Třetí světová válka? Spojenci z NATO mají kvůli Trumpovi strach

Evropané se po Trumpových slovech, v nichž nešetřil kritikou směrem k jejich účasti v NATO, začali obávat o budoucnost této aliance, jejíž konec by je mohl vehnat do náručí Ruska. Nicméně je třeba připomenout, že NATO navzdory Trumpovi, který dlouhodobě zastává názor, že evropské země vydávají velmi málo na obranu, je stále dostatečně silné, aby z něj měl Kreml patřičný respekt.

Důvodem je i samotný fakt, že svou činnost zaměřuje především na východní Evropu, zejména po ruské anexi Krymu v roce 2014. Když se Rusko projevilo jako jednoznačný agresor, rozhodlo se NATO posílit vojenská cvičení a operace od Černého po Barentsovo moře, čímž se Moskva ocitla v jednoznačné nevýhodě. 

Na summitu NATO, který proběhl minulý týden, se spojenci jednoznačně shodli, že je třeba zmodernizovat vojenské vybavení aliance. Německo, Itálie, Francie a USA proto odsouhlasily zvýšení výdajů na obranu, jak koneckonců požaduje sám americký prezident Donald Trump. Diskuze se teď vedou pouze o tom, zda mají vyšší výdaje činit 2 % HDP, jak požaduje Wales, nebo 4 %, jak požaduje Bílý dům. Když vezmeme v potaz výši ruského HDP, které je často přirovnáváno španělskému, tak se jedná o jasný nepoměr. I kdyby Kreml chtěl, tak nikdy nebude schopen vydávat na obranu tolik, jako NATO.

Přestože se spojenci NATO obávají Trumpova přístupu k zahraniční politice poté, co projevil neochotu bránit státy typu Černá Hora. Nicméně je třeba připomenout, že ani v dobách vrcholící Studené války nebylo na 100 % jisté, že by se USA angažovaly v případě útoku na Západní Německo, o Západním Berlíně nemluvě. Ostatně vždyť v době vrcholící druhé berlínské krize hrozilo, že celý Berlín připadne režimu NDR.

Faktické rozdělení města bylo tehdy z hlediska zájmů obyvatel západních sektorů tím nejlepším řešením, byť bylo sebevíc drastické. Proč by jinak bývalý západoněmecký kancléř Helmut Schmidt žádal rozmístění amerických raket středního doletu v 70. letech, kdyby měl plnou jistotu, že se bude moci o NATO opřít.

Šířící se teorie, že Trump po setkání v Helsinkách uzná Krym jako součást Ruské federace, jsou taktéž nesmyslné. Nezákonnost anexe Krymu se nikdy na půdě USA nevedla a existuje globální shoda, že se jednalo o jasné porušení ustanovení Budapešťského memoranda, v němž sama Moskva potvrdila, že je Krym ukrajinský výměnou za to, že se nezávislá Ukrajina vzdá svého jaderného arzenálu, zděděného ze sovětské éry. Krymské referendum z roku 2014, v němž se drtivá většina voličů vyslovila pro připojení k Rusku, navíc uznala pouze zanedbatelná část zemí, výhradně nedemokratických a autoritářských režimů.

Trump i Putin se v Helsinkách pouze shodli, že je otázka Ukrajiny z hlediska geopolitického uspořádání problematická, ale stále si kopou takříkajíc na svém písečku. USA i nadále podporují Ukrajinu a Gruzii proti Rusku a nemají problém ani s jejich aspirací na členství v NATO, čehož se naopak obávají západní země kvůli dalšímu zhoršování vztahů s Ruskem. NATO i nadále vyvíjí velký tlak na Rusko, což Kreml jednoznačně vyhodnocuje jako nebezpečné.

I proto má vlastní zájem na tom udržovat zemi v neustálé pseudoválce s USA, čímž se pro něj stává Evropa neatraktivní. Pokud jde o ruské zájmy, tak rozhodně není v souladu s nimi se pokusit napadnout Pobaltí a Polsko. Přestože by to technicky šlo, tak se zřejmě nikdy nepodaří zažehnat veškeré historické křivdy, jimž se těmto národům ze strany Ruska dříve dostalo. 

Důvody, proč nebude chtít Putin příliš provokovat Evropu a západní svět jsou jasné. Zatímco si ve svém minulém volebním období získal přízeň Rusů díky své zahraniční politice, včetně agrese vůči Ukrajině, nyní je tomu jinak. Samotná anexe Krymu přinesla ekonomické sankce, které měly v souvislosti s poklesem cen ropy vehnaly Rusko do krize. Putin se proto rozhodl svůj politický program směřovat převážně na domácí politiku a posílení ruské ekonomiky, jehož se ale nepodaří dosáhnout bez zlepšení vztahů se západem. Aby toho dosáhl, nemůže nadále vést studenou válku s EU a s USA, nýbrž se snažit o konstruktivní dialog.