Kdy lze hajlovat? Verdikt soudu mnohé zaskočil

Podle verdiktu je takové chování trestně stíhatelné jen tehdy, pokud je gesto použito k šíření rasistické ideologie. Takovým příkladem ale není fakt, když někdo hajlováním demonstruje své přesvědčení.

Dnešní rozhodnutí soudu v Lausanne zvrátilo loňský verdikt švýcarského soudu nižší instance, který řešil případ muže obviněného z rasové diskriminace. Té se podle vyšetřovatelů dopustil v srpnu 2010 na demonstraci na známé louce Rütli u Lucernského jezera. Zmíněná akce radikální Strany národně orientovaných Švýcarů (PNOS) se za účasti asi 150 lidí konala den po švýcarském státním svátku, kdy si země připomíná dohodu z 1. srpna 1291 o takzvaném věčném spolku. Kantony Uri, Schwyz a Unterwalden tehdy podle legendy na louce Rütli uzavřely na "věčné časy" obranný pakt, který položil základy švýcarské konfederace.

Fakt, že nacistický pozdrav Heil Hitler či Sieg Heil stejně jako hákové kříže a další extremistické symboly nejsou ve Švýcarsku v zásadě zakázány, je často zdrojem politických diskuzí, upozornil list Neue Zürcher Zeitung (NZZ). Například v Německu či Rakousku je ale taková praxe trestná.

V České republice hrozí za hajlování vězení, soudy však takové počíná často řeší podmíněným trestem. Ale například v roce 2009 teplický okresní soud poslal trojici mužů až na 14 měsíců za mříže kvůli fotografii, na které vystupují s vlajkou nacistického Německa s hákovým křížem a rukama zdviženýma k nacistickému pozdravu. Český trestní zákoník ale umožňuje i vyšší tresty - v případě propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, za které je považováno mimo jiné právě hajlování, hrozí podle paragrafu 403 až deset let vězení.

Hajlování má své kořeny v římském pozdravu, který rovněž spočíval ve vztyčení pravice doprovázeného zvoláním „Ave Imperator!", případně v pozdějších dobách „Ave Caesar!". V císařském období pozdvihnutou pravici jako pozdrav používal také Napoleon Bonaparte, který chtěl navázat na odkaz římských císařů a římského impéria. O totéž se ve dvacátých letech 20. století pokoušeli také italští fašisté, po jejichž vzoru pak pozdrav pravicí ve druhé polovině dvacátých let převzal Adolf Hitler při budování své Třetí říše, jakož využil i další symboliku (např. říšskou orlici), která významově odkazovala jak na původní římskou říši, tak i na Svatou říši římskou národa německého.

Původně stranický pozdrav příslušníků NSDAP se po uchopení moci v Německu nacistickou stranou v roce 1933 stal oficiálním pozdravem, kterým Němci, sympatizanti s nacismem, vazalové a spojenci nacistického Německa dávalo najevo přízeň vládnoucí nacistické straně respektive jejímu Vůdci. Příkladem mohou být olympijské hry v Berlíně v roce 1936, kdy mnohé z olympijských výprav pozdravily představitele německého státu tímto způsobem.

Hajlování jako pozdrav bylo povinné zejména pro příslušníky strany a jejích ozbrojených formací (SS, SA). Naproti tomu příslušníci německé armády za stejných okolností používali tradiční vojenský pozdrav (salutování). Teprve v červenci 1944, poté, co se armádní důstojníci neúspěšně pokusili o převrat, bylo nařízeno hajlování také pro vojáky, jako výraz loajality armády k Vůdci.

Pohyb ruky se skládal ze dvou částí: přiložení natažených prstů pravé ruky na srdce a následným vztyčením pravé paže do úrovně ramen (či přibližně pod úhlem 45° k rovině ramen) před sebe. Výkřik „Heil Hitler!" (Hitlerovi zdar!), kterým se verbálně provolávala sláva Hitlerovi byl někdy nahrazován německým válečnickým pokřikem „Sieg Heil!" (Vítězství zdar!), popřípadě pouze „Heil!". Pokud zdravící osoba zdravila přímo Hitlera, dělo se tak zpravidla frází „Heil, Mein Führer!" (Zdar, můj Vůdce!).