Baťova rodina se hájí tvrdě, Benešovy dekrety ožily. Historik kontruje

Slovenské ministerstvo financí potvrdilo, že žádost Baťových obdrželo. Úřad ji ale blíže nekomentoval s odůvodněním, že žádost analyzuje.

"Dekret počítá s tím, že ministerstvo financí stanoví náhradu, která za majetek náleží. Náhrada stanovena nebyla," řekl Cholenský. Soudí, že přiznáním odškodného příbuzným Bati by došlo k potvrzení a nikoliv k prolomení takzvaných Benešových dekretů, které po válce mimo jiné vedly k odsunu německy mluvícího obyvatelstva z tehdejšího Československa.

Nash před novináři dodal, že rozhodnutí o výši kompenzace rodina přenechává slovenským úřadům. "Výši náhrady lze vyčíslit jen stěží. Nedokážu říct sumu," řekl Nash. Na dotaz, zda by se spokojil s částkou 10.000 eur (zhruba čtvrt milionu korun), uvedl, že by šlo o malou sumu. Dodal, že v případě neúspěchu své žádosti o náhradu je rodina připravena se se Slovenskem soudit.

V případě získání odškodného hodlají Baťovi takto získanou částku investovat na Slovensku. Investice by patrně směřovaly do odvětí informačních technologií, ve kterém Nash v současnosti podniká. Pod Baťův koncern patřila na Slovensku řada podniků. V zemi vybudoval průmyslová centra Partizánske, Svit, Nové Zámky a Bošany. Hodnotu Baťova majetku v zemi Nash odhadl na miliardy eur.

„Vaše město teď konečně poznává skutečný význam mého dědečka, nebyl to jen podnikatel, ale i patriot," řekl minulý týden vnuk Jana Antonína Bati při návštěvě Partizánskeho.

Podle Cholenského se čtyři Baťovi příbuzní, kteří podali žádost o vyplacení kompenzace slovenskému ministerstvu financí, domáhají u českého soudu přiznání náhrady ve výši několika desítek milionů korun za nemovitý majetek, jenž byl Janu Antonínovi Baťovi znárodněn po válce v Česku. Proces začal letos v březnu.

Jak to vidí historik a odborník na batismus? 

Historik Zdeněk Pokluda z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ale upozorňuje, že Janu Antonínu Baťovi po druhé světové válce patřila jen menší část akcií firmy. A to nejenom ve Zlíně, ale i na Slovensku, píše rozhlas.cz. „Složení akcionářů Baťovy společnosti bylo od roku 1939 – tedy také v roce 1945 – následující: 40 procent Jan Baťa, 25 procent Marie Baťová a po 7 procentech pět ředitelů."

Podle Zdeňka Pokludy navíc znárodnění Baťových podniků nesouviselo s obviněním Jana Antonína Bati z údajné kolaborace, ale s dekretem o zestátnění všech firem, které mají 400 až 500 zaměstnanců. Potomky Jana Antonína Bati tak na Slovensku čeká dlouhý spor s nejistým výsledkem. Pokud jim slovenská vláda neslíbí finanční odškodné, chtějí se obrátit na soud.

Firma Baťa působila na Slovensku i během éry slovenského státu, který byl sice formálně nezávislý, v reálu ale zcela podřízený nacistickému Německu. Pokluda v tom ale nevidí kolaboraci. Firma se podle něj prostě přizpůsobila novým podmínkám: „Jestliže pak přišla válka a české země se oddělily od Slovenska, nastala situace, kterou firma rychle vyřešila změnou hlavičky, změnou statutu, aby provoz podniku, zaměstnanci, obchodování, fungoval v daných poměrech," vysvětluje.

A historik Ľudovít Hallon ze Slovenské akademie věd pro Český rozhlas dodal, že se vedení Baťových závodů na Slovensku do protifašistického odboje aktivně zapojilo. Boty od Bati skončily totiž na nohách účastníků Slovenského národního povstání.