Stále více žen se přidává ke krajně pravicovým hnutím a stranám. Důvodem je obava z migrace a islámu

Tzv. krajně pravicová hnutí, kam dle některých analytiků patří např. i francouzská Národní fronta, německá Alternativa pro Německo či české SPD, se svým důrazem na tradiční role žen nezdají být na první pohled příliš přitažlivé pro moderní ženy cenících si své emancipace.

Ženy v těchto hnutích, nacházejících se na okraji politického mainstreamu, skutečně hrály role jakýchsi komparsistek, odsunutých na okraj, tvrdí profesorky. Jak se však tyto strany stávaly stále více akceptovatelnými, měnilo se i postavení žen uvnitř nich i jejich přitažlivost pro ženské publikum. 

Současné krajně pravicové hnutí nejenom stále častěji uznávají ženy, ale i jinou významnou skupinu považovanou za nepřátelskou „pravým mužům“ a tradičním hodnotám. Anglická English Defence League tvdí, že respektuje jak ženy tak LGBT komunitu, stejně tak postupují severské nacionalistické strany jako Švédští demokraté či Dánská lidová strana.

Stále více žen je ve vedoucích postavení v těchto stranách, ať se jedná o Alternativu pro Německu nebo o Národní frontu, vedenou Marine Le Penovou. Neúspěšná kandidátka na francouzskou prezidentku často odkazuje na francouzské feministky a pokouší se přitáhnout ke straně volené především konzervativními katolickými muži více žen. V příbuzné litevské Národní Frontě dominují ženy. Strana tvrdí, že ženy jsou nadřazenější mužům a právě ony mají proto být vůdkyněmi a ochránkyněmi národa.

Nicméně, v mnohých těchto stranách jsou muži přesvědčení, že ženy v současné emancipované době mají příliš pravomocí a moci a díky své svobodomyslnosti a budování kariéry zapomínají na své hlavní poslání, tj. budování rodiny. Tyto myšlenky nicméně nalézají zastání i mezi ženami, které se ztotožňují s tradičním rozdělením mužsko-ženských rolí a na moderní feministky se dívají s podezřením pro jejich sklon k jistým levicovým a multikulturním ideám.

Nicméně, tyto strany nejsou přitažlivé jen pro konzervativní ženy. Magazín Foreign Policy upozornil na zajímavou skutečnost, že mezi voličkami „sexistického“ Donalda Trumpa, jednoho z klíčových představitelů rozhněvaných bílých mužů, byly i liberální ženy, podle kterých „politická korektnost“ není schopna zastavit feministické hodnoty emancipace ohrožující příchozí skupiny migrantů, zvláště pak těch muslimského vyznání.

Právě migrace a obava z příchodu mladých mužů s odlišnými představami o postavení žen je klíčovým faktorem ovlivňujícím příklon mnoha žen k krajně pravicovým hnutím. Sexuální útoky v Kolíně nad Rýnem či a mnohé medializované případy znásilnění spáchaných migranty z Blízkého východu nutí ženy hledat takové politiky, které se zdají být schopné s tím něco udělat – a právě krajně pravicové strany se staví do této role ochránců žen před násilníky odjinud.

Ve srovnání s jinými stranami ty krajně pravicové stále bojují se značným nepoměrem mezi počtem voličů a voliček. Nicméně, podle analýzy European Social Survey ze sedmi evropských zemí je více než 40% hlasů radikální populistické pravice se rekrutuje od žen. Dokud budou mít evropské ženy pocit, že jim ze strany migrantů hrozí nebezpečí, nedá se očekávat, že by těmto typům stran klesaly hlasy voliček.