Jak vracet nelegální migranty zpět domů? Švýcarsko má řešení

V roce 2017, 7 147 lidí opustilo Švýcarsko vzduchem pod dohledem úřadů, podle švýcarského sekretariátu pro migraci. Podle dat, který úřad dodal serveru Euronews za měsíc 2018 by to mělo být 3 029 lidí. V kontextu toho, že v zemi by mělo být 76 000 neregulérních imigrantů, je procento reparovaných osob pro rok 2017 9,4% a 3,9% pro rok 2018.

Pro srovnání, v Itálii bylo za rok 2018 repatriováno 6 398 lidí, což je 1,2% odhadovaných 533 000 lidí. Salvini přitom slíbil, že každý rok pošle zpět 100 000 nelegálních migrantů. V roce 2017, za Salviniho předchůdce, Marca Minnitiho, bylo číslo jen o málo větší, 6 514.

Pro všechny evropské země včetně Švýcarska platí, že není tak jednoduché migranty vrátit do jejich domovských zemí. Aby to bylo možné, musí to splňovat několik podmínek – migrant nesmí být v zemi ohrožen na životě a nemá tedy nárok na mezinárodní ochranu, domovská země rozeznává daného jedince jako svého občana a mezi zeměmi, kam tento jedinec přišel a odkud odešel, existují bilaterální vztahy.

Migrant tedy musí být nejprve identifikován a shledán, že je nelegálním, aby mohl být vyhozen. Přesto stále existují značné problémy s jeho repatriací. Předně, reparace, jsou velmi drahé. Za jednu osobu zaplatí stát okolo 3 000 až 5 000 eur za osobu.

V roce 2006 např. musela Itálie zaplatit za 29 občanů Tuniska 115 000 eur. Itálie na rok 2019 vyčlenila na reparace 1,5 milionu eur, což je částka schopná pokrýt asi jen 500 cest.

Problémem jsou též též časová a logistická omezení. Salvini přiznal, že by Itálie bude potřebovat 8 let na reparaci 4 000 migrantů, kteří se do Itálie ilegálně dostali z Tuniska. Podle národního ombudsmana pro práva osob zadržených nebo zbavených osobních svobod, Mauro Palma, na 10 reparovaných osob je potřeba 20 policistů a na 6 000 je potřeba 12 000 policistů.

I přes tyto potíže je Švýcarsko úspěšnější než Itálie v reparaci nelegálních migrantů. Podle Euronews to má několik důvodů, které souvisí s švýcarskými velmi rozvinutými schopnostmi diplomacie. Švýcarsko uzavřelo první dohody o zpětném přebíráním osob už v roce 1993, zatímco Itálie měla v 90. letech uzavřenou jen jednu bilaterální dohodu s Albánií.

Švýcarsko má též více bilaterárních dohod a to 64. V Itálii jsou jen čtyři oficiální – Tunisko, Maroko, Egypt a Nigérie – a některé neoficiální utvořené úřady či policií, které nikdy nebyly ratifikovány nebo diskutovány parlamentem. Diplomatická jednání s Libyí, která otevřel Minniti a která vedla k výraznému poklesu počtu migrantů cestujících do Itálie, za jeho nástupce prakticky zanikla.

Švýcarsko též je schopné rychleji vyřídit žádosti migrantů o azyl a to až 60% během 140 dní. Pro srovnání, v Itálii byla žádost migranta v průměru vyřízena během 562 dnů. Migranti tak mohou díky této byrokracii v zemi zůstat déle.

Ve Švýcarsku na rozdíl od Itálie fungují regionální poradní úřady. Švýcarsko nenabízí žádné kvóty pro legální migraci a namísto toho v daných zemích, odkud migranti pocházejí, pomáhá investovat do projektů, které mají za cíl zvrátit migraci.

Italský systém reparací je proti švýcarskému velmi zmatený a postrádající dostatečné monitorovací kontroly. Itálie se nyní snaží „středomořskou síť, která by kontrolovala, co se stane s repatriovanou osobou poté, co vystoupí z letadla. Cílem je zabránit tomu, aby taková osoba po reparaci opětovně proklouzla do země.