Osamělý vlk jako nová tvář terorismu? Zavádějící a zjednodušené tvrzení

Jedny z prvních zmínek o „osamělém vlkovi“ se objevily během vlády Britského impéria. V populárních kriminálních románech vystupovala osoba zločince, který se vydal na dráhu hrdiny – Osamělého vlka. Poněkud negativnější nádech získal termín v roce 1925, kdy magazín New York Times jej přiřkl muži, který terorizoval ženy v bytovém domě v Bostonu. Ač se jednalo o teror jistého druhu, osamělý terorista začal být s terorismem spojován později. V letech 1960-1970, v éře pravicového i levicového terorismu, byly případy osamělých vlků považovány za výjimku z pravidla a nebyly v souvislosti s terorismem zmiňovány v zásadě vůbec.

Osamělý vlk začal být spojován s terorismem poprvé až v roce 1983. V té době byl pravicový extremismus pod velkým tlakem ze strany FBI. To donutilo zvěstovatele bílého nacionalismu Louise Beama, člena Ku Klux Klanu i skupiny Aryan Nations, ke zveřejnění manifestu, ve kterém volal po „odporu bez vůdce“ proti americké vládě, který by byl nesen „velmi malými nebo dokonce jednočlennými buňkami odporu.“

Jeho slova údajně měla motivovat strůjce jednoho z neznámějších a nejsmrtelnějších domácích útoků na americké půdě – a největšího útoku v USA před 11.9. -  Timothyho McVeigha, který zabil 168 lidí bombou umístěnou ve vládních kancelářích v Oklahoma City v roce 1995. Nicméně, McVeigh měl komplice a byl ve spojení s pravicovými extrémistickými skupinami. Byl tedy osamělým vlkem pouze v myšlenkách, ne ve skutečnosti, tvrdí The Guardian.

Vize neochvějného a nebojácného osamělého vlka nicméně kolovala v kruzích krajně pravicového extremismu. Tom Metzger, vůdce White Aryan Resistance, uveřejnil na svých internetových stránkách volání do zbraně s názvem „Zákony pro osamělého vlka (Laws for the Lone Wolf). Metzger se stylizoval do role osamělého vlka, nezávislého povstaleckého bojovníka, který žije nepoznán v civilním světě a je připravený ve vhodný okamžik překročit linii a zardousit ovce.

Série útoků z nenávisti, inspirovaná těmito romantizujícími představami, donutilo FBI provést v roce 1998 zahájit operaci Osamělý vlk( Lone Wolf) proti malé skupině bílých rasistů na západním pobřeží USA. Do obecného povědomí ale termín uvedl New York Times, reagující na novou hrozbu velkým titulkem „ Nová tvář teroristických zločinů: „osamělý vlk“ je odkojen nenávistí (New Face of Terror Crimes: ‘Lone Wolf’ Weaned on Hate)”.

Pád Dvojčat a zmizení „osamělého vlka“

Po 11.9. termín a samotná koncepce osamělého vlka ustoupila do pozadí. Na základě útoku, provedeného 19 pečlivě vycvičenými a instruovanými muži, se zpravodajské služby, politici, bezpečností analytici a média začaly soustředit na organizace, stojící za teroristickými útoky. Osamělý vlk znovu přestal být vnímán jako hrozba, nyní to byly sítě extrémistických buněk, napojené na teroristické organizace a nepřátelské státy, kdo stál v popředí pozornosti.

Doposud přežívající myšlení studené války identifikovalo teroristy jako služebníky větších celků (ve formě mezinárodní sítě či „zločinného“ státu (rouge nation), kteří podléhají přísné hierarchii. Přátelské vztahy mezi různými teroristy tak byly vyhodnocovány jako institucionální vztahy příslušníků širší organizace. Terorista už nebyl sympatizant určité skupiny či ideologie, ale byl vnímán výhradně jako kolečka v ničemném stroji teroru, jako jedno z chapadel zlovolné chobotnice mezinárodního džihádismu.

Takovýto zjednodušený pohled vyhovoval mnoha stranám. Různé státy s poněkud špatnou pověstí týkající se lidských práv mohly od sebe odvrátit pozornost, připojit se k boji proti teroru a získat na svou stranu za jiných okolností vůči nim velmi kritické USA. Pro představitele USA zase tato představa byla výhodná v tom, že nabízela jasného zloducha, jehož odstranění mělo zbavit svět hrozby islámského terorismu jednou a provždy.

Brzy se však začaly objevovat náznaky, že islámský terorismus má tužší kořínek a může existovat i bez zastřešující organizace. Začalo být zřejmé, že existuje jakási forma džihádistického „odporu bez vůdce“, jaký propagovali pravicoví rasističtí extrémisté. Jeden z nejvýznamnější ideologů islámského terorismu, Mustaf Setmariam Nasar, lépe známý jako Abu Musaba al-Suri, ostatně propagoval strategii nápadně podobné té, kterou propagoval Beam a Metzger, v duchu hesla „principy, ne organizace.“

Smečka osamělého vlka

Zatímco dřív byl osamělý vlk podceňován, nyní je až přeceňován. Až přílišný vliv, který mu je přičítán, je podobně zavádějící jako jeho přehlížení. Tzv. osamělý vlk nemusí mít přesné instrukce ani být v bližším kontaktu s teroristickou organizací. To však neznamená, že je sociálně izolován. Naopak, bývá členem místních, případně online extrémistických sítí. To, že mnozí útočníci těsně před uskutečněním svých činů zveřejňovaly přes sociální sítě své postřehy, myšlenky a jednotlivé kroky (jako afgánský uprchlík, který svému známému psal, že čeká na vlak, ve kterém útočil sekyrou a kterého žádal, ať se za něj modlí). To dokazuje, že tzv. osamělý vlci nejsou nikdy zcela osamocení a že sociální kontakt je pro ně důležitým faktorem. I oni touží po uznání své smečky.

Různé výzkumy toto potvrzují. FBI zjistila, že pachatelé školních střeleb zveřejnili informace o svém plánu svým nejbližším známým. Podle FBI, 95% uniklých informací o útočníkovi a jeho intencích pochází od blízkých příbuzných, přátel či jiným důležitých postav útočníkova sociálního života. Výzkumníci z Pennsylvania State University v roce 2013 zjistili, že ačkoliv „osamělí vlci“ uskutečňují svůj čin sami, v 79% případů si další lidé byli vědomi jedincovi příslušnosti k extrémistickému myšlení, a v 64% případů rodiny a přátelé si byli vědomi i samotného záměru jednotlivce spáchat čin spojený s terorismem.

Koncept osamělého vlka jako nepostižitelné jednočlenné armády, je atraktivní představou pro teroristy, i pro bezpečností služby. Teroristé jeho prostřednictvím vyvolávají strach ve veřejnosti, kterou chtějí udržovat v náladě neustále paranoie kdy se stane další krvavý útok. Osamělý vlk je obdařen romantickým nádechem, který jej činí ideální vizí pro rekrutování dalších útočníků. Pro bezpečností služby zase koncept osamělého vlka slouží jako vhodná výmluva toho, proč selhaly.

Podle The Guardian ale důvodem těchto selhání není to, že útočníka nemohl být vystopován, odhalen a chycen, ale spíše různá špatná a nedostatečná rozhodnutí bezpečnostních a dalších složek. Mnozí z útočníků byli v jejich hledáčku, ale díky byrokratickým obstrukcím a nedostatečnému pokrytí jednotlivých případů metodicky i finančně z něho postupně zmizeli – což se ukázalo být chybou.

The Guardian zakončuje svou důkladnou analýzu tvrzením, že popularita termínu je dána tím, že nám říká něco, co my chceme slyšet. Osamělý vlk nás uchvacuje a znepokojuje a zbavuje nás tíživého požadavku vidět teroristy nikoliv jako nebezpečné šílence, ale jako někoho, kdo je produktem jistých podmínek a atmosféry ve společnosti. Teroristé neexistují ve vakuu, jsou příčinou jistých neblahých jevů, ale též reakcí na jiné jevy, na jedovaté ovzduší dělané určitými politiky a médii. Nevidět to je podobné, jako když rodič nevidí, že jeho dítě kouří či pije, ani když mu to sousedé říkají. Ale ten problém tu je a jen tak nezmizí.