To už je moc! Merkelová předvolební kampaň přehání

Podle propočtů deníku Handelsblatt by splnění slibů, které kancléřka prosazuje do volebního programu svých křesťanských demokratů (CDU), státní pokladnu stálo 28,5 miliardy eur (373 miliard Kč).

Podle místopředsedy poslanecké frakce opozičních sociálních demokratů (SPD) Joachima Posse se tím Německo vydá na cestu nového zadlužování a volební lídr Zelených Jürgen Trittin kvůli těmto slibům nazval kancléřku "papežkou všech dlužníků", protože "ani slůvkem nenaznačila, odkud na to vezme". Týdeník Stern v komentáři na svých internetových stránkách plán Merkelové označil za "průhledný populismus" s cílem připravit hlavního volebního konkurenta SPD o nálepku sociální strany.

Ale ani u členů CDU a koaličních liberálů z FDP se svými návrhy příliš nepochodila. "Nemůžeme současně napadat plány Zelených na zvyšování daní a sami plánovat nové výdaje," ohradil se proti záměrům šéfky své strany místopředseda poslanecké frakce konzervativců Michael Fuchs. "Jediný rozumný volební dárek jsou stabilní rozpočty a stabilní měna," apeloval na kancléřku také člen vedení FDP Otto Fricke.

Merkelové možná vyvstal mocný konkurent v nově založené straně Alternativa pro Německo. Strana buduje svou identitu na tom, že odmítá politiku na záchranu eura, kterou provádí vláda a podporuje většina opozice, požaduje řízené rozpuštění eurozóny: obnoveny mají být národní měny (návrat k německé marce nemá být tabu), případně mohou vznikat menší měnové unie. Odmítá, aby náklady na záchranu eura nesli daňoví poplatníci a podmiňuje každý přesun suverenity na úroveň EU referendem, informuje iHned.cz.

Zda strana uspěje je ovšem stále nejisté. Ppularita kancléřky Merkelové je stabilně velmi vysoká, o 20 % převyšuje popularitu jejího hlavního vyzývatele, Peera Steinbrücka. 

Rovněž veřejné mínění a chování voličů nadále nejsou v zásadě protievropské, ba dokonce ani nezavrhují euro (65 % je pro jeho zachování). Veřejnost vyjadřuje rozhodný odpor vůči zadluženým zemím a neochotu k finančním transferům. Jestliže existuje cosi jako „nacionalizace v německých hlavách" (Christoph Bertram), pak je defenzivní, nevyjadřuje mocenskou ambici a nemá intelektuální zázemí či mediální podporu, projevuje se spíše symbolickými akty, výraznou nacionalizaci německé politiky nepodpoří.