Bostonský masakr: Mediální teror a vymývání mozků!

Po celý týden od atentátu se nehledělo na nic jiného. Úplně se zapomnělo i na nevypočitatelnou Severní Koreu a na její atomovou bombu. Celá Amerika zatajila dech a sledovala v televizi a na internetu nekonečný přímý přenos z Bostonu. Veškerá uměřenost šla stranou. Třeba si uvědomit, aniž bychom bagatelizovali tragédii obětí a symboličnost útoku na nejstarší maratón na světě, že v týž den, kdy v Bostonu bouchly hrnce, v Iráku bomby zabily 60 lidí.

O tom, že přílišné sledování televize škodí i nejbystřejším úsudkům, svědčí případ čtyř senátorů z Washingtonu. Když už bylo po všem, vyzvali, aby se s mladším z atentátníků, který byl o páteční noci zajat živý, nezacházelo jako s Američanem, ačkoliv má občanství USA, ale jen jako s "nepřátelským bojovníkem".

I v situaci, kdy neměli o atentátu co říct, pořád dokola mluvili a ukazovali obrázky z Bostonu a okolí. Předstihovali se v rozhlašování fám a zvali do studií experty všeho druhu, aby s vážnými tvářemi spekulovali nad teoriemi, které si nejčastěji úplně vycucali z prstu. Zejména se zkompromitovala CNN, která už v úterý oznámila, že podezřelí jsou ve vazbě, ačkoliv tou dobou policie neměla ani nejmenší tušení, kdo kladl bomby.

Gigantická policejní operace možná byla nutná, ale představuje pochybné vítězství, přestože bratři Carnajevovi byli nakonec zneškodněni. Všichni potenciální teroristé z naší globální vesnice se dozvěděli, že stačí jen dva staré hrnce předělané na bomby, aby po několik dnů terorizovali celou Ameriku a ochromili jedno z největších amerických měst.

Mediální teror, či lépe terorismus, se rozpoutal i na sociálních sítích. Sedmnáctiletý Salah Barhoun strávil poslední den očišťováním svého jména. New York Post uveřejnil jeho fotku (která se neshodovala s fotkou podezřelých, kterou uveřejnilo FBI, což z článku nebylo zřejmé) a po mladém Arabovi začali pátrat všichni jeho známí. Ukázalo se, že jde jen o mladého běžce, který v cíli sledoval maraton. Přihlásil se na policii, aby očistil své jméno.

I toto je ukázka mediální paniky, která se umí slepě zaměřit na stereotyp. Kritická byla i rychlost sdílení bez příslušného kontextu - z nejasného portrétu se najednou stal podezřelý.

Na vlně ohromné poptávky po faktech z Bostonu se svezla řada blogů, které nemají se zpravodajstvím nic společného. Jako příklad lze uvést třeba technologický blog Mashable. Jejich autoři neměli na místě reportéra ani neměli zvláštní přístup k informacím. Zkrátka "filtrovali" tweety lidí, kteří na místě byli, vznešeně si pak říkali "kurátoři zpráv". To podle novináře MG Sieglera ukazuje na nechutný "hlad po kliknutích a zobrazeních", a tedy zisk z reklam, kvůli kterým stojí za to přiživit se na tragédii.

Stejně jako v případě přírodních katastrof nebo nového iPhonu se Twitter (a Facebook) ukázaly býti velmi variabilní a rychlé prostředky komunikace. Téma, které si získá pozornost celé společnosti, se zde obvykle začne diskutovat záhy po svém vzniku. Každý se k němu chce vyjádřit, být jeho součástí. Je to pochopitelné a lidské, ukazuje navíc, že sociální média si získala důvěru a oblibu mas. "Twitter je předurčený k tomu být dobrým indikátorem signálů přes celou společnost, kdy téma jde napříč komunitami," uvedl pro idnes.cz Josef Šlerka, český odborník na nová média.