Není divu, že místní nechtějí turisty. Turismus má v sobě zakódovaný imperialismus, míní novinářka

Sloupkařka britského The Guardian Suzanne Mooreová se zamýšlí nad protesty v některých turisticky atraktivních destinacích proti nadměrnému přílivu turistů. "Nejsi chtěný. Zabíjíš věc, kterou miluješ. Všechno ničíš. Jsi žádostivý a hlučný a piješ až moc. Myslíš si, že místní tě rádi vidí, ale není tomu tak. Jinými slovy, jsi turista," píše Mooreová v úvodu své úvahy. 

Reaguje tak na vlnu protestů ve Španělsku, Itálii nebo Chorvatsku proti velkému množství návštěvníků daných lokalit. Autorka vnímá turismus jako jistou formu zábavy. Existují prý al i turisté, kteří sami sebe označují termínem "cestovatel". Takoví turisté jezdí do zajímavých míst, navštěvují slumy a přírodní krásy, často jsou vybaveni třeba vlastním toaletním papírem a jejich hlavním cílem je danou lokalitu skutečně poznat. 

Pak existuje typ "městský-povaleč". Pro něj je válení se na pláži příliš plebejskou formou odpočinku, navíc plážové dovolené jsou tak nějak "na jedno brdo". Tito turisté si typicky vezmou prodloužený víkend a vyrazí do měst. Nudí vás Berlín? Tak přejeďte třeba do Mnichova nebo Hamburku, leťte do Tallinnu. 

Často slýcháme, že cestování otevírá naše oči světu - a to skutečně dělá, alespoň z části. Kromě toho nás ale prý nutí i oči zavírat. Přivíráme oči nad tím špatným, chceme vidět jen to, co je příjemné. Někdy jsou to velké věci, jako je chudoba a nezaměstnanost. Většinou však musíme ignorovat hordy lidí, kteří jsou stejní, jako my. Všichni chtějí podobné věci, jako my: autentické tapas, pohled na starší způsob života, pohled, který se dá na Instagram.

Postupně se tak objevil jev, který někdo nazval "turistofobií". Ten se velmi silně projevil ve španělské Barceloně, kde působí antituristické uskupení Arran, které ničilo okna pětihvězdičkových hotelů. "Barcelona není na prodej" stálo na jejich transparentech při jedné z demonstrací. Mezi další nespokojené patří i různé antikapitalistické skupiny, které věří, že turisté ničí města. Podobné protesty zažila i ostrovní Mallorca. Podobně přeplněná je ale i italská Florencie, Řím nebo Milán. Všechna města postupně sahají k některým turistickým omezením. Nejhorší situace je v Benátkách, kde sice bydlí 55 tisíc obyvatel, letos ale město očekává nápor 20 milionů turistů. Chorvatský Dubrovník rozšířil systém kamer v ulicích. Ostrov Hvar a bulharské pobřeží si stěžují na chování britských turistů. 

Podle Mooreové může turismus hrát roli v podpoře měst. Nicméně dnešní "levné cestování" je dalším příkladem, kdy globalizace nepracuje ve prospěch všech. Samozřejmě, že ti, kteří si chtějí užít Benátek, nemusí být povahově ti, kteří dělají nepořádek na bulharské pláži. Právo navštěvovat taková místa ale mají všichni. Většina nespokojenosti neplyne jen z chování turistů, ale také z vyšachování role měst z důvodu ubytovacích služeb jako je Airbnb. Rostoucí nájemné v Barceloně znemožňuje místním obyvatelům, aby i nadále žili v centru města.

Z etického hlediska víme, že existují problémy s cestovním ruchem, ale ignorujeme je. Ale co se stane, když se místní obyvatelé začnou cítit zcela převálcováni turisty? Taleb Rifai, generální tajemník Světové organizace cestovního ruchu při OSN, považuje protituristický sentiment za vážný problém. A on tím problémem skutečně je. 

"Nesnažím se vám zkazit dovolenou. Ale není zde pochyb o vrozeném imperialismu obsaženém ve velkém cestovním ruchu. Těžce procházíme přes domovy druhých, jako bychom byli jejich vlastníky. Není divu, že si přejí abychom tu nebyli," dodává Mooreová.