Evropa se zlobí, USA ustupují. Španělsko se stalo problémovým členem NATO

Španělský premiér Pedro Sánchez na poslední chvíli oznámil, že Španělsko nepovažuje za nutné tuto novou hranici plnit – a dokonce si v rámci dohody vyjednal výjimku. To vyvolalo ostré reakce ostatních členů aliance. „Nemám slov, jak vyjádřit své znechucení,“ uvedl nejmenovaný evropský představitel pro obranu.

Kritika přišla jen několik hodin před příletem amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si na summitu chce připsat zásluhu za to, že spojenci přistoupili na jeho požadavek zvýšení výdajů na obranu. Španělské rozhodnutí však narušilo předem připravený scénář bez konfliktů.

Zatímco Kanada se po letech kritiky kvůli nedostatečným výdajům zavázala navýšit rozpočet na požadovaná 2 % HDP, Španělsko šokovalo tím, že se z nové hranice 5 % snaží vyvázat. Slovenský premiér Robert Fico pak ještě přilil olej do ohně, když na sociálních sítích oznámil, že jeho země má „v příštích letech jiné priority než zbrojení“.

Ostatní členové aliance reagovali rozhořčeně. Švédský premiér Ulf Kristersson uvedl, že „nevidí prostor pro výjimky“, zatímco dánská premiérka Mette Frederiksen upozornila, že jednotná obrana se týká celé Evropy, nejen Polska nebo Česka. Bez toho, aniž by přímo jmenovala Španělsko, odmítla možnost výjimek pro některé státy.

Polsko, které plánuje letos vynaložit rekordních 4,7 % HDP na obranu, označilo španělské lavírování za „špatný příklad“. Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz dodal, že se aliance nemůže nechat zatáhnout do redefinice obranných výdajů tak, aby zahrnovaly i nesouvisející položky.

Španělský premiér čelí doma silné opozici proti navyšování obranného rozpočtu na úkor sociálních programů. Jeho menšinová vláda navíc nemá dostatek hlasů pro schválení nového rozpočtu a důvěru jí dál oslabují korupční skandály v řadách socialistů. Vzhledem k těmto potížím tvrdí, že Španělsko zvládne splnit tajné kapacitní cíle NATO i s aktuálně plánovanými výdaji ve výši 2,1 % HDP. To však ostatní spojenci zpochybňují.

Někteří experti tvrdí, že podobné krize jsou při summitech běžné. „Každý rok se objeví nějaký rušitel jednoty,“ říká Giuseppe Spatafora z Evropského institutu pro bezpečnostní studia. Podle něj státy původně souhlasily s Trumpovým požadavkem, ale nyní se musejí vypořádat s domácími realitami.

Rozruch kolem Španělska motivoval další země. Belgie už oznámila, že bude žádat o „maximální flexibilitu“. Kanada diskutuje o tom, zda bude možné naplnit 5% cíl postupně, s revizemi v roce 2029.

Někteří varují, že pokud Španělsko získá výjimku, bude to mít „nakažlivý efekt“. „Jak máme obhájit navýšení výdajů doma, když jiným projde ústupek?“ ptá se litevský poslanec Giedrimas Jeglinskas, bývalý představitel NATO.

Zajímavé je, že i samotný Trump – který požadavek na 5 % HDP prosadil – veřejně přiznal, že USA samy nemusí tuto hranici dodržet. To podle některých diplomatů oslabuje legitimitu požadavku a zpochybňuje kritiku vůči Madridu.

Ať už jsou však důvody jakékoli, Španělsko se letos stalo hlavním zdrojem frustrace uvnitř NATO. Kritici tvrdí, že jde o nepochopení základní logiky aliance: být spojencem znamená dělat ústupky i doma – a ne hledat kličky na mezinárodní scéně.