Smlouva INF? Zlikvidováno 2692 raket, ohrozil ji americký radar v Česku

Ve smlouvě INF (Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty) se obě země zavázaly stáhnout všechny své rakety s doletem 500-5500 kilometrů z Evropy a postupně je zlikvidovat, což byl do té doby bezprecedentní krok.

Lhůta na demontáž raket krátkého doletu byla stanovena na 18 měsíců a raket středního doletu na tři roky a smlouva povolovala vzájemné inspekce. Zatímco SSSR zahájil likvidaci raket 22. července 1988, USA zlikvidovaly první raketu 8. září téhož roku. Celkem bylo zlikvidováno 2692 raket krátkého a středního doletu, z toho bylo 1846 sovětských a 846 amerických.

Sovětské rakety středního doletu zahrnovaly rakety RSD-10, R-12 a R-14, které jsou na Západě označovány SS-20, SS-4 a SS-5, zatímco americké střely této kategorie zahrnovaly rakety Pershing 2 a BGM 109 (rakety s plochou dráhou letu). Za rakety krátkého doletu se považují u Sovětského svazu rakety OTR-22 a OTR-23, které jsou na Západě známy jako SS-12 a SS-23, u Spojených států rakety Pershing 1.

Umístění 108 raket Pershing 2 a 464 střel s plochou dráhou letu v Evropě schválili ministři zahraničí a obrany NATO v prosinci 1979. Zároveň komuniké vyjádřilo ochotu jednat se SSSR a zeměmi Varšavské smlouvy o omezování strategických zbraní v Evropě, a proto se dokumentu říká dvojí usnesení. Aliance tak reagovala na jednání Moskvy, která začala od poloviny 70. let nahrazovat své starší rakety SS-4 a SS-5 novými raketami SS-20, schopnými zasáhnout jakýkoli cíl v západní Evropě. Již od 60. let ale měly USA v Německu několik raket Pershing 1.

Když v listopadu 1983 neuspěla odzbrojovací jednání se SSSR, byly první Pershingy 2 instalovány o rok později v západním Německu a poté i na území Belgie, Itálie, Nizozemska a Británie. Rozmisťování v Evropě bylo dokončeno v roce 1985. Moskva následně zahájila proti raketám kampaň, do které se zapojila i řada západoevropských pacifistických organizací.

Na základě INF mohlo již koncem února 1988 začít stahování sovětských raket z bývalých socialistických zemí. Sovětské rakety byly rozmístěny v 80. letech v NDR, Bulharsku a Československu, kde byly umístěny v prostoru Hranic na Moravě s odpalovacími základnami v Přáslavicích, Staré Vodě a Zeleném Kříži. Na tom, jestli byly v Československu a NDR kromě raket krátkého doletu rozmístěny i střely SS-20, se badatelé dodnes nemohou shodnout.

Odsun amerických zbraní byl oficiálně zahájen v září 1988 odvozem prvních raket z německé základny Waldheide u Heilbronnu. Na podzim byly odvezeny první rakety a střely také z Itálie, Belgie a Británie. Poslední opustila Evropu 26. září 1990 - z Wüschheimu v Porýní-Falci byla převezena na americkou vojenskou základnu Davis Monthan v Arizoně. USA svoji poslední raketu, které se týkala INF, zničily 6. května 1991. Poslední dvě sovětské rakety byly zneškodněny na kazašském vojenském polygonu Kapustin Jar o šest dní později.

Moskva v roce 2007 pohrozila jednostranným odstoupením od INF. Důvodem byl americký plán na umístění základen amerického protiraketového štítu v ČR a v Polsku, USA ale v roce 2009 od protiraketového štítu upustily. V roce 2012 naopak Spojené státy neoficiálně obvinily Rusko z porušování smlouvy. Důvodem byly údajně testy nové rakety s plochou dráhou letu R-500 pro mobilní komplex Iskander-M.

V červenci 2014 USA znovu obvinily Rusko z porušení dohody, Moskva tehdy údajně testovala řízenou střelu a v únoru 2017 přinesl list The New York Times zprávu, že Rusko tajně rozmístilo novou střelu, označovanou v USA jako SSC-8, v oblasti Volgogradu a na dalším, neidentifikovaném, místě. Americký prezident Donald Trump oznámil 20. října letošního roku, že USA od smlouvy odstoupí, protože Moskva smlouvu neustále porušuje. Rusko západní výhrady energicky popírá a z porušování INF naopak viní Washington.

Spojené státy uzavřely se Sovětským svazem do podpisu INF několik smluv týkajících se odzbrojování, jako byly například smlouvy o omezování strategických zbraní (SALT 1 a SALT 2), INF ale byla prvním dokumentem v historii, který odstranil celou třídu jaderných zbraní. Začátkem 90. let uzavřely obě jaderné velmoci další dvě dohody, známé jako START, které vedly k podstatnému snížení stavu strategických jaderných arzenálů. START 1 určoval snížit počet hlavic na obou stranách na 6000, druhá z dohod pak jejich počet snížila ještě zhruba o polovinu. Další redukci o 50 procent pak přinesla zatím poslední z americko-ruských odzbrojovacích dohod, podepsaná v dubnu 2010 v Praze a známá jako Nový START.