KOMENTÁŘ | K čemu bude Evropě porážka IS? Možná k ničemu

Nevyhnutelně se blíží pád Mosulu, následovat bude hlavní město samozvaného Islámského státu (IS), syrská Rakká. Územní entita Islámský stát tak čeká jistý kolaps, je to jen otázkou času, kdy zmizí z mapy světa. Ale co nastane poté? A měla by mít Evropa zájem na porážce IS? A půjde skutečně o jeho porážku?

Jediným skutečným přínosem bude fakt, že Islámský stát ztratí punc přitažlivosti. Jedinci náchylní k naverbování a bojování na Blízkém východě už nebudou mít tak silnou motivaci se k organizaci přidat, Evropané nebudou odcházet od svých rodin bojovat do Sýrie či Iráku. IS zkrátka ztratí přitažlivé PR.

Pro optimisty, kteří si myslí, že porážkou IS skončí migrační vlna putující do Evropy, je tu však špatná zpráva. Neskončí. Pouze naroste. Turecko bude zaprvé čekat ještě větší tlak než doposud - mnoho ekonomických migrantů se na cestu do Evropy nevydává prostě proto, že si netroufá přes Blízký východ, který je v chaosu. Po odstranění IS se cesta do jisté míry uvolní a je otázka, jak se pak Turecko zachová. Zadruhé nelze směšovat problematiku terorismu a IS s problematikou migrace jako takové. Čísla mluví sama za sebe. Letos se dostalo k evropským břehům, zejména do Itálie, na 98 tisíc migrantů. Jenom za červen to bylo podle údajů Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky 23 277 lidí. Většinu tvořili muži (75 procent) a většina přicházela ze zemí, které se nepotýkají s islámským terorismem. Jde o africké země jako je Guinea, Nigérie či Pobřeží Slonoviny. Velké procento příchozích tvoří také Bangladéšané. 

Problém migrace a uprchlictví je třeba striktně odlišit. Migrace bude čím dál palčivějším problémem, bez ohledu na to, zda zde bude nějaký Islámský stát, nebo ne. Migrace souvisí se životní úrovní. A ta je v některých afrických zemích skutečně na bídné úrovni, s přibývajícím suchem a nedostatkem vodních zdrojů se očekává jenom zhoršování situace. Migraci tak nevyřeší dohoda s Turky ani boj s Islámským státem. Pokud chce světové společenství zvrátit tento trend, musí působit v nejohroženějších zemích a musí jim pomoci, aby život v nich byl pro tamější obyvatele přitažlivý, nebo alespoň přitažlivější než doposud. Jiná cesta zřejmě neexistuje, protože problematické země se často zmítají v politickém a ekonomickém chaosu. Nelze tak od nich čekat, že se samy postarají o blaho svých obyvatel. 

Co se týče islámského terorismu, ani ten nevymizí s odstraněním IS z mapy. A to hned z několika důvodů. Většina teroristických útoků v Evropě byla spáchána lidmi, kteří už v evropských městech dávno žili, nešlo o bojovníky IS. Šlo vesměs o špatně integrované a neúspěšné mladé lidi, kterým islámský radikalismus nabídl východisko z jejich mizerné situace. A tento jev nelze jen tak vymýtit. Je třeba pracovat na integraci v Evropě již žijících jedinců, a to nejen z muslimských zemí, k radikalismu jsou náchylní i "biologičtí" Evropané. Když se nad otázkou pořádně zamyslíme, radikalismus spojený s terorismem a migrace přeci jen spojuje jedna proměnná - spokojenost se svým životem. Bude-li tak člověk na dně společnosti v mizerných životních podmínkách, prostě se sebere a odejde za lepším. Nebo se nechá naverbovat do řad radikálů. 

Islámský terorismus tak v dohledné době nezmizí. Navíc na svou chvíli může netrpělivě čekat jiná odnož radikalismu. Vrátit na "výsluní" se může Taliban a Al-kájda. V afrických zemích mohou posílit skupinky jako Boko Haram, na syrských bojištích An-Nusrá a podobně.

Jak by se tedy měla zachovat Evropa a USA? Donald Trump by si měl zejména uvědomit, že zničení Islámského státu na mapě ve skutečnosti žádným vítězstvím není. Evropa by měla striktně oddělit otázku uprchlictví a terorismu, a v zájmu svého vlastního přežití by měla přijít se systematickou koncepcí, která by zaprvé vedla ke zlepšení životní úrovně lidí, kteří jsou na "sociálním dnu", a zadruhé ke zlepšení života lidí v Africe. Evropu to bude stát obrovské finanční prostředky. Ale možná půjde o menší obnos, než pokud by měla přijmout úplně každého, kdo je "jen" frustrovaný ze svého života.