KOMENTÁŘ: Čtyřicet let od stanného práva: Jak to bylo s údajným československým pokusem o okupaci Polska?

Před čtyřiceti lety, 13. prosince 1981, vyhlásil polský komunistický vůdce, generál Wojciech Jaruzelski ve své zemi stanné právo, respektive válečný stav. Usnadnil tím razantní zásah bezpečnostních složek proti masové antirežimní opozici v čele s nezávislými odbory Solidarita. V médiích přitom stále rezonují otázky, zda Jaruzelského akce zabránila hrozícímu vojenské intervenci Sovětského svazu, potažmo i dalších států Varšavské smlouvy, a jaká byla role tehdejšího Československa.

Emoce by neměly zastínit fakta

Z pohledu polského komunistického vedení byla operace X, jak zněl krycí název celé akce, provedená na výbornou, jelikož dosáhla téměř bezprostředně svých hlavních cílů, a to při minimálních ztrátách. Opozice byla zaskočena, po více než roce a půl váhavého přístupu komunistické moci zjevně s širokým represivním zásahem již nepočítala. Opoziční lídři v čele se Lechem Wałęsou se ocitli za mřížemi.

Lakonicky můžeme shrnout, že Jaruzelského postup prodloužil život komunistické diktatury u našich severních sousedů o dalších osm let. Klíčový spor, který byl v posledních třech dekádách veden, se točí okolo generálova tvrzení, že vyhlášení válečného  stavu – tato forma Jaruzelskému poskytovala větší pravomoci než pouhý výjimečný stav – představovalo pomyslné menší zlo, které Polsko uchránilo zahraniční vojenské intervence podobné srpnu 1968 v Československu.

Historici tuto apologii, s níž Jaruzelski příznačně vystoupil až po zhroucení komunistického režimu, již přesvědčivě vyvrátili. Na základě rozsáhlých archivních výzkumů je dnes jasné, že polský vůdce v prosinci 1981 disponoval jednoznačnými informacemi z Kremlu, že vnější ozbrojený zásah, který by konsolidoval moc polských komunistů, je naprosto vyloučen. Byl to naopak Jaruzelski, v té době první tajemník vládnoucí Polské sjednocené dělnické strany, předseda vlády i ministr obrany, kdo se pokoušel zajistit si při potlačení opozice podporu Varšavské smlouvy a její vůdčí mocnosti. Neúspěšně.

Navzdory tomu je pravděpodobné, že letošní kulaté výročí 13. prosince opět rozpoutá spekulace o Jaruzelského motivaci i skutečných záměrech sovětského vedení. Postava v roce 2014 zemřelého generála totiž nadále polarizuje polskou veřejnost, přičemž její ne zcela marginální část jej považuje především za vlastence, který v roce 1981 uchránil zemi před chaosem, hospodářským kolapsem a případně i občanskou válkou.

Dá se očekávat, že fakta budou zastíněna emocemi, a to nejen na straně Jaruzelského sympatizantů. Radikální antikomunisté (a to nejen v Polsku) budou nevěřícně kroutit hlavou nad tím, že Sovětský svaz, Říše zla, byl rozhodnut ponechat dění v jednom ze svých satelitů volný průběh, opustit ideologický přístup a v případě nutnosti jednat s potenciální novou polskou nekomunistickou vládou věcným strategickým a geopolitickým jazykem. Kremlu přece nadále seděl Leonid Brežněv, který o třináct let dříve neváhal vyslat tanky do Československa…proč by váhal tentokrát?

Rozdíl neplyne z „prozření“ Brežněva ani dalších klíčových postav v sovětském vedení (Brežněv s ohledem na své silně podlomené zdraví ostatně ve skutečnosti chod věcí již neurčoval). Za třináct let, které dělí potlačení pražského jara a polské opozice, se ale zásadně proměnila mezinárodní situace a pozice Moskvy.

