Masakr v Babím Jaru: Nacisté během dvou dnů zastřelili 30 tisíc Židů

Celkem jednotky Einsatzgruppe s pomocí místních milicí vyvraždili asi 1,2 milionu Židů a statisíce dalších sovětských občanů. Mementem této kapitoly holokaustu se stal masakr v rokli Babí Jar na okraji Kyjeva, kde před 70 lety během pouhých dvou dnů 29. a 30. září 1941 nacisté zastřeli 33.771 kyjevských Židů.

V dalších letech okupace v této rokli skončily životy podle některých odhadů až 200.000 lidí a podobné masakry se odehrály i na jiných místech bývalého Sovětského svazu. Masakr v Babím Jaru byl ale výjimečný svým rozměrem, rychlostí i brutalitou.

V Kyjevě žilo v té době kolem 150.000 Židů, část se zachránila evakuací na východ nebo vstupem do Rudé armády, nepatrný zlomek Židů ukryli ukrajinští sousedé. Deset dní po příchodu nacistů se po celém městě objevila vyhláška v ruštině, ukrajinštině a němčině: "Všichni Židé města Kyjeva a jeho okolí jsou povinni dostavit se v pondělí dne 29. září 1941 do osmé hodiny ráno na roh ulic Melnykova - Dokterivská (u hřbitova). Vezmou si s sebou své dokumenty, peníze a cennosti, dále teplé oblečení a spodní prádlo. Kdo z Židů neuposlechne tohoto rozkazu a bude přistižen na jiném místě, bude zastřelen. Kdo z občanů vnikne do prázdných židovských bytů s úmyslem krást, bude zastřelen," psalo se v oficiální vyhlášce. Někteří tak uvěřili pověstem, že je to pouze výzva k deportaci, a nezarazilo je prý ani urážlivé oslovení "Židy" (židáci) místo neutrálního "Jevreji".

Místem hrůzné události se stala 150 metrů dlouhá, 30 metrů široká a asi 15 metrů hluboká "Babí rokle", která se nacházela nedaleko pravoslavného a židovského hřbitova. Akce se účastnily kromě jednotek Einsatzgruppen oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Lidé, kteří přišli na udané místo, byli vyzváni, aby se svlékli a odevzdali cennosti. Potom byli za neustálého bití nahnáni na okraj rokle, kde byli postříleni. Jejich bezvládná těla padala rovnou do rokle. Další byli donuceni, aby si lehli na mrtvá těla, a nacisté je stříleli do zátylku jednoho po druhém. Podle německých záznamů bylo v rokli ve dnech 29. a 30. září zastřeleno 33.771 osob.

Jen několika málo lidem se podařilo masakr přežít. "Lidé zešedivěli během pár vteřin, matky přicházely o rozum, když jim nacisté vytrhávali nemluvňata z náruče a házeli je za násep z písku. Nahé lidi seřadili v zástupech po dvou či třech a odváděli je za hráz z písku. Lidé se odtud nevraceli," popsala tehdejší hrůzy kyjevská herečka Dina Proničevová, jedna z mála očitých svědků masakru, které se podařilo přežít.

Nad celým územím neustále po oba dny kroužilo letadlo, aby hluk motorů přehlušil střelbu, a většina obyvatel Kyjeva si zpočátku myslela, že Židé byli deportováni. Malá část vrahů se údajně potýkala s psychickými problémy především kvůli zabíjení žen, starých lidí a dětí. Část velení ale spíše kritizovala zbytečnou ztrátu munice při takovém druhu poprav a tyto úvahy nakonec vedly ke vzniku plynových komor.

Popravy pokračovaly v Babím Jaru i poté. Oběťmi byli kromě Židů hlavně sovětští vojáci, Romové, pacienti psychiatrických léčeben a Ukrajinci. Kousek vedle Babího Jaru, v kyjevské čtvrti Syrec, byl zřízen tábor smrti, jehož přeživší vězňové po válce tvrdili, že nacisté spálili 150.000 až 180.000 těl vykopaných z rokle, když se při odchodu z Kyjeva v roce 1943 pokusili svůj zločin zahladit.

Hlavní organizátoři masakru, nacističtí velitelé Kurt Eberhard, Friedrich Jeckeln, Otto Rasch a Paul Blobel skončili po válce před soudem. Eberhard spáchal v roce 1947 ještě před vynesením rozsudku sebevraždu, Jeckeln byl v roce 1946 popraven, Rasch zemřel ve vězení v roce 1948 a Blobel byl popraven v roce 1951.

Sovětské vedení odmítalo po válce přiznat židovský charakter masakru a až v 70. letech byl na místě tragédie postaven pomník obětem, který byl věnován "sovětským lidem, zajatcům a vojákům sovětské armády". Symbolický pomník židovským obětem svou slavnou a velice emotivní básní Babí Jar tak jako první vystavěl básník Jevgenij Jevtušenko v roce 1961. O rok později její slova zazněla poprvé v 13. symfonii zvané Babí Jar od Dmitrije Šostakoviče. Teprve v roce 1991 byl na místě postaven důstojný pomník.

Nacisté vraždili Židy i v dalších městech

V ukrajinském městě Vinnycja jednotky Einsatzgruppen společně s ukrajinskými přisluhovači povraždily 28.000 převážně místních Židů. Dva roky nato vyšlo najevo, že v témže městě provedly masovou popravu Ukrajinců v letech 1937 a 1938 též sovětské jednotky tajné policie.

V lese Rumbula nedaleko lotyšské metropole Riga nacisté vyvraždili ve dnech 30. listopadu a 8. prosince 25.000 Židů. Asi 24.000 obětí byli Židé z rižského ghetta, zbytek tvořili němečtí Židé. Masakr byl proveden příslušníky Einsatzgruppen s pomocí lotyšských pomocných jednotek.

Černomořské přístavní město Oděsa se stalo svědkem hromadné vraždy Židů po atentátu na rumunské vojenské velitelství (Rumuni město obsadili společně s Němci v říjnu 1941). Koncem října bylo 19.000 Židů nahnáno na náměstí, kde je rumunští vojáci postříleli a následně těla spálili. Dalších 20.000 Židů bylo deportováno do vesnice Dalnik, kde byli zavražděni.

Do starobylého města Kamenec Podolskij ležícího na západní Ukrajině nacisté deportovali část maďarských Židů. Ve dnech 27. a 28. srpna 1941 příslušníci jednotek Einsatzgruppen zastřelili 23.600 Židů, 14. až 18.000 pocházelo z Maďarska, zbytek tvořili místní Židé.

Poté, co v říjnu 1941 německé jednotky obsadily Charkov, zřídili ve městě Drobickij Jar židovské ghetto. Toho, kdo nezemřel v ghettu na následky hladu a mrazu, čekal konec v nedaleké rokli Drobickij Jar, kde nacisté postříleli v prosinci na 16.000 Židů. Oběťmi masakrů, která začaly počátkem prosince se stali i Rusové, Ukrajinci nebo Arméni.