Muselo to přijít: Objevuje se srovnávání Paříže a Sinaje

Objevují se hlasy, že není možné oba incidenty porovnávat, proti nim vystupují oponenti, že je to asi některým vládnoucím kruhům nepohodlné. Do rozjitřené atmosféry se ozývají hlasy, pochopitelně z velké části ruské: "Všude čteme #PrayForFrance, pak se ptám, proč se nepsalo po tragédii v Egyptě #PrayForRussia? Není to fér!"

Odpůrci srovnávání argumentují, že pád ruského Airbusu A-321 letu 7K9268 ještě není uzavřen, takže nelze s jistotou říci, že bylo sestřeleno teroristy, ačkoliv IS několikrát prohlásil, že za útokem na ruský letoun stojí. Tvrzení, že teroristé nemají k dispozici potřebnou technologii je přinejmenším sporné, protože v mnoha případech se vůbec neví, jakými zbraněmi IS vládne. Navíc je tu reálná možnost, že letoun měl bombu přímo na palubě. Ale protože to není oficiálně doloženo, tak není důvod ke smutku, tak zní vysvětlení. Stačí si však vzpomenout na případ Lockerbie a jak dlouho se takové vyšetřování táhlo. A ještě jedna poznámka - s ohledem na fakt, že útočníci v Paříži byli buď zastřeleni nebo se zlikvidovali sami, neexistuje ani v tomto případě přímé svědectví od pachatelů, že za činem stojí IS, pouze jeho přiznání. 

Jistě, útok v ulicích podobného rozsahu je něco nového a doposud byl znám spíše z filmů. Ale pouze v tom směru, že šlo o Evropu. Sebevražedných útočníků už tu byly stovky, ne-li tisíce, ale brali se jen jako extrémisté, kteří nám nehrozí, protože nestojí za našimi dveřmi. A že je to něco více nebezpečného? Ano, útoky proběhly na veřejných místech, ale v tomto kontextu je letecká doprava (přes havárie uváděné v médiích) stále jedna z nejbezpečnějších forem dopravy. Přijímáme ji jako běžnou a proto se dá postavit prakticky na roveň pohybu po běžných místech. Protože pokud někdo tvrdí, že příště mohou vybuchovat londýnské, pražské či vídeňské restaurace, stejně tak může zítra vybuchnout britské, české či rakouské letadlo. Mají být jeho pasažéři jen proto, že nepohybovali několik stovek metrů nad zemí, méně uctíváni nebo oplakáváni?

Mluvit o větším psychickém utrpení, pokud jste přímými svědky nějakého incidentu, je také sporné. Pokud budeme cyničtí, a psychologové v podobných případech nic jiného nedoporučují, pak je pro člověka smrt blízkého, který zahyne pár metrů od něj, něco strašného, to bezesporu ano. Ale představte si, že jste několik stovek kilometrů od svých blízkých, nemáte na ně kontakt a dozvíte se, že letadlo, ve kterém měli pravděpodobně letět, bylo vyhozeno do vzduchu. To pak není psychické utrpení? Strašné minuty čekání a zoufalá naděje, že se s nimi ještě setkáte. Oba psychické otřesy jsou hrozné a žádný z nich nemůže být menší.

Spíš bude tedy nejpravděpodobnější ta eventualita, že tu pořád vládne národní nesnášenlivost, ačkoliv jí zapádní státy mají plná ústa. "Američan se těžko bude halit do trikolóry na znamení smutku ve prospěch Ruska", čteme v různých zamyšleních a komentářích. Bylo by možná zajímavé zjistit, kolik z těch 224 osob na palubě letu 7K9268 pošpinilo americkou čest nebo se dopustilo něčeho tak zvrhlého, že by je za to USA musely odsoudit. Tragédie, jejíž obětí jsou nevinní lidé, by měla být odsouzena stejnou měrou, ať k ní došlo ve vzduchu nebo na zemi, v letadle nebo v restauraci. Možná to někomu nebude znít příjemně, ale i takové rozpory mohou mít za následek daleko hlubší konflikt.

V této souvislosti si možná bude dobré připomenout, jak časopis Charlie Hebdo po pádu ruského Airbusu uvedl na svých stránkách karikaturu této nehody. Sledujme další vydání tohoto periodika, zda zachová stejný metr i v otázce pařížské tragédie.