Imunita proti covidu: biochemik naznačil, jak chrání vakcína a prodělání nemoci

Množí se také důkazy, že po prodělání covidu-19 existuje dobrá šance na zisk ochrany před další nákazou, nebo alespoň před vážným průběhem nemoci, deklaruje odborník. To podle něj dává smysl a jde o odpověď na otázku, proč se vůbec u lidí vyvinul imunitní systém.

"Po miliony let byl imunitní systém formován zákony přírodního výběru," píše O'Neil. Vysvětluje, že v případě očkování či prodělání nemoci přežívají paměťové B a T buňky, které se probudí při opětovné nákaze a dokážou si s infekcí poradit tak, že ji ani nemusíme pocítit.

To dává smysl z evolučního hlediska, protože pokud se jedinec cítí nemocný, je u něj menší pravděpodobnost, že zplodí potomka, takže imunita dává větší šanci přežití druhu, konstatuje profesor. Dodává, že z pohledu imunologie je ovšem důležitá otázka, jak dlouho ochrana poskytnutá proděláním nemoci nebo očkováním funguje.

Délka ochrany se velmi liší v závislosti na typu patogenu, průběhu první nákazy, i celkové zdravotní kondice a věku, poukazuje expert. To podle něj určuje i reakci na covid-19.

Spalničky vs. chřipka

Biochemik soudí, že není od věci srovnat to, co nyní víme o covidu-19, se dvěma dobře popsanými nemocemi, na které máme účinné vakcíny. Jsou jimi spalničky a chřipka, přičemž profesor pokládá otázku, které se bude v budoucnu covid-19 podobat.

Spalničky jsou mnohem stabilnější virus než SARS-CoV-2 a příliš nemutují, upozorňuje autor komentáře. Dodává, že také vyvolávají silnou imunitní odezvu, tudíž imunita vůči nim - ať již získaná přirozeně, nebo očkováním - trvá dlouho, podle některých studií doživotně.       

Protože jsou spalničky stabilní virus, přijde-li s nimi do kontaktu i před mnoha lety očkovaný či nakažený jedinec, bude chráněn, vysvětluje O'Neil. Vyzdvihuje, že u chřipky tomu je jinak a její virus se snadno mění, což znamená, že je nutné se proti němu neustále očkovat, jelikož vakcína proti dřívějšímu typu nemusí účinkovat proti typu jinému.

"Stabilita viru je proto klíč, který určuje, zda ochrana přetrvá," pokračuje expert. SARS-CoV-2 podle něj leží někde mezi spalničkami a chřipkou, není stálý jako spalničky, ale ani nestálý jako chřipka, a proto lze očekávat, že imunita vůči covidu-19 je trvalejší, i když ne tak trvalá jako u spalniček.

Bude tedy třeba mít vakcínu každý nový typ koronaviru, podobně jako u chřipky, očekává profesor. Na druhou stranu soudí, že v náš prospěch hraje pravidelný povrch viru SARS-CoV-2, který je téměř rovnoměrně pokryt spike proteinem, přičemž protilátky proti viru neštovic, který má také vysoce pravidelný povrch, vydrží zpravidla celý život.

Makrofágy, tedy bílé krvinky schopné pohltit patogen, fungují lépe, jsou-li na virus protilátky navázány - pakliže spike protein mutuje a protilátky se na něj nemohou dobře navázat, má cenu očkovat se proti novému spike proteinu, což se v případě covidu-19 plánuje, uvádí biochemik. Upozorňuje, že i za situace, kdy proti mutacím nezabírají protilátky, můžou fungovat T buňky, což znamená, že další očkování nepotřebujeme a máme dlouhodobou ochranu proti různým variantám viru, a přes menší reakci imunitního systému nebudeme mít závažný průběh nemoci.  

"Důležitým aspektem přirozené nákazy je to, jak silná je prvotní imunitní reakce," píše O'Neil. Poukazuje, že nachlazení zpravidla vyvolává jen mírnou reakci v horních cestách dýchacích, jelikož virus se omezuje na nosohltan a není velkou hrozbou, proto nepropukne celková imunitní odezva a nevzniknou paměťová B a T buňky.  

Jestliže pravá chřipka představuje velkou bitvu, běžné nachlazení je spíše šarvátkou, kterou tělo brzy zapomene a situace může být u mírných forem covidu-19 podobná, uvádí biochemik. Lidé, kteří měli průběh vážnější, tak mají dobrou šanci, že jsou vůči opětovné nákaze imunní, což u osob s velmi mírnými či žádnými příznaky zcela neplatí.

V tom je síla vakcín, které zpravidla vyvolávají silnější imunitní reakci než přirozená nákaza, konstatuje profesor. Vysvětluje, že důvodem je lstivost patogenu, který si díky evoluci vytváří způsoby, jak imunitní reakci uniknout. Viry, které disponují proteiny umožňujícími částečně uniknout imunitě, mají větší šanci přežít, podotýká O'Neil. To je podle něj mimořádně důležité v případě viru SARS-CoV-2, který využívá hned několik takových způsobů.

Jelikož očkování obsahuje buď část viru - například spike protein - nebo celý inaktivovaný virus, neomezuje imunitu a nastává její velká odezva, uvádí odborník. Jako příklad dává vakcínu od společnosti Moderna, u níž se ukazuje schopnost vytvořit trvalejší protilátky, což u přirozené nákazy není stoprocentní.

Vědci si jsou nyní poměrně jistí, že prodělání covidu-19 vytváří nějakou ochranu před opětovnou nákazou, ale s ohledem na různé varianty viru je moudré připravovat nové vakcíny pro rizikové osoby, i když teprve nadcházející měsíce ukážou, zda jsou skutečně potřeba, tvrdí biochemik. Dodává, že pokud se to potvrdí, proti covidu-19 bude nutné pravidelné očkování jako proti chřipce, v opačném případě budou rizikem pouze ti, kdo odmítnou jednorázové očkování, jako u spalniček.