Rusům se syrské angažmá komplikuje? Putin balancuje na hraně

Rusko se snažilo svojí přítomnost v syrském konfliktu prezentovat jako úspěšný podnik, díky němuž je region stabilnější. Řada pozorovatelů se shodovala, že ruské angažmá v konfliktu posiluje pozici Vladimira Putina a Rusku dodává jistý punc velmoci, jež může aktivně ovlivňovat (a třeba i v omezené míře určovat) mezinárodní dění. Události posledních týdnů ale tyto představy poněkud nabouraly.

Objevily se totiž například informace, že Rusové utrpěly v Sýrii těžké ztráty díky americkým náletům. Zdá se sice, že zabitých ruských žoldáků bude ve skutečnosti mnohem méně než původně uváděné stovky, přesto jde ale o citelný zásah.

Rovněž Izrael vojensky udeřil na syrské vládní síly, čili na síly jež jsou nejbližším ruským spojencem v regionu. Židovský stát se přitom nenechal odradit ruskou vojenskou přítomností a útoky provedl navzdory odporu z Moskvy. Je tedy Putin tím kdo kontroluje situaci v Sýrii, nebo jsou Rusové po kolena zabořeni v syrském písku a neví si rady? Zdá se, že od obojího trochu.

Na jednu stranu to vypadá, že situace v Sýrii se vyvíjí pro Rusy příznivě. Jejich spojenec Assad ovládá velkou část země a zdá se, že jeho režim je v rámci možností stabilní a vbrzku ho zřejmě nečeká žádný mocenský pád. Rusové také ukázali, že jsou vůbec schopni podobných vojenských intervencí. A o to jim jde v Sýrii především. Slova Baracka Obamy o tom, že Rusko je jen „regionální silou“ totiž Rusy hluboce urazila a ti teď dělají vše proto, aby je vyvrátili.

Rusové ale mají i své syrské problémy. Jak již bylo řečeno, ruské pozemní operace v Sýrii jsou vedeny pomocí žoldáku z organizace Wagner. Ta je sice formálně mezinárodní. Faktem ale je, že je Ruskem placená, ruští důstojníci organizaci velí a ruští vojáci tvoří drtivou většinu mužstva. Pokud však někdo z nich padne, nečeká jej v Rusku oficiální vojenský pohřeb, vše proběhne v tichosti.

Putin se tak nemusí vypořádávat s protiválečnými náladami, jež by mohly v Rusku vypuknout spolu s tím, jak se v novinách objeví řady rakví zahalených do ruských vlajek. Jak dlouho se ale Putin může tvářit, že Rusové kteří umírají v Sýrii jsou vlastně nějací jiní, neoficiální Rusové?

Dalším Putinovým problém jej, že se pomalu stává obětí vlastní agresivní rétoriky. Jeho vyjádření na adresu USA jsou někdy dosti ostrá. Za to jej kritizuje liberální část ruské společnosti, ta nacionalistická mu naopak tleská. Američané teď v Sýrii podnikli útoky, v jejichž důsledku umírali Rusové. A rozhořčení nacionalisté se Putina ptají, kdy za to Amerika zaplatí? Vždyť jim přeci tvrdil, že Rusko je supervelmoc, tak si to nesmí nechat líbit. Ale konflikt s USA je to poslední, co si teď ruský prezident přeje. Tím by totiž znehodnotil vše, co v Sýrii dosud dokázal.