Nová studená válka? Rusko tahá za kratší konec, o to je nebezpečnější

První, čím se liší dnešní konflikt od studené války jsou metody a možnosti, která má Rusko k pokusům o destabilizaci svých protivníků. Jako SSSR využívá svoji propagandu, na rozdíl od SSSR ji však používá mnohem efektivněji. Ať se jedná o aplikování tisíce falešných facebookových účtů, produkováním ruských verzí příběhu mezinárodních politických událostí u spřátelených médií v čele se státem řízeným Sputnikem a stanicí RT či používáním obtížně postihnutelných hackerů, Rusko dokázalo na Západě vzbudit u mnoha lidí dojem, že jim jejich vlády lžou a že kritika Ruska je součást ďábelského, nepřípustného komplotu, které bude mít destruktivní účinky i pro tyto země.

 USA Today podotýká, že zatímco v dřívějších dobách měly USA organizace čelící nacistické a komunistické propagandě typu Voice of America či Rádio Svobodná Evropa, nyní žádné takové instituce podobné síly a účinnosti nemají. Samotný Donald Trump a jeho příznivci navíc ruským snahám o zvýšení nedůvěry vůči protiruským médiím navíc spíše nahrává tím, že tyto média obviňuje z produkce tzv. „fake news.“

Rusko ale nelze v žádném případě považovat díky této schopnosti rozšířit rozkol na Západě ohledně hodnotového a politického směřování země za jednoznačného vítěze. Jeho velkou koulí na noze, velmi ovlivňujícím jeho boj proti Západu, je jeho faktická závislost Západu.

Ekonomika Sovětského svazu v letech 1960 až 1975 byla podle zprávy CIA z roku 1999 mezi ve výši 49% až 57% celkové hodnoty americké ekonomiky. Nyní ruská ekonomika ve výši 1,2 bilionu dolarů je nepatrná ve srovnání s americkou ekonomikou ve výši 18,6 bilionů dolarů i  ve srovnání s kombinovanou ekonomikou EU ve výši 17,1 bilionu dolarů. Následkem toho je Rusko mnohem více závislé na obchodu se Západem než tomu bylo u SSSR.

Dokladem toho jsou protiruské sankce. Zatímco Evropu zasáhly ekonomicky jen minimálně, Rusko uvrhly do hluboké recese. Rusko je jedním z hlavních dodavatelů plynu a oleje do západní Evropy, snaha manipulovat s těmito komoditami tak, aby tím ekonomicky uškodil Západu v odvetě na sankce, by jej zasáhla mnohem více než Evropu. Rusko na rozdíl od Evropy nemá příliš ekonomických prostředků, kterými by ji mohlo poškodit – na rozdíl od Evropy. Navíc, ruské elity si zvykli využívat možností Západu a i to utváří jistou závislost Ruska na Evropě – a v menší míře i na USA.

Skutečnost, že Rusko prakticky tahá za kratší konec, se projevuje tím, že jeho taktika je v některých aspektech mnohem „špinavější“ než ta, kterou v době probíhající studené války aplikoval SSSR. Visící hrozba ničivé nukleární destrukce nutila obě znepřátelené strany následovat jistá ustanovená pravidla jednání, která měla zabránit panice a z ní vyplývajícího nebezpečí unáhleného nervózního zmáčknutí tlačítka.

Nebylo tak např. možné, aby docházelo k provokacím ve vzdušném a námořním prostoru – američtí a sovětští piloti se snažili udržovat bezpečnou vzdálenost. Taktéž, pokud došlo k diplomatickému skandálu, druhá strana se chovala odměřeným způsobem. Když např. Ronald Reagan vyhnal 55 diplomatů, sověti nevyhnali americké diplomaty, ale nechali sovětské osazenstvo ambasády v Washingtonu, aby zůstalo doma a američtí diplomati si museli dělat všechny jím zajišťované každodenní aktivity jako je vaření či řízení auta.

Nyní však Rusko postupuje poněkud jinak. Když Obama vyhnal 35 diplomatů v reakci na ruský zásah do amerických voleb, Putin odpověděl tím, že vyhnal 755 amerických diplomatů z Ruska. Nyní v reakci na vyhnání 60 ruských diplomatů z USA jich nechá vyhnat stejný počet, což USA komentovaly jako nereciproční jednání. Podle Aliny Polyakovaové, analytičky z Brookings Institution, to naznačuje, že zde už nejsou jasná pravidla jednání mezi Ruskem a USA.