Sovětské nepružné, na extenzivní růst spoléhající hospodářství začínalo povážlivě krvácet a sovětská vojska vedla náročné boje v Afghánistánu. Jestliže tato intervence v roce 1979 ukončila desetiletí uvolňování napětí studené války a naopak vedla k její opětovné eskalaci, o dva roky později dával Západ zřetelně najevo, že reakce na případný vnější vojenský zásah v Polsku by byla ještě tvrdší. Přinesla by mimo jiné rozšíření sankcí uvalených na Sovětský svaz v souvislosti s afghánským konfliktem a další omezení prodeje klíčových technologií i životně důležitých potravin, v jejichž produkci nebyl „první socialistický stát“ dlouhodobě soběstačný.

Projevil se také strach, že nejen polské obyvatelstvo, ale i část polské armády se postaví případným cizím vojskům na odpor. Polské vedení odhadovalo, že počet obětí takového středu by mohl dosáhnout 600-800 tisíc, sovětské analýzy údajně počítaly s ještě větším krveprolitím. To v kombinaci s výše popsanými faktory vedlo klíčové kremelské činitele, především předsedu KGB Jurije Andropova a ministra zahraničí Andreje Gromyka, k racionálnímu a kategorickému odmítnutí zásahu.

Nepřesná paralela

Výše uvedené neznamená, že by se sovětské vedení zpočátku nedrželo zažitých postupů. V první fázi polské krize, tedy od léta do prosince 1980, se na možný vojenský zásah v Polsku poměrně intenzivně připravovalo. Obdobně jako během pražského jara také Moskvu k ráznému postupu tlačila část jejích spojenců, především východoněmecký vůdce Erich Honecker. Podobný postoj zaujal i jeho československý protějšek Gustáv Husák. Zjevně byl připraven – pokud by Kreml rozhodl – podílet se na vojenském řešení krize.

Česká média pravidelně připomínají akci Krkonoše z prosince 1980, která je nezřídka prezentována jako pokus Československa o okupaci Polska. Zpravidla ale opomíjí potřebný kontext a tehdejší situaci mechanicky srovnávají s historickou zkušeností srpna 1968. Postup vybraných československých jednotek k polským hranicím se ve skutečnosti odehrál v rámci cvičení Varšavské smlouvy s názvem Sojuz-80. To s děním v Polsku sice nepochybně přímo souviselo, scénář případného zásahu však byl odlišný než v československém případě.

Případný vstup sovětských, československých a východoněmeckých vojsk do Polska pod pláštěm spojeneckého cvičení měl dostat tamní stranické vedení pod tlak a přimět ho k potlačení opozice dle požadavků Kremlu. Klíčový rozdíl oproti roku 1968 spočíval v tom, že záměry nebyly před polskými politickými a vojenskými představiteli tajeny, naopak se počítalo s koordinovaným postupem. Na počátku osmdesátých let totiž reformy v Polsku neprosazovala nejvyšší stranická patra, ale masové sociální hnutí. Čelní polští komunističtí představitelé tak nadále představovali pro Moskvu legitimního partnera, nikoliv maskované kontrarevolucionáře jako v československém případě. Kreml neměl potřebu hledat polského Vasila Biľaka.

Důvody, proč manévry Sojuz-80 nepřerostly v zahraniční intervenci, nejsou zcela zřejmé. Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost, že Jaruzelského předchůdce v čele polské státostrany Stanisław Kania dokázal během souběžně probíhajícího moskevského jednání Varšavské smlouvy přesvědčit sovětské vedení, že vnější „bratrská pomoc“ by napáchala více škod než užitku a že polští komunisté proti situaci zasáhnou sami. Skutečně se tak stalo, ale výrazně později, než Kreml očekával a prosazoval, až za dlouhých dvanáct měsíců.

Na Jaruzelského obranu lze přiznat, že Sovětský svaz po celou dobu polské krize vytvářel na Varšavu silný nátlak. Vedl intenzivní psychologickou hru a především u polské opozice se snažil vyvolat dojem, že je připraven vojensky zasáhnout. Jaruzelski a jeho spolupracovníci pochopitelně neměli k dispozici dokumenty, jaké máme dnes, o nepřijatelnosti sovětské intervence ovšem věděli. Nemohli si být pouze jistí, zda tento postoj vydrží po personálních změnách v Kremlu, nebo případném masivním výbuchu násilí v Polsku. Jiná argumentace vede pouze k oživování vyvrácených mýtů.

Autor je historik

Související

Elon Musk Analýza

Muskova podpora AfD rozzuřila Poláky. Krajní pravice v EU roste navzdory historické zkušenosti

Krajně pravicové strany v Evropě dále posilují a získávají moc v zemích jako Itálie, Finsko či Slovensko. V Německu mezitím usiluje o větší vliv nacionalistická Alternativa pro Německo (AfD), která během kampaně před únorovými parlamentními volbami obdržela podporu od Elona Muska. Ten vyzval Němce, aby se odpoutali od pocitu viny spojeného s druhou světovou válkou, čímž vyvolal ostrou kritiku zejména v Polsku.
Polsko, ilustrační foto

Polsko už se nechce spoléhat na USA. Rusku se musíme ubránit sami, naléhá

Evropa musí převzít odpovědnost za svou bezpečnost, prohlásilo Polsko v době, kdy přebírá rotující předsednictví Evropské unie uprostřed rostoucí geopolitické nejistoty. Polský ministr pro evropské záležitosti Adam Szłapka zdůraznil, že Evropa čelí náročnému období, které vyžaduje větší odhodlání k posílení vlastní obrany.

Více souvisejících

Polsko historie Wojciech Jaruzelski Komunismus Sovětský svaz

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 2 hodinami

Ilustrační foto

Extrémnímu počasí jsme dali zelenou. Proč Pařížská dohoda selhala?

Existuje staré pravidlo zahraniční politiky, že „politika končí na vodní hranici“. Jinými slovy, bez ohledu na politickou příslušnost by mělo být cílem všech amerických lídrů zajistit bezpečnost a prosperitu Spojených států v porovnání s jejich zahraničními rivaly. Když se však prezident rozhodne využít mezinárodní dohodu k obejití domácích omezení své moci, výsledek je předem odsouzen k nezdaru. To je přesně případ Pařížské dohody (PD), píše National Interest.

před 3 hodinami

Friedrich Merz (CDU)

Scholzova vláda je u konce. O novém německém kancléři už je jasno

Německé konzervativní strany se zoufale snaží vyhnout tříčlenné koalici, ale konečný výsledek bude záležet na tom, kolik menších stran se dostane do parlamentu. Otázkou také není, kdo bude příštím německým kancléřem – tím se s největší pravděpodobností stane Friedrich Merz – ale spíše s kým bude vládnout, píše Politico.

před 3 hodinami

Nikolaj Kapitonenko

Trumpovo přání nebude k nastolení míru mezi Ruskem a Ukrajinou stačit. Konflikt není zralý na urovnání, míní ukrajinský expert

Expert na mezinárodní vztahy Nikolaj Kapitonenko z Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz vysvětlil, co si myslí o přístupu Donalda Trumpa ke snaze o ukončení války na Ukrajině. „Podle mého názoru to Trump myslí vážně, když říká, že chce válku ukončit. Pochybuji však, že se mu to podaří rychle,“ říká.

před 4 hodinami

Palestina

Jak by vypadal svět, v němž USA převezmou Pásmo Gazy?

Americký prezident Donald Trump prosazuje převzetí Pásma Gazy a jeho přeměnu na „riviéru Blízkého východu“, která by podle jeho představ byla domovem „lidí z celého světa“. Palestinci by však do této vize nepatřili. Co by to znamenalo? Podle serveru Politico věčnou válku.

před 5 hodinami

před 7 hodinami

včera

včera

Pásmo Gazy

"Raději peklo v Gaze, než uposlechnout Trumpa." Palestinci mají o svém osudu jasno

Život v severní části Pásma Gazy zůstává extrémně obtížný – není zde voda, elektřina a mezi troskami sotva zbývá místo pro postavení stanů. Přesto se do oblasti vrátilo za poslední týden více než půl milionu Palestinců, jak uvádí tamní úřady. Většina z nich je odhodlána zůstat a znovu budovat, navzdory tomu, že bývalý americký prezident Donald Trump doporučil jejich odchod a představil svou vizi přeměny Gazy v “riviéru Blízkého východu”.

včera

TikTok

Trump navrhuje, aby USA koupily TikTok

Bývalý americký prezident Donald Trump přišel s překvapivým návrhem, jak zachránit TikTok v USA. Navrhl, aby populární sociální síť převzal nový státní investiční fond. Tento plán však vyvolává řadu právních, etických i finančních otázek a uživatelé TikToku ho považují za dystopický scénář. 

včera

včera

Severní Korea

Svět měl poprvé možnost spatřit Severokorejce v akci. Co se o nich prozatím dozvěděl?

Nasazení severokorejských vojáků do ruské války proti Ukrajině se stalo důležitým bodem zájmu Západu. Podle analýz a zpravodajských zpráv jsou tito vojáci disciplinovaní, brutální a odhodlaní bojovat až do posledního dechu. Přestože jejich taktika je zastaralá, projevují mimořádnou houževnatost v boji a jsou schopni způsobit ukrajinským silám vážné problémy, uvedl server Business Insider.

včera

včera

Severní Korea (KLDR)

Severokorejští vojáci byli staženi z bojů proti ukrajinské armádě

Severokorejští vojáci, kteří byli nasazeni na podporu ruské armády v bojích proti Ukrajině, od poloviny ledna údajně nezasahují do bojových operací v Kurské oblasti. Informovala o tom jihokorejská zpravodajská služba (NIS), která tak potvrdila nedávné zprávy deníku The New York Times. 

včera

Ilustrační foto

Proč nedokážeme zastavit změny počasí? Na vině je i jeden přehlížený faktor

Německá klimatická aktivistka Luisa Neubauer, známá z hnutí Fridays for Future, varuje, že rostoucí extrémní počasí, spojené s globálním oteplováním, nepřináší očekávanou podporu politických opatření na ochranu klimatu. Naopak pro The Guardian upozorňuje na vzestup konspiračních teorií, které podkopávají důvěru veřejnosti a využívají přírodní katastrofy k šíření dezinformací.

včera

včera

Ilustrační foto

Svět řeší extrémní počasí už 30 let. Plán B nemá a situace se nelepší

Rok 2023 byl nejteplejším rokem v historii měření, dokud ho rok 2024 nepřekonal a vůbec poprvé posunul globální oteplení nad kritickou hranici 1,5 °C oproti předindustriálnímu období. Tento rekord však nebude poslední – pokud se nezmění současné politiky na snižování emisí, můžeme do konce století očekávat oteplení o 3,1 °C.

včera

Uprchlíci, ilustrační foto

Kostarika přijme své občany deportované z USA. Chce jim usnadnit návrat, jak to jen jde

S příchodem nové imigrační politiky prezidenta Donalda Trumpa se mění nejen situace v USA, ale i v zemích Latinské Ameriky. Ty totiž ponesou důsledky jeho opatření, které se týkají zejména masových deportací. Ministerstvo zahraničí středoamerické Kostariky poskytlo exkluzivní vyjádření pro EuroZprávy.cz, ve kterém přibližuje svůj postoj k Trumpově politice i aktuální stav kostarických migrantů ve Spojených státech.

včera

Nuuk

Trump chce Grónsko. Co ale chtějí ve skutečnosti sami Gróňané?

V roce 2018 byla v Grónsku provedena rozsáhlá anketa, která zkoumala veřejné mínění o klíčových tématech, včetně změny klimatu, ekonomických otázkách a možnosti nezávislosti na Dánsku. Výzkum probíhal ve 13 náhodně vybraných městech a osadách po celé zemi, přičemž byly provedeny rozhovory s reprezentativním vzorkem dospělých obyvatel. Výsledky ankety ukázaly, že dvě třetiny Gróňanů podporují myšlenku nezávislosti, ačkoliv se názory rozdělily na otázku, kdy by k tomu mělo dojít.

včera

V metru v Bruselu se střílelo. Pachatelé policii utekli

Belgická policie pátrá po ozbrojených mužích, kteří ve středu ráno způsobili paniku před vstupem do stanice metra Clémenceau v centru Bruselu. Střelba byla hlášena kolem 6:15 místního času (5:15 GMT), přičemž bezpečnostní kamery zachytily nejméně dva maskované útočníky, kteří nesli zbraně.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy