racionálnímu a kategorickému odmítnutí zásahu.
Nepřesná paralela
Výše uvedené neznamená, že by se sovětské vedení zpočátku nedrželo zažitých postupů. V první fázi polské krize, tedy od léta do prosince 1980, se na možný vojenský zásah v Polsku poměrně intenzivně připravovalo. Obdobně jako během pražského jara také Moskvu k ráznému postupu tlačila část jejích spojenců, především východoněmecký vůdce Erich Honecker. Podobný postoj zaujal i jeho československý protějšek Gustáv Husák. Zjevně byl připraven – pokud by Kreml rozhodl – podílet se na vojenském řešení krize.
Česká média pravidelně připomínají akci Krkonoše z prosince 1980, která je nezřídka prezentována jako pokus Československa o okupaci Polska. Zpravidla ale opomíjí potřebný kontext a tehdejší situaci mechanicky srovnávají s historickou zkušeností srpna 1968. Postup vybraných československých jednotek k polským hranicím se ve skutečnosti odehrál v rámci cvičení Varšavské smlouvy s názvem Sojuz-80. To s děním v Polsku sice nepochybně přímo souviselo, scénář případného zásahu však byl odlišný než v československém případě.
Případný vstup sovětských, československých a východoněmeckých vojsk do Polska pod pláštěm spojeneckého cvičení měl dostat tamní stranické vedení pod tlak a přimět ho k potlačení opozice dle požadavků Kremlu. Klíčový rozdíl oproti roku 1968 spočíval v tom, že záměry nebyly před polskými politickými a vojenskými představiteli tajeny, naopak se počítalo s koordinovaným postupem. Na počátku osmdesátých let totiž reformy v Polsku neprosazovala nejvyšší stranická patra, ale masové sociální hnutí. Čelní polští komunističtí představitelé tak nadále představovali pro Moskvu legitimního partnera, nikoliv maskované kontrarevolucionáře jako v československém případě. Kreml neměl potřebu hledat polského Vasila Biľaka.
Důvody, proč manévry Sojuz-80 nepřerostly v zahraniční intervenci, nejsou zcela zřejmé. Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost, že Jaruzelského předchůdce v čele polské státostrany Stanisław Kania dokázal během souběžně probíhajícího moskevského jednání Varšavské smlouvy přesvědčit sovětské vedení, že vnější „bratrská pomoc“ by napáchala více škod než užitku a že polští komunisté proti situaci zasáhnou sami. Skutečně se tak stalo, ale výrazně později, než Kreml očekával a prosazoval, až za dlouhých dvanáct měsíců.
Na Jaruzelského obranu lze přiznat, že Sovětský svaz po celou dobu polské krize vytvářel na Varšavu silný nátlak. Vedl intenzivní psychologickou hru a především u polské opozice se snažil vyvolat dojem, že je připraven vojensky zasáhnout. Jaruzelski a jeho spolupracovníci pochopitelně neměli k dispozici dokumenty, jaké máme dnes, o nepřijatelnosti sovětské intervence ovšem věděli. Nemohli si být pouze jistí, zda tento postoj vydrží po personálních změnách v Kremlu, nebo případném masivním výbuchu násilí v Polsku. Jiná argumentace vede pouze k oživování vyvrácených mýtů.
Autor je historik
Související
Rusko zajistí svou bezpečnost, pokud v Polsku budou jaderné zbraně, varuje Kreml
Polsko je připraveno hostit jaderné zbraně, varuje Duda Moskvu
Polsko , historie , Wojciech Jaruzelski , Komunismus , Sovětský svaz
Aktuálně se děje
před 23 minutami
Tragická střelba na pražské FF UK zasáhla 9000 lidí. O krizovou pomoc se staraly stovky lidí
před 1 hodinou
Nemáte děti? Na důchody zaplatíte víc, navrhují lidovci. Piráti jsou proti
před 1 hodinou
Střelec, který loni zabíjel u FF UK v Praze, nebyl duševně nemocný
před 2 hodinami
Rusko chce rozprášit Navalného tým. Advokátům, kteří neuprchli ze země, prodloužilo vazbu
před 2 hodinami
16letý chlapec slíbil věrnost Islámskému státu. Chtěl útočit během olympiády ve Francii
před 3 hodinami
Převáží zbraně mezi Ruskem a KLDR. Loď, na kterou USA uvalily sankce, kotví v čínském přístavu
před 4 hodinami
Letní počasí bude pořádně žhavé. Mohou padat teplotní rekordy, naznačují modely
před 4 hodinami
Macron vyzval k většímu zbrojení. Nemůžeme spoléhat na USA, Evropa je smrtelná, musí posílit obranu, prohlásil
před 4 hodinami
Španělsko se řítí do politické nejistoty. Pedro Sánchez zvažuje kvůli manželce rezignaci
před 5 hodinami
Změny počasí tvrdě dopadají na celou planetu. Jeden region ale trpí víc než jiné
před 5 hodinami
Inspekce obvinila policisty, kteří před pražským barem napadli několik lidí
před 6 hodinami
Ramzan Kadyrov je údajně nevyléčitelně nemocný. Jeho stav je prý beznadějný
před 6 hodinami
Na poslední rozloučení s Josefem Lauferem dorazili Soukup či Troška
před 6 hodinami
75 let od založení, 25 let od vstupu. V Česku proběhne největší akce NATO od summitu v roce 2002
před 7 hodinami
Mrazivé počasí na ústupu. Pod nulou bude v noci ještě dvakrát
před 7 hodinami
Mrtvá těla se svázanýma rukama? Bují podezření na válečné zločiny Izraele v Pásmu Gazy
před 8 hodinami
Totální invaze, která uškodí i Izraeli? Svět se obává operace v Rafahu
před 8 hodinami
Donald Trump ve vězení. Co by se stalo, kdyby ho soud odsoudil?
před 9 hodinami
Princezna Kate se věnuje rodině. Vyfotila nový snímek nejmladšího Louise
před 9 hodinami
Putin něco chystá, naznačil Pistorius. Má víc zbraní a munice, než kolik využije na Ukrajině
Rusko podle německého ministra obrany Borise Pistoriuse vyrábí více zbraní a munice, než potřebuje pro invazi na Ukrajinu. Uvedl to v televizi ARD.
Zdroj: Libor Novák