Co s ruskými raketami v Turecku? Vojenský historik naznačil možné řešení

Krétský model

Episkopos poukazuje, že turecký ministr obrany Hulusi Akar v rozhovoru z počátku února nabídl možnost označovanou jako krétský model. „Říkali jsme to již dříve, ohledně modelu použitého pro S-300 na Krétě, jsme otevřeni vyjednávání,“ cituje autor komentáře Akarova slova. Pokládá proto