V Kyjevě teče krev, exministr vnitra skončil na JIP

Okolnosti incidentu nejsou jasné. Demonstranti už od počátku prosince fakticky táboří na centrálním kyjevském náměstí na protest proti rozhodnutí prezidenta Viktora Janukovyče zastavit jednání o přidružení země k Evropské unii. Po dohodě ukrajinské vlády s Moskvou o posílení hospodářské spolupráce ale počet demonstrantů, stejně jako zájem médií o jejich akci, postupně klesá.

Dnešní incident se stal před budovou kyjevského soudu, kde demonstranti zablokovali autobus s příslušníky policejní zásahové jednotky. Když skupina maskovaných mužů vypustila vozu pneumatiky a pokusila se ho převrhnout, policisté proti demonstrantům zasáhli. Lucenko utržil deset ran obuškem, ztratil vědomí a silně krvácel. Podle agentury Unian byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče s podezřením na vnitřní krvácení.

Demonstraci před soudní budovou vyvolal páteční verdikt soudu, který odsoudil k vysokým trestům tři Ukrajince za to, že v roce 2011 údajně chtěli nedaleko Kyjeva vyhodit do povětří sochu bolševického vůdce Vladimira Uljanova-Lenina.

Soud obviněným vyměřil trest šest let vězení za přípravu teroristického aktu. Bezprostředně po vyhlášení rozsudku se před soudní budovou strhla rvačka, při níž policisté zranili dva opoziční poslance. Incident později vyvrcholil napadením Lucenka.

Strach z Ruska a obavy o euro

Ačkoliv je Brusel ve svých slibech Kyjevu rezervovaný, ukrajinští stoupenci asociační dohody dohodu vnímají jako první krok ke členství v EU. Nikdo přitom nedokáže říci, že Turecko je evropštější než Ukrajina a spíše než na Lvov s jeho habsburskými kořeny bychom jako na evropské město měli pohlížet na anatolskou Ankaru. Když přijde na ukrajinské ambice, Kyjev může v každém případě počítat s podporou Varšavy – žádná ze zemí EU si totiž nepřeje zůstat pohraničním státem a snaží se proto do Unie dostat i své sousedy. Tuto touhu po ochranném polštáři v tomto případě ještě přiživuje historický strach z ruské rozpínavosti.

Evropa bude muset s Ukrajinou nakládat opatrně. Jelikož proevropský tábor se snaží nasměrovat zemi směrem k budoucímu členství, Brusel tuto perspektivu jednoduše neodmítne, stejně jako neměl odvahu vyhodit z čekárny Rumunsko a Bulharsko, které se nakonec členy staly. Pravdou je, že Brusel se nikdy neodvážil – i s ohledem na Turecko – pevně stanovit zeměpisné hranice. Pokud chce Evropa soutěžit s Ruskem, musí Ukrajině nabídnout něco lákavějšího než jen asociační dohodu.

Zároveň by nebylo realistické předpokládat, že země, která je současné době na vrcholu žebříčku nejzkorumpovanějších zemí světa, bude v dohledné době schopna splnit kritéria dobré vlády. V tom je její situace srovnatelná se situací Bulharska a Rumunska v roce 2007 nebo v nynějších kandidátských státech na Balkáně. Příklad Řecka, které téměř přivodilo kolaps eura, dokládá, že podobně rozšířené nešvary nevymizí ani po třech desetiletí členství v Evropě, uvedl presseurop.eu.