Další bosenská krize? Ve volbách uspěl proruský politik, chce odtrhnout srbské části země

Členství v předsednictvu tak neobhájil dosavadní umírněný srbský zástupce Mladen Ivanić a nepodařilo se to ani stávajícímu chorvatskému zástupci Draganu Čovičovi, jehož se chystá vystřídat sociální demokrat Željko Komšić. Dosavadní bosňácký člen Bakir Izetbegović už nekandidoval a místo něj nastoupí Šefik Džaferović, který je jako Izetbegović členem nejsilnější bosňácké strany, Strany demokratické akce (SDA).

Kolem 3,4 milionu voličů v neděli rozhodovalo především o složení předsednictva BaH, které tvoří zástupci tří konstitutivních národů - Bosňáků (dříve Muslimové), Srbů a Chorvatů. Vybírali také poslance celostátního parlamentu a parlamentů bosňácko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny (FBaH) a Republiky srbské (RS), ale rovněž zastupitelských sborů všech deseti kantonů, na něž je rozdělena federace (FBaH). V RS se volil i tamní prezident.

Podle médií Čović i Ivanić už během noci svou porážku uznali, avšak podle srbské agentury BETA Ivanić dal najevo, že bude žádat přepočítání hlasů v některých volebních okrscích, kde se objevilo podezření na krádeže hlasů.

Pokud jde o parlamentní volby, podle průběžného sčítání hlasů vyhrají nacionalisticky orientované nejsilnější politické strany Bosňáků, Srbů a Chorvatů. U Bosňáků je to SDA, u Srbů Dodikův Svaz nezávislých sociálních demokratů (SNSD) a u Chorvatů pak Chorvatské demokratické společenství (HDZ).

Podle předběžných výsledků by ve funkci prezidenta Republiky srbské měla Dodika vystřídat jeho stranická kolegyně a dosavadní premiérka RS Željka Cvijanovičová.

Od daytonské mírové dohody z roku 1995 tvoří Bosnu dvě entity s rozsáhlou autonomií: Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská. Malou samostatnou správní jednotku tvoří ještě federální distrikt Brčko. Mezi třemi hlavními národy - Bosňáky (přes 50 procent obyvatel), Srby (kolem třetiny populace) a Chorvaty (zhruba 15 procent) - od války v letech 1992-1995, která si vyžádala přes 100.000 mrtvých, trvá nedůvěra a řevnivost, což je patrné i mezi politiky.

Pozorovatelé proto příliš neočekávají, že výsledek hlasování přinese pozitivní impuls k realizaci reforem a tím naději na konečné vykročení k evropské integraci.