Ukrajinska pravda: Tymošenková i Porošenko mění volební rétoriku

Jeho soupeři, v první řadě Julija Tymošenková, jsou naopak popisováni jako zastánci obnovení ruského vlivu na Ukrajině. Nehledě na to, zda je pravdivá, vyvolává tato teze relevantní otázku ohledně zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky obou kandidátů, napsal ukrajinský list Ukrajinska pravda, který připomíná kampaň před prezidentskými volbami v roce 2014 a politická východiska tehdejších dvou nejvýraznějších kandidátů - Porošenka a Tymošenkové.

Oba platí za adepty na vítězství i v nadcházejícím volebním klání, které se uskuteční koncem března a existuje řada zajímavých srovnání a nečekaných názorových metamorfóz.

V květnu 2014 deklaroval Porošenko potřebu "nového bezpečnostního mechanismu", který by nahradil již očividně nefunkční Budapešťské memorandum - dohodu z roku 1994, v níž se Ukrajina vzdala svého jaderného arzenálu výměnou za záruky územní celistvosti. Tento garanční mechanismus měl podle Porošenka "efektivně zajistit bezpečnost našeho státu bez členství v NATO".

Porošenko však záhy tuto ideu opustil, Tymošenková ji naopak zařadila do svého programu. Navrhla smlouvu "Budapešť plus" garantující teritoriální integritu Ukrajiny, jejímiž garanty měly být USA, Británie a také Rusko. O jejích vágních návrzích ovšem zatím neví nic ani diplomaté.

V roce 2014 byl hlavním slibem Tymošenkové v bezpečnostní oblasti vstup do "kolektivního systému bezpečnosti", jak Tymošenková nazývala NATO ve snaze vyhnout se přímému označení. O začlenění do aliance chtěla nechat hlasovat v referendu.

Porošenko tehdy ke vstupu do NATO přistupoval velice obezřetně a odmítl ho s tím, že pro něj "nejsou podmínky". Také podle něj měl nízkou podporu lidí a pro společnost by byl příliš polarizující. V době Porošenkova prezidentství v roce 2017 ale Ukrajina oficiálně deklarovala záměr vstoupit do NATO a Porošenko alianci označil za "jediný mechanismus bezpečnosti státu".

Jedním z hlavních důkazů "proruskosti" Tymošenkové je podle Porošenkova týmu uzavření plynových dohod z roku 2009, které údajně uvrhly Kyjev do "nevolnického" postavení vůči Moskvě. V době prezidentské kampaně v roce 2014 však současná hlava státu plynový kontrakt Tymošenkové vůbec nevyčítala, pouze tvrdila, že smlouva musí být "zrušena nebo změněna prostřednictvím arbitráže".

Neméně zajímavou je pozice Tymošenkové, která před pěti lety neprotestovala proti dvojnásobnému zdražení dříve silně dotovaného plynu. Zvýšení ceny podle ní tehdy vyvážila větší politická nezávislost na Rusku.

V nadcházejících volbách si Porošenko aktivně vytváří image osobního nepřítele Vladimira Putina a nejvíce protiruského kandidáta. "Kohokoli, jenom ne Porošenka," takovou rádoby pozici Kremlu šíří v médiích a sociálních sítích Porošenkovi PR pracovníci. Prezident se však "radikalizoval" v postojích vůči Rusku až v druhé půli svého mandátu. Ještě v roce 2014 byl ve vyjádřeních o Rusku a Putinovi osobně velmi opatrný, zřejmě po zralé úvaze, že po volbách bude muset s Rusy chtě nechtě jednat.

Tymošenková tehdy veřejně kritizovala Putina a Moskvu neméně ostře, jako to teď dělá Porošenko. "Agresi, nevyhlášenou válku začal Putin" a bude se za ni "zodpovídat podle mezinárodního práva", prohlásila v průběhu předvolební kampaně v roce 2014. "Pokud bude v této agresi pokračovat, stane se z něj politická mrtvola," uvedla. Nyní je ale rétorika expremiérky ohledně Ruska o mnoho měkčí než Porošenkova, což je také důvodem neustálých útoků proti ní ze strany stoupenců prezidentského tábora.

Co měli v roce 2014 oba kandidáti společné, byla podpora integrace Ukrajiny do EU. Toto v zásadě platí dosud. V otázkách směřování do EU ale nyní hraje prim spíše vláda a parlament, neboť po schválení dohody o přidružení Ukrajiny k EU spočívá eurointegrace nejvíce v provádění reforem fungování ukrajinského státu.