Přispívají vojáci hlídkující na ulicích k vyšší bezpečnosti země? Jen to jen efektivní PR, tvrdí kritici

Celkově se jedná o největší nasazení západoevropských vojáků v jejich domácích zemí od 2. světové války. Vojsko dnes navíc čelí spoustě výzev přicházejících ze zahraničí – vzmáhající se Rusko, konflikty na Blízkém východě či migrace přes Středozemní moře. Generálové si začínají všímat negativních aspektů používání vojáků jako policistů.

V Belgii, kde 40% k boji připravených vojáků se věnuje domácí strážní službě, někteří důstojníci varují před zhoršováním základních vojenských dovedností. Např. generálmajor Marc Thys, velitel belgických pozemních sil si stěžuje, že někteří kulometníci si prý už 16 měsíců nezastříleli z kulometu, protože slouží jako stráže s puškou. „Je to jako kdybychom požádali náš národní tým, který nehrál celý rok fotbal, aby šel na mistrovství světa. Tak to nefunguje,“ řekl Thys.

Belgie se rozhodla rozmístit vojáky po celé zemi po teroristických útocích ve Francii v roce 2015. Kromě jasných bezpečnostních důvodů to odůvodňovala i potřebou příliš nezatěžovat policii hlídkováním v ulicím a nechat ji dělat její vyšetřovací práci. Belgičtí vojáci nemají pravomoc zatýkat nebo vyšetřovat zločiny.

Jejich úkolem je hlavně odradit potenciální útočníky, případně je rychle zlikvidovat, tvrdí zastánci tohoto bezpečnostního postupu. Poukazují na rychlou reakci vojáků hlídající bruselské centrální nádraží, kteří zastřelili muže, jenž se pokoušel zde odpálit.

Podle kritiků však tím pravým důvodem, proč jsou vojáci rozmístěni po celé zemi, je vzbudit v občanech dojem, že vláda bere hrozbu terorismu vážně. „Stojí před budovami a dělají všecko jiné než to, na co se cvičí," tvrdí Wally Struys, emeritní profesor ekonomie obrany na belgické královské vojenské akademii. „Jsou to velmi dobré PR operace," dodal. Nasazení vojáků je skutečně veřejností přijímáno kladně.

Do října hlídalo přeplněné veřejné prostory, kde by nejpravděpodobněji mohlo dojít k útoku, 1250 belgických vojáků. V říjnu belgické úřady snížily počet na 1000 osob, aby tak dali vojákům větší prostor k odpočinku. Někteří vojáci si stěžovali, že v řádech týdnů neviděli své přátele a rodiny a že sídlí v rozpadajících se a nefunkčních kasárních.

Nízký rozpočet limituje belgickou armádu ve vícero směrech. Belgické neprůstřelné vesty byly tak staré, že si Belgie musela novější typy půjčit od Američanů, než je zakoupila toto léto. Armáda potřebuje každý rok munici v hodnotě asi 32 miliónů dolarů, donedávna však byl rozpočet na koupi munice 18 miliónů dolarů.

Soused Belgie, Francie, taktéž se potýká s problémem zapojení k boji připravených vojáků jako hlídkujících patrol. Bývalý francouzský generál Vincent Desportes varoval před tím, že vojáci hlídkující v Paříži jsou připravení řešit individuální hrozby, pokud by se ale vyskytla globální hrozba, nejsou na její zvládnutí dostatečně vytrénováni.

Kromě Francie a Belgie má vyšší počet vojáků hlídkujících v ulicích Itálie. Ačkoliv Anglie též zapojila vojáky, učinila tak pouze střídmě. V Německu se o této možnosti přemýšlelo, což byl sám o sobě velký krok, protože němečtí zákonodárci jsou od druhé světové války velmi opatrní, co se týče použití armády na domácí půdě. Nakonec se ale toho odstoupilo. V USA federální zákon obecně zakazuje vojenské nasazení pro účely vymáhání práva, Národní garda má nicméně na státní úrovni určité možnosti.