Protipandemická opatření mohou přinést novou ztracenou generaci, varuje ekonom

Odvážná opatření jsou nezbytná

Žádný z vůdčích politiků Francie, Itálie či Španělska, ani předsedkyně Evropské komise v posledních projevech zaměstnanost mladých ale neoznačili za prioritu, kritizuje Wolff. Deklaruje, že na nejvyšší politické úrovni je nutné se zaměřit na zamezení rizika vzniku ztracené generace, k čemuž jsou nezbytná odvážná opatření.

"Během finanční krize se americká míra nezaměstnanosti mladých zvýšila ze zhruba 10 % na 19 %, zatímco v Evropské unii stoupla ze 16 % na 26 %," píše ekonom. Dodává, že EU se na hodnoty z roku 2008 vrátila až v roce 2018, v USA klesala nezaměstnanost mladých mnohem rychleji, navíc některé evropské země si vedly mnohem hůř, než byl průměr - v Řecku, Španělsku a Itálii byla i loni nezaměstnanost mladých vyšší než před nárazem v roce 2008.

Nový velký nárůst nezaměstnanosti mladých vyvolaný koronavirovou pandemií se může napravovat opět celé desetiletí, ne-li déle, varuje expert. Vidí již první signály - nezaměstnanost mladých v USA byla letos v červenci dvojnásobná ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, a přestože se v Evropě nezaměstnanost mladých nezvýšila tak dramaticky, stále v prvních dvou letošních kvartálech vzrostla z 15 % na 17 %, zatímco nezaměstnanost ve věkové kategorii nad 55 let poklesla.

Za ještě více znepokojivou považuje autor komentáře skutečnost, že opatření k uvolnění trhu práce vzrostla o 5 %, stejně jako poměr mladých, kteří na hledání práce v dané situaci rezignovali. Některé země, například Španělsko a Chorvatsko, jsou opět zasaženy mnohem hůře, podotýká Wolff. Upozorňuje, že ve Španělsku se nezaměstnanost mladých zvýšila z 32 % na 40 % a v Chorvatsku ze 17 % na 24 %, zatímco v Británii jen z 11 % na 14 %.

"Spolu s Evropou v druhém významném lockdownu existuje riziko, že se tato čísla dále rapidně zhorší," pokračuje ekonom. Vysvětluje, že nezaměstnanost mladých přináší dlouhodobé škody, jelikož pracovníci, kteří jsou v mládí bez práce, zpravidla v životě vydělávají mnohem méně.

Mladí nezaměstnaní hledí do budoucnosti také mnohem méně optimisticky, zpravidla opouštějí později domácnost rodičů a později zakládají vlastní rodiny, konstatuje odborník. Připomíná, že průměrný Ital odchází z domácnosti rodičů až ve 30 letech, tudíž není překvapivé, že porodnost v Itálii patří spolu se Španělskem k nejnižším v Evropě.

Na mladé nelze zapomenout

"Ve zkratce, Evropa si nemůže dovolit opět zapomenout na své mladé," apeluje Wolff. Nabádá evropské instituce, aby přispěly ke snaze vyhnout se další ztracené generaci, o což by se měli zasadit také politici v jednotlivých zemích.

Prvořadou prioritou je přistoupit správně k evropské makroekonomické politice, míní expert. Vysvětluje, že jedním z důvodů pomalého poklesu nezaměstnanosti mladých v EU po finanční krizi z roku 2008 byla druhá vlna recese, která Evropu zasáhla v letech 2011-2013, kdy příliš brzké rozpočtové a měnové utahování zadusilo oživení.

Evropští politici v reakci na pandemii zatím tuto chybu neopakují a poskytují úctyhodnou fiskální podporu, která ale musí ekonomice EU pomáhat alespoň do roku 2023, uvádí autor komentáře. Politikům také doporučuje, aby zahájili cílené podpůrné programy pro přijímání mladých zaměstnanců.

Evropská komise sice přislíbila 22 miliard eur ze zotavovacího fondu EU na podporu zaměstnanosti mladých, to však při existenci tří milionů mladých bez práce napříč Unií není dostatečné, deklaruje ekonom. Domnívá se, že politici jednotlivých zemí budou muset navýšit vlastní rozpočty, aby usnadnili zaměstnávání mladých a vytváření pracovních míst.

Před deseti lety, slibům navzdory, došlo v mnoha částech Evropy k omezení podpory vzdělání, investic a rodin, což postihlo především mladé, upozorňuje Wolff s tím, že toto se nesmí opakovat. Podotýká, že díky uzavření škol žáci zameškávají látku, což ovlivňuje jejich životní příjmový výhled, a to platí především o dětech z rodin, kde není vzdělanostní zázemí takové, aby kompenzovalo ztracenou výuku.

"Tímto způsobem jsou dále prohlubovány nerovnosti v příležitostech," kritizuje odborník. Dodává, že mnoho evropských zemí nyní platí velkou cenu za pomalou digitalizaci škol a univerzit - německé školy například ani půl roku po příchodu koronaviru nedokázaly spustit adekvátní online výukové systémy.

Masivní růst veřejného zadlužení chrání firmy před krachem a zachovává ekonomické struktury, ale pokud chce Evropa zůstat konkurenceschopná, musí do své ekonomiky v budoucnu investovat ještě víc, tvrdí expert. Soudí, že neexistuje lepší investice než ta do mladých lidí, které pandemie v mnoha ohledech zasáhla výrazně více.