MeToo se nevyhýbá ani Francii. Proti genderově podmíněnému násilí protestují davy žen

Všechno začalo v USA Weinsteinovou aférou. Zprávy o sexuálním zneužívání hereček otřásly celým světem a daly stavidla tuctu dalších stížnosti. Kampaň nesoucí název Me Too se stala internacionální. Někteří jí uvítali s tím, že otevřela dříve tabuizovaná témata. Jiní v ní naopak viděli válku proti mužům a v neposlední řadě také "plivnutí do tváře" skutečným obětem. Francie byla vůči tomuto fenoménu celou dobu imunní. To však změnily zveřejněné informace o zneužívání žen a dívek ve francouzském filmovém průmyslu.

Na začátku listopadu obvinila bývalá francouzská herečka Valentine Monnierová režiséra Romana Polanského, že jí v roce 1975, kdy jí bylo 18 let, znásilnil. Ke stejnému kroku se odhodlala Adèle Haenelová. Ta uvedla, že jí zase obtěžoval Christophe Ruggia během natáčení filmu, v němž hrála autistickou dívku. V té době jí bylo sotva 15 let. Strkání hlavy do písku před sexuálním vykořisťováním žen v showbyznysu je zřejmě stejně pošetilé jako když se některé školy pyšní tím, že se na jejich půdě nikdy nevyskytla šikana.

Polanksi a Ruggia veškerá obvinění odmítli. Následkům se však nevyhnuli. Feministické skupiny bojkotovaly promítání Polanského nejnovějšího filmu J'accuse. Jedním z důvodů byl fakt, že už jednou čelil trestnímu stíhání pro podezření ze sexuálního obtěžování. Proto také v roce 1978 opustil USA a usadil se ve Francii. Tento fakt se mu stal nyní přítěží a producent Jean Dujardin neměl na vybranou a musel vyhovět žádosti feministek pozastavit premiéru J'accuse. "Stále více a více žen má pocit, že jsou konečně slyšet," řekla Anne-Cécile Mailfertová, prezidentka francouzské skupiny Woman Foundation. 

Příběhy Haenelové a Monnierové dokázaly poodkrýt něco, co se nejen v USA, ale i ve Francii po léta zametalo takříkajíc pod koberec, a dá se očekávat, že se k nim postupem času začnou přidávat další ženy. Naopak proti Me Too se v minulosti vyslovila herečka Catherine Deneuveová. Podle týdeníku Echo24 se k ní přidalo dalších 100 Francouzek, které se připojily k otevřenému dopisu zveřejněném v La Monde. "Je to hon na čarodějnice," domnívá se Deneuveová.

Po určité době se Deneuveová omluvila obětem násilí. Filmový průmysl je neoddělitelnou součástí francouzské kultury, a tudíž se nelze divit, že se v zájmu jejího zachování některé věci přehlížely. Nikdo si zkrátka nechtěl ty muže znepřátelit. Je nutné uvést, že v minulém století se role mužů a žen vnímaly diametrálně jinak. Žena byla stereotypně vnímána jako strážkyně sexuální morálky, která muži určuje hranice. I dnes se najde spousta lidí, kteří si myslí, že si žena za znásilnění může někdy sama. Oběti se zkrátka nemohly na nikoho obrátit, protože jejich trýznitelé měli navrch. 

Dnes už je situace jiná. Francouzská asociace režisérů ihned v reakci na obvinění pozastavila Ruggiovi členství. Další organizace sdružující více než 200 filmařů okamžitě přijala nová pravidla týkající se vylučování členů odsouzených nebo obviněných z trestného činu. Sexuální obtěžování a genderově podmíněné násilí se však nevyhýbá jenom filmovému průmyslu. Mnoho žen je například oběťmi domácího násilí. V poslední době byly v několika francouzských městech vyvěšeny plakáty se jmény žen, které jenom v tomto roce zavraždili jejich partneři nebo manželé.

V reakci na rostoucí počet zavražděných žen se francouzská vláda rozhodla začít jednat a uspořádala několik veřejných slyšení. "Postoj Francie k genderově podmíněnému násilí se postupem času mění k lepšímu a je to hlavně díky kampani Me Too," řekla politička a feministka Caroline De Haasová. Když se na to podíváme z českého úhlu pohledu, je Istanbulská úmluva, kolem níž se šíří spousty lží a polopravd z církevních kruhů, zbytečným ba dokonce nebezpečným dokumentem?