Amorální EU? Je třeba začít přijímat více uprchlíků, burcuje aktivista

Amorální dohoda

Amnesty Intenational obvinila Turecko, že nelegálně nutí tisíce uprchlíků k návratu do Sýrie. Především od ledna je údajně denně posíláno zpět do válkou zmítané země zhruba sto Syřanů. Ankara tvrzení odmítá. Tvrdí, že se nezakládá na realitě.

Gardner konstatuje, že i v souvislosti s naplňováním dohody o uprchlících mezi EU a Tureckem o vracení nelegálních běženců vyvstává mnoho otázek: "Je Řecko připraveno na její implementaci? Je připraveno Turecko? Má zařízení, která si poradí s lidmi, kteří přijdou?" Podle lidskoprávního aktivisty zní odpověď ne.    

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky jasně uvedl, že v místech, kam mají navrátilci směřovat, nefungují potřebná bezpečnostní opatření, připomíná Gardner. Podle jeho názoru je však špatná samotná dohoda. Označuje ji za nelegální a amorální. "Přináší vracení uprchlíků zpět do Turecka, do země, která již hostí nejvíc uprchlíků na světě; je tam už více než 2,7 milionu běženců," upozorňuje aktivista.

Rozhovor v originálním znění si můžete přečíst zde.

Zástupce Amensty International připouští, že Turecko učinilo mnoho pozitivních kroků k ubytování uprchlíků, zahrnující krom samotného bydlení i přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Přesto existují stále velké mezery, soudí Gardner. Za největší problém však považuje pokračující politiku nuceného návratu z Turecka, který je aplikován nejen na syrské uprchlíky, ale též na ty z Iráku, Afghánistánu a dalších států.  

Aktivista deklaruje, že lídři EU by měli za této situace především nahradit toto ilegální vracení bezpečnými a legálními cestami k získání azylu v Evropě. "Je jasné, že kde nemáte bezpečné a legální cesty, objeví se lidé pokoušející se využít nelegální kanály; lidé jsou vháněni do rukou pašeráků," vysvětluje Gardner. Poukazuje, že na hranici mezi EU a Tureckem nyní běženci stále více využívají cestu po moři poté, co evropské úřady efektivně zabezpečily řecké a bulharské hranice s Tureckem.

Podobný proces probíhá ve stále větší míře i na turecko-syrském pomezí, pokračuje Gardner. Dodává, že nyní je tuto hranici velmi těžké a nebezpečné překročit, což opět vede lidi do náruče pašeráků. "Tudíž je zde skutečná potřeba nahradit nelegální cesty - ženoucí lidi do rukou pašeráků - bezpečnými, pravidelnými cestami k získání azylu," apeluje aktivista.

Nastal čas pro bohaté země

Podle Gardnera je největší obavou uprchlíků a uchazečů o azyl vracených do Turecka především skutečnost, že mohou být nuceně navráceni do země svého původu, aniž si požádají o azyl v Evropě. V druhé řadě pak hraje roli aktuální nedostatek v poskytování zdravotních služeb, vzdělávání pro běžence v Turecku, kde mnoho uprchlíků žije ve velmi bídných podmínkách, přičemž nemají ani adekvátní bydlení, tvrdí aktivista. "Myslím, že jde o největší nebezpečí, kterému uprchlíci a žadatelé o azyl čelí, když jsou vraceni do Turecka," dodává.  

Výzkumník Amnesty International konstatuje, že drtivou většinu odpovědnosti za přijímání syrských běženců jednoznačně převzaly Turecko, Libanon a Jordánsko. "Tyto sousední státy hostí výraznou většinu uprchlíků ze Sýrie a je to ve skutečnosti mezinárodní společenství, kdo před odpovědností uhýbá, což platí i o EU a její poslední dohodě (s Tureckem) a její odpovědnosti vůči běžencům prchajícím ze Sýrie," kritizuje Gardner. Deklaruje, že země EU by každopádně měly přijímat mnohem více uprchlíků, než přijímají v současnosti.

Aktivista připouští, že země jako Německo či Švédsko již velký počet syrských uprchlíků přijaly, ale to neplatí o téměř všech ostatních členech osmadvacítky. "Takže je skutečně na bohatých státech a sousedících státech v regionu, včetně severní Ameriky a také zemí jako je Rusko, které neučinily nic k přijetí syrských uprchlíků, aby nyní vystoupily a začaly přijímat a hostit syrské běžence," burcuje závěrem Gardner.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.