NATO se připravuje na budoucí konflikty. A Evropa s ním

JEF je vojenská složka vysoké připravenosti,  která má rychle reagovat na mimořádné události po celém světě. Vytvořený pouze před dvěma lety, JEF už nabrala impozantní počet členů – kromě zakládající Británie i Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Nizozemsko a Norsko a posledně přijaté Švédsko a Finsko. Je plánováno, že bude v příštím roce plně funkční, což znamená, že by mohl nasadit deset tisíc vojáků do vojenských nebo humanitárních krizí.

Na podobném principu funguje jiná nadnárodní vojenská organizace, Kombinovaný společný vojenský sbor (Combined Joint Expeditionary Force – CJEF), který provozuje Británie spolu s Francií. CJEF, který je součástí tzv. Lancasterské smlouvy o vojenské spolupráci, podepsaná před sedmi lety, taktéž cvičí vojáky na rychlé, aktuální řešení vojenských a humanitárních krizí. Nedávného cvičení se účastnilo více než pět tisíc vojáků.

JEF a CJEF mají své příbuzné na celé evropské úrovni, ačkoliv ty síly provozované EU jsou o něco menší. Den před podepsáním smlouvy o JEF, Švédsko a Finsko podepsaly podobnou smlouvu s Německem. S ním už Francie má společnou brigádu. Členské státy EU společně provozují pětadvacetileté Eurocorps. Polsko, Ukrajina a Litva mají společnou brigádu s poněkud neohrabaným jménem LITPOLUKRBRIG.

Nejambicióznější ve vytváření společných obranných sil je Německo. Z jeho iniciativy armádní složky tří států – Nizozemska, České republiky a Rumunska – jsou integrovány do Bundeswehru (ozbrojené síly Německa). Tyto státy poskytují „maso“ personál postrádajícímu Bundeswehru, zatímco ten je na oplátku učí efektivnějším vojenským postupům. Podle magazínu Foreign Policy Německo patronátem nad evropskými miniarmádami chce převzít vůdčí roli v zajišťování evropské bezpečnosti.

Podle The National Interest všechny vyjmenované země jsou členy NATO a je proto otázkou, proč vůbec evropské státy vytvářejí takové vojenské miniformace. NATO by mělo schopné ubránit Evropu před jakoukoliv hrozbou. Samotné ozbrojené síly Spojených států disponují přibližně 1,3 miliony mužů a žen. Na nedávném cvičení bylo vyškoleno jedenáct tisíc vojáků v pobaltských státech a v Polsku.

The National Interest se domnívá, že ve skutečně naléhavých případech by se členové NATO spoléhali na tuto alianci, nikoli na JEF či jinou miniarmádu. Ačkoliv mnohé bojové skupiny EU jsou už přes deset let funkční, nikdy nebyly nasazeny. A dá se očekávat, že ani nebudou, protože většina krizí je buď příliš malá nebo příliš velká, aby mohla být účinně řešena 1500-2500 vojáky. Tyto nemají možnosti vykonávat stejné masivní úsilí jako NATO – a ani to není jejich účelem.

Výhody miniarmád

Nicméně, i přesto jsou stále užitečné. The National Interest vyjmenovává dvě výhody, které NATO postrádá: permanentní síly a malý počet členů, jejichž ozbrojené síly jsou velmi podobné co se týče výcviku a vybavení. Navíc pravidelná cvičení pomáhají evropským ozbrojeným silám se integrovat. Bojové skupiny EU se mohou skládat pouze ze dvou tisíc vojáků, ale neustálé cvičení s vojáky z jiných zemí je učí efektivně spolupracovat.

Většina zemí má svoji vlastní vojenskou kulturu a historii, a též používá vlastní vojenské vybavení, o které se jen nerada dělí. To představuje problém pro cíle NATO a pro společné obranné postoje. Armády používající vlastní vybavení nemohou příliš účinně používat vybavení od jiného výrobce a díky vlastní vojenské kultuře nejsou příliš schopny se integrovat na bojišti s dalšími silami ku společnému prospěchu.

Idea menších, společných, integrovaných miniarmád je zamýšlena na vypořádání se s těmito úskalími. Menší aliance mezi podobnými zeměmi urychlují tzv. interoperabilitu neboli schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat, vypůjčovat si části a hladce je integrovat. Takové miniformace se pravděpodobněji dohodnou na získání podobného nebo totožného zařízení a pravděpodobněji je budou sdílet se svými spojenci.

Jak upozorňuje Justyna Gotkowská, odbornice na obranu severní Evropy z Centra pro východní studia, mnohé evropské země se snaží zajistit, aby vojáci spojenecké země fungovali efektivně pospolu s vojáky domácí země. Tak je tomu případě bojové skupiny V4 EU tvořené vojáky zemí Visegrádu – Polska, České Republiky, Slovenska a Maďarska či v případě JEF mezi Spojeným královstvím a pobaltskými a severskými zeměmi. A mají výsledky. Členové bojové skupiny V4 EU se v roce 2020 připojí k špičkovým silám VJTF NATO vedenými Polskem na základě jejich společných bojových zkušeností.