Ukrajinou otřásá křesťanská krize. Víru řeší vláda i občané

Otec Vasil odsloužil poslední vánoční mši, a pak následně předal svůj chrám do rukou pravoslavného kněze ze sousedního kostela. Zákon přijatý vládou ukrajinského prezidenta Petra Porošenka totiž umožnil církvím měnit své denominace na základě souhlasů dvou třetin jejich kongregací. "Bylo to pro mě psychicky velmi náročné," svěřil se Vasil serveru Politico.eu, načež se nervově zhroutil a zakryl si svůj obličej

Nejednalo se o jediného kněze, který nesouhlasil s oddělením od Moskevského patriarchátu. Mnoho dalších, převážně ruských pravoslavných farníků a duchovních, okamžitě přicestovalo do Voršivky, aby protestovalo proti nové církevní politice. Napětí mezi věřícími, z nichž jedni byli pro a druzí proti oddělení, eskalovalo natolik, že jejich spory musela uklidňovat dokonce i policie. 

Jak se zdá, tak napětí mezi Ruskem a Ukrajinou se promítá do všech společenských sfér. V dříve naprosto poklidné vesničce s 374 obyvateli, v níž všichni žili v klidu a míru, to takříkajíc vře a nejen tam. Ukrajinská občanská válka ohrožuje nejen bezpečnostní situaci v Evropě a ve světě, ale i vztahy mezi věřícími. Blížící se prezidentské a parlamentní volby navíc jenom přilévají olej takříkajíc do ohně. Pro nového ukrajinského prezidenta, případně prezidentku bude největší výzvou sjednotit rozdělenou společnost.

Různé církve se stejnými kořeny?

Je třeba připomenout, že snahy o nezávislost ukrajinské církve jsou patrné už od roku 1686, kdy se dostala pod kontrolu církve ruské. Po rozpadu Sovětského svazu se od Moskevského patriarchátu oddělily první dvě ukrajinské církve. Po téměř 30 let nebyly Ukrajinská autokefální pravoslavná církev a Ukrajinská církev Kyjevského patriarchátu nikdy plně uznány pravoslavnými představiteli v Konstantinopoli, a tudíž spadaly pod Moskvu. 

Podle amerického odborníka na moderní ruskou historii a východní křesťanství Christophera Stropa úsilí o vytvoření nezávislé ukrajinské církve posílily ruská anexe Krymu a následné vojenské intervence na východě Ukrajiny. "Ukrajince už dlouhodobě dopalovalo, že jsou pod moskevskou církví, ale až do roku 2014 nebyla situace natolik příznivá, aby se mohli oddělit, protože by se jim nedostalo podpory ve zbytku pravoslavného světa," vysvětlil Stroop.

Jeden z duchovních, který v lednu hlasoval pro vyloučení Otce Vasila z voršivského chrámu řekl, že právě ruská agrese vůči Ukrajině byla příčinou definitivního oddělení od ruské církve. "Svatý Mikuláš je nyní ukrajinskou církví pro Ukrajince. Ty, které spadají pod Rusko, jsou našimi nepřáteli," řekl Anděla Dalinčenko.

Obrana, jazyk a víra

Vzhledem k probíhající válce mezi ukrajinskou vládou a jejími armádními složkami a Kremlem podporovanými separatisty na východě země je téměř nemožné oddělit staletí probíhající náboženský spor od aktuálního politického a vojenského konfliktu. Úsilí o vytvoření nezávislé Ukrajinské pravoslavné církve navíc získalo podporu i u ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.

Z jeho strany se pravděpodobně jedná o předvolební gesto vzhledem k tomu, že mu v poslední době klesá popularita. Tím, že by Ukrajincům zařídil nezávislost v oblasti duchovní, by si opět mohl získat nebývalou přízeň, a tím pádem i prezidentské křeslo. Ostatně i v tomto duchu se nesou i jeho předvolební plakáty - "obrana, jazyk a víra".