Rusové končí s Trumpem. Co je tak rozčílilo?

Američtí pravicoví radikálové představují pevné jádro uvnitř Trumpovi voličské základny. Jejich hlasy mu napomohly k vítězství v prezidentských volbách. Jak dokládají Trumpova proměnlivá vyjádření k situaci v Charlottesville, americký prezident si to dobře uvědomuje. Nejprve z nepokojů ve Virginském městě obviňoval jak pochodují bílé nacionalisty, tak jejich odpůrce, aby později – zřejmě pod nátlakem veřejnosti šokované útokem autem provedeným jedním z bílých nacionalistů – ostře odsoudil zastánce bílé nadřazenosti. Později však prohlásil jsou mezi i nimi i „velmi dobří lidé“ a opět vyslovil svou původní domněnku, že za nepokoje jsou odpovědní i jejich odpůrci.

Trump neupřesnil, koho přesně myslí těmi „velmi dobrými lidmi.“ Mohli to být příslušníci tzv. alternativní pravice (alt-right), kteří jsou aktivní především na internetu, ale z nichž někteří se účastnili protestů. Alternativní pravice se pokouší do jisté míry odlišit od jiných skupin zastánců bílé nadřazenosti jako jsou neonacisté či Ku Klux Klan. Svůj boj za bílou rasu se snaží prezentovat jako boj proti politické korektnosti. Alternativní pravice usiluje o to být respektovanou politickou silou oslovit širší publikum – jako se to do značné míry podařilo Trumpovi – a proto usiluje o to nebýt řazena mezi nepřijatelné nacionalistické radikály.

Dvojí postoj Ruska k nacionalistickým skupinám

Často zmiňovaným zajímavým faktem – v poslední době např. o tom psal The Washington Post, tomuto tématu se věnovala i Al-Džazíra- je velmi pozitivní pohled na Rusko ze strany alternativní pravice. „Nejsilnější bílá síla na světě," entuziasticky o Rusku prohlásil Richard Spencer, prominentní postava alternativní pravice  „Opravdu věřím, že Rusko je právě teď vůdcem svobodného světa,“ uvedl Matthew Heimbach, šéf nacionalistické Tradiční dělnické strany.

Rusko si uvědomuje taktickou hodnotu těchto lidí, co vnímají Rusko jako strážce tradičních, křesťanských hodnot ohrožovaných liberalismem a politickou korektností. Tolik propíraná ruská propaganda, především ve formě ruského média Sputnik, na ně cílí a snaží se posílit jejich nedůvěru jak v tradiční média, tak v politickou reprezentaci jejich zemí. A toto úsilí je úspěšné. Důvěru v Rusku vyjádřily mnohé nacionalistické, euroskeptické strany jako je Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta, maďarský Jobbik, srbská Radikální strana či italská Severní liga.

Ruský vztah k nacionálním stranám nicméně není jednoznačný. Ačkoliv Rusko nemá problém pořádat konference pro tyto skupiny, vlastní nacionalisty tvrdě potlačuje. Desítky skinheadů a neonacistů byly v posledních letech odsouzeny k vězení v Rusku za nenávist a „teroristické útoky" a „extremismus", referuje Al-Džazíra. „Podporují lidi jako já v zahraničí a zde nás zatýkají," řekl Dmitrij Demishkin, šéf ultra-nacionalistické skupiny Russkiye (Rusové) v červenci 2015. V dubnu byl odsouzen na dva a půl Roky ve vězení za „extremismus."

Kdy nacionalismus už nevyhovuje?

Podle Foreign Policy Rusko se nestaví negativně ani tak k nacionalismu a rasismu jakožto vyloženě k nacismu. V Rusku je boj proti Třetí říši předmětem národní pýchy a základem dnešní ruské identity. Oslavy konce druhé světové války jsou skutečně obrovské a účastní se jich všichni, i ti, co jsou vůči režimu jinak skeptičtí.

Důležitým faktorem neobyčejně silné emociální odezvy, kterou má připomínání si boje s nacismem pro Rusy, je skutečnost, že Rusko dodnes vyrovnává se ztrátou zhruba 27 milionů lidí během války. Takřka každý Rus ve válce ztratil některého svého příbuzného.

Přinejmenším implicitní podpora Trumpa zastáncům bílé nadřazenosti vzbudila v ruských médiích velké pozdvižení. „V prvé cokoliv ošklivého ohledně USA je dychtivě využíváno ruským úřadem, "uvedla Maria Lipmanová, politická analytička v Moskvě a šéfredaktorka časopisu Counterpoint Univerzity Georgea Washingtona. „Ale je to také ušlechtilé - a oprávněné - pobouření nad používáním nacistických symbolů. Vítězství SSSR nad nacistickým Německem je věcí hrdosti pro drtivou většinu Rusů. "       

Ruské znechucení se projevilo i v praxi. Neonacistický web Daily Stormer byl v Rusku zrušen, protože „propaguje neonacistickou ideologii". Velvyslanectví Ruska ve Washingtonu to ihned triumfálně okomentovalo. „Rusko během několika hodin udělalo to, co [Spojené státy] tolerovaly [po] léta," napsal její mluvčí Nick Lakhonin a dodal, že nacismus je v zemi stále „legální".

Nicméně, Rusko si nenechalo ujít příležitosti využití této situace ke kritice západního postoje vůči Ukrajině. Ruské hlavní zahraniční médium RT přirovnalo pochod neonacistů v Charlottesville k těm, které byly podle ruských médií pořádány ukrajinskými neonacisty na Ukrajině. „Stejné nacistické symboly, průvody s pochodněmi - různá pokrytí," napsal RT, kritizujíce údajné pokrytectví západních média, které nazývaly tyto Američany „neonacisty", ale ty ukrajinské oslavovaly. Rusko konstantně vykresluje proukrajinské aktivisty jako „fašisty.“

Tím, kdo si vysloužil největší díl odporu, je však  Trump. „V Rusku jsme měli tolik iluzí o Trumpovi," řekla Veronika Krasheninniková, významná členka občanské komory země, poradní rada, která odpovídá Putinovi. „Je jasné, že jedná s ideologií nenávisti, násilí a agrese. Masky konečně spadly." Podle Foreign Policy se nyní Trump musí rozhodnout, zda bude spolupracovat s Ruskem či neonacisty – protože obojí nejde.