Kontrola varlat ve Vatikánu? Papežem se dle legendy stala i žena

Mýty tvrdí, že papežka Jana se na pozici dostala v devátém století, ovšem neexistují o ní žádné záznamy z 9. až 12. století. Počátky informací o papežce Janě pochází z poloviny 13. století, největší zájem o tento příběh byl však až ve 14. století.

Papežku Janu nepopisují ani žádné historické záznamy ani anály, které zapisovali sami papežové. Ve skutečnosti je prý nemožné, aby papežka vůbec existovala. Podle historiků by volba ženy jako papeže byla neplatná a žena by se papežem stát nemohla.

Existuje seznam neplatně zvolených papežů, kteří nikdy titul papež nést nemohli. Pokud by se na tento seznam dostala žena, byla by prostě ženou na seznamu neplatně zvolených papežů. Papežka by navíc nesplňovala jeden ze základních nároků – věk, kdy už uvažuje rozumně (podle historiků okolo 7 let), pokřtění a mužské pohlaví.

Podle předpokladů si Jana vzala jméno Jan Anglicus a předstírala, že je muž. Papežem se prý stala po postupném stoupání v hierarchii víry. Podporovatelé této myšlenky tvrdí, že existenci papežky Jany existují v dokumentech a také na obrazech, které naznačují, že kdysi žena držela vysokou pozici křesťanské víry.

Říká se, že se Jana narodila v Německu a v anglickém klášteře studovala řečtinu a latinu. V té době se ženy a dívky ke studiu nedostaly, proto se Jana přestrojila za chlapce. Prý se zamilovala do mnicha a v přestrojení zamířila do Athén za ním. Pod jménem Jan Anglicus se pak dostala do Říma.

Když se pak dostala k moci, převzala jméno papež Jan VIII. Některé zdroje tvrdí, že byla papežkou několik týdnů, jiné že se držela u moci přes dva roky. Podle teorií byla u moci mezi papeži Levem IV. a Benediktem III. Odhalena prý byla během průvodu v Římě, když porodila dítě.

Po staletí existovaly pochyby o existenci ženského papeže, Donna Woolfolk Cross strávila sedm let hledáním informací o papežce Janě, o které psala knihu. Podle serveru Biography Cross věřila, že papežka existovala. Našla okolo 500 záznamů o Janině existenci.

Oxfordský slovník papežů rázně zamítá, že by papež ženského pohlaví kdy existoval. Papežka Jana se však stala populární osobou legend a literatury. Její postava inspirovala feministické charaktery v hrách a knihách různých umělců, mezi nimi byl i Emmanuel Rhoides a jeho kniha The Papess Joanne z roku 1866. Velkým obdivovatelem této knihy byl Mark Twain.

Zatímco legenda o papežce Janě není potvrzena ani vyvrácená, lidé se k ní rádi vrací. Je pravděpodobné, že si společnost užívá představu toho, že někdo přechytračil Vatikán a celou církev.

S touto legendou je spojena ještě praktika zkoumání varlat zvoleného papeže. V muzeu ve Vatikánu má být židle s dírou v sedátku. Židle byla využívána při volbě papeže. Ten se na židli usadil a jeden z kardinálů všechno hmatem zkontroloval.

Nebylo to přitom nic intimního, rituál měl mnoho svědků a kardinál měl zvolat "Má dvě varlata a dobře visí", aby dosvědčil, že je papež opravdu muž. Existenci této techniky využívají historici, kteří v papežku věří. Proč by církev nutila papeže podstupovat tuto potupnou zkoušku, kdyby neměla důvod?