Moskva - Píše se 25. leden roku 1959. Skupina deseti studentů pod vedením Igora Djatlova se rozhodla přejít část severního Uralu, vystoupat na hory Otorten a Ojko-Čakur, a následně dorazit do osady Vižaj. Trasu čítající více než 400 kilometrů ale nikdo nedokončil. Z takzvané Djatlovovy výpravy přežil pouze jediný, zbylí členové výpravy byli nalezeni mrtví až po několika měsících. A ani vyšetřovatelé nemohli zpočátku uvěřit tomu, co ve skutečnosti našli.
Nešlo o žádné nováčky. Skupina deseti lidí, z nichž devět byli studenti, se rozhodla uspořádat stovky kilometrů dlouhou výpravu na vrchol hory Ortoten. Trasa, kterou si vytyčili, patří k nejnáročnějším na světě, všichni ale byli zkušení lyžaři a zdánlivě se něměli čeho bát.
25. ledna 1959 dorazila skupina pod vedením Igora Djatlova vlakem do města Ivdel ve Sverdlovské oblasti na Urale. Poté se dostali do osady Vižaj, z níž vyráželi a kde měl také být cíl jejich cesty.
28. ledna se od skupiny se však oddělil jeden její člen, Jurij Judin, kterému se zhoršil jeho revmatismus. Vzhledem k tomu, že by tak náročnou trasu nemusel s touto nemocí zvládnout, rozhodl se v ní nepokračovat. A to mu zachránilo život.
31. ledna. Stále všichni živí
Členové výpravy s sebou měli deník a fotoaparát. Lze tak relativně věrně zmapovat jejich trasu a popsat, co se cestou dělo. Jak ze záznamu v deníku vyplývá, žádné komplikace mezi členy týmu nenastávali. Všichni se vzájemně znali a byli velmi zkušení, co se pohybu v zamrzlém terénu týče.
Podle dokumentů, které natočila řada televizních stanic, mimo jiné například History Channel, obsahoval deník povětšinou popisy radostných chvil. Mužská část výpravy se zapřísáhla, že nebude cestou kouřit, členové stanovali a povídali si dlouho do noci, nic nenasvědčovalo tomu, že by měli být za pár dní všichni po smrti...
31. ledna dorazila výprava na okraj horské oblasti, do míst, kde se začala připravovat na výstup na horu Ortoten. 1. února se ale počasí zhoršilo a skupina se odklonila od plánované trasy. Místo toho začala plánovat výstup na horu Cholat Sjachyl, Horu mrtvých.
"Jsme unavení a vyčerpáni, začali připravovat základnu pro stan. Nemáme dost dřeva a nevykopali jsme díru na oheň, byli jsme unavení," zapsal ten den večer do deníku vůdce výpravy Igor Djatlov. Následně poznamenal, že skupina večeří ve stanech a chystá se ke spánku. Tím však deník končí.
Skupina se nevrátila, záchranná výprava začala
Celý tým se měl vrátit do osady Vižaj nejpozději 12. února. To se ale nestalo a na přání rodinných příslušníků členů výpravy úřady vyhlásily pátrání. Po členech Djatlovovy výpravy pátrali studenti, armáda, policie, i vrtulníky a letadla.
25. února 1959 našli záchranáři stany zasypané sněhem, které byly na několika místech rozřezané. Ať už se stalo cokoliv, lidé se potřebovali akutně dostat ven. Stany byly rozřezané zevnitř a kolem nich ležely boty, peníze, doklady a oblečení. Ale žádná těla.
První dvě oběti výpravy ležely zhruba půl kilometrů daleko od tábora. Jurije Dorošenka a Georgie Krivoniščenka našli záchranáři svlečené do spodního prádla a popálené. V blízkosti se nacházely pozůstatky táboráku a další pátrání ukázalo, že se oba snažili vyšplhat na nedaleké stromy.
Později byla nalezena těla Igora Djatlova, Ziny Kolmogorové a Rustema Slobodina, která ležela mezi stromy. S největší pravděpodobností se všichni pokoušeli dostat zpět ke stanů, měli však drobné odřeniny na obličeji a Slobodin měl poraněnou lebku. Zbytek výpravy se několik dalších týdnů nalézt nepodařilo.
Vyříznutý jazyk, zlámaná žebra
Uplynuly více než dva měsíce od doby, kdy byla nalezena část výpravy. Píše se květen roku 1959 a pátrací týmy hlásí nález dalších těl. Zatímco poslední nalezená trojice mířila před svou smrtí ke stanům, nově nalezené ostatky Dorošenka a Krivoniščenka ukázaly, že tato dvojice mířila od nich. Je proto otázkou, proč se část výpravy rozhodla do tábora vrátit, zatímco jiná prchala pryč.
Nalezena byla také Ludmila Dubininová, která klečela na kolenou a obličejem byla zabořena do stráně u vodopádu. Někdo jí před smrtí vyříznul jazyk, vypíchnul oči a měla deset zlomených žeber. Nikolaj Tibo-Briňol byl nalezen v potoce se zlomeninou lebky a polámanými kostmi. Alexander Zolotarev měl šest zlomených žeber a Alexander Kolevatov, poslední nalezený člen výpravy, sice uzavřel celé pátrání, byl ale nezraněn.
Celá skupina byla nalezena. Poblíž tábora nebyly známky bojů ani přítomnosti jiných osob. Nic neukazovalo na to, že by výpravu zasypala lavina nebo vyděsil medvěd, zkrátka se nenašla jediná příčina, která by vysvětlila, proč se celá skupina ve spěchu doslova vyřezala ze stanů a utekla vstříc jisté smrti do noční nehostinné zamrzlé krajiny. Stejně tak nebylo jasné, proč byla některá těla zdeformována. Pozdějí šetření navíc ukázalo, že oblečení některých členů výpravy vykazovalo známky radiace...
Djatlovovu výpravu pohřbila vyšší síla
Pitvy ukázaly, že většina výpravy zemřela na podchlazení. U tří obětí byla jako příčina smrti určena různá zranění. Lebka Tibo-Briňola byla rozdrcena, těla Dubininové a Zolotareva měla polámaná žebra a rozsáhlá vnitřní zranění. Ta byla podle lékařů tak silná, že by je jen stěží dokázal zavinit člověk. Připomínala spíše autonehodu.
Oficiální vyšetřování bylo zastaveno a závěr úřadů zněl jasně: "Příčinou smrti turistů byla spontánní síla, kterou lidé nebyli schopni překonat." I přes nesouhlas veřejnosti byla celá kauza uložena do spisů do tajných archívů a oblast, kde se nehoda odehrála, byla uzavřena.
To podnítilo řadu konspiračních teoretiků, kteří se dožadovali vysvětlení a sami si jej vymýšleli. Někteří přitají smrt turistů mimozemšťanům, jiní hovoří o testu vojenských zbraní, další sváděli vinu na sněžného muže. Každá z teorií ale byla časem vyvrácena.
Jurij Judin, který se od výpravy oddělil a jako jediný přežil, se celý život snažil objasnit, co se pod Horou mrtvých ve skutečnosti stalo. Zemřel v roce 2013 a vysvětlit, proč byla jedna oběť bez očí a jazyka, jiné se zlámanými kostmi a kde se vzala radiace, se mu nikdy nepodařilo.
V roce 2013 natočil finský režisér Renny Harlin, někdejší úspěšný tvůrce akčních filmů (Smrtonosná past 2, Cliffhanger) snímek v české distribuci nazvaný Záhada hory mrtvých (v originále Dyatlov Pass Incident), ve kterém se svérázným způsobem pokouší události z roku 1959 vysvětlit. Film, zpočátku se tvářící jako klon Záhady Blair Witch, se postupně mění v nepovedenou sci-fi, byl hodnocen jako nepovedený pokus o režisérův comeback a velký úspěch mezi diváky nezískal.
Související
Rusko uzavřelo případ Ďatlovovy výpravy. Tvrdí, že ví, co se před 61 lety stalo
Co se stalo s Ďatlovou výpravou? Ruští vyšetřovatelé znovu otevírají děsivou záhadu
Aktuálně se děje
před 49 minutami
Počasí v novém týdnu nebude jen o tropech. Hrozí i bouřky
včera
Princ Harry odcházel od soudu zklamaný. Novináři se neprovinili
včera
Druhý český BlackHawk vyrazil do boje s požáry ve Francii
včera
Hrad reagoval na Babišovo video. Pavel odhalil, o co mu jde
včera
Poradíme, kde se v Česku vykoupat. Kvalita vody se zhoršuje kvůli počasí
včera
Medvěd na Slovensku napadl muže přímo v obci. Místní dostali doporučení
včera
Trump tvrdí, že Hormuz je otevřený. Íránci jsou nemocní lidé, zopakoval
včera
Přišli jsme o odhodlaného lídra, komentoval Zelenskyj úmrtí Grahama
Aktualizováno včera
Předpovědi budou jiné, upozornil ČHMÚ. Změna vychází z připomínek občanů
včera
Ostuda. Babiš znovu zkritizoval Pavla kvůli summitu NATO
včera
Tragédie na závodech v Brně. Cizinci nepřežili nehodu, policisté zahájili šetření
včera
První reakce Donalda Trumpa. Zesnulého Grahama si vážil jako patriota
včera
Ve Zlíně už platí jen první stupeň požárního poplachu. Případ řeší policie
včera
Republikáni přišli o výraznou osobnost. Zemřel senátor Lindsey Graham
včera
Filmové Vary jsou u konce. Vyhrálo Padlé ovoce, cenu má i Vášáryová
včera
Írán opět uzavřel Hormuzský průliv. Američané opět útočili
včera
Výhled počasí na další víkend. Bude tropické, na závěr se změní
11. července 2026 21:56
V Česku se nastavují pravidla pro bezpečné využívání AI ve zdravotnictví
11. července 2026 21:01
Wimbledon ovládly Češky. Díky nekompromisnosti nakonec slaví Nosková
11. července 2026 19:58
Trump se dočkal další pocty. Na Floridě přejmenovali letiště
S Kennedyho centrem to nakonec nevyšlo, ale na jiná místa se jméno úřadujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa daří protlačit. Šéf Bílého domu má momentálně radost z toho, že po něm bylo pojmenováno jedno z letišť ve Spojených státech.
Zdroj: Lucie Podzimková