Turecko si už neškrtne? Důvody, proč členství v EU odpískalo

V současné době jsou veškeré turecké vyhlídky na členství v EU nejvíc nemyslitelné od roku 2005, kdy se začalo s diskuzemi na toto téma. To, na čemž se mohou Evropané a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jednoznačně shodnout je, že není momentálně téma tureckého vstupu do EU na pořadu dne. I tak by ale bylo iracionální, kdyby se EU obrátila zády ke svému jihovýchodnímu sousedovi, který stále tvoří jakýsi štít mezi Evropou a Blízkým východem. Turci i nadále zůstávají klíčovým partnerem v oblasti energií, bezpečnosti a obchodu a výrazné zhoršení evropsko-tureckých vztahů by Erdogana a jeho autoritářský režim akorát posílilo.

Prezidentské a parlamentní volby, které proběhly 24. června znamenaly faktický přechod z parlamentní demokracie v prezidentský systém, v němž Erdogan disponuje veškerými výkonnými pravomocemi. Jediným omezením jeho moci se stane turecký parlament, v němž se bude muset kromě své Strany spravedlnosti a rozvoje opírat také o Nacionálně činnou stranu MHP, která jako jediná má šanci jej korigovat. Z tohoto důvodu je turecká aspirace na členskou zemi nemyslitelná.

Několik dní po zveřejnění výsledků tureckých voleb poznamenali ministři zahraničí členských zemí EU, že se Ankara rozhodla opustit evropské hodnoty, a že se veškeré přistupující rozhovory definitivně pozastavují. Tendence na zavržení myšlenky Turecka v EU se projevily už během politických čistek, které následovaly po pokusu o vojenský puč v roce 2016. Reakce Turků na uzavření cesty do Evropy jsou neutrální. Erdoganovi příznivci oslavují a turecké vládě je to zřejmě jedno. Slzu neuronila ani opozice, ačkoliv dlouhodobě kritizovala zhoršující se postavení Turecka z hlediska budoucího členství v EU.

Přestože vztahy mezi EU a Tureckem ochladly, tak je potřeba i nadále trvat na jejich rozvoji a budování. Brusel a Ankara jsou na sobě vzájemně závislí, což je také důvod, proč Erdogan více, než rok volal po předčasných volbách, aby si potvrdil důvěru tureckých voličů, a mohl pak začít posilovat dobré vztahy s EU, která je pořád významným obchodním partnerem. Členské země tvoří téměř polovinu tureckého exportu a dvě třetiny přímých zahraničních investic. Turecké vazby na EU navíc prohlubují celní tarify, které uvalil americký prezident Donald Trump na hliník a ocel. Ankaru by jednoznačně poškodilo, kdyby zpřetrhala své vazby na Brusel, který jí umožnil v roce 1996 přístup k celní unii.

Ani EU se bez Turecka neobejde. Bez ohledů na výsledky voleb se Evropská rada rozhodla 29. června uvolnit 3 miliardy euro na finanční pomoc syrským uprchlíkům. Dohoda mezi EU a Tureckem, jíž bylo dosaženo v březnu 2016 v souvislosti s probíhající migrační krizí, je taktéž velmi důležitá, neboť výrazně omezuje masový příliv žadatelů o azyl do Evropy. Turecko má stále postavení první bezpečné země. Jelikož zůstává migrace stále palčivým politickým tématem, zvlášť pro země, jako je Německo, bude Brusel potřebovat mít dobré vztahy s Ankarou.

Další oblastí spolupráce mezi Tureckem a EU jsou dodávky energií. Příkladem je instalace transanatolského potrubí, které zabezpečuje dodávky uhlovodíků do EU. Turci neustále zůstávají významným dodavatelem na tomto poli. Je sice pravda, že vztahy mezi Ankarou a Bruselem nejsou z tohoto hlediska úplně stabilní vzhledem k neustálým hádkám ohledně plynových ložisek ve východním Středomoří, o něž usiluje Kypr, ale to nic nemění na jejich významnosti. Turecko je důležitý partner také z hlediska bezpečnosti, ať už jde o Sýrii, islámský terorismus, Rusko, nebo nepředvídatelné chování amerického prezidenta Donalda Trumpa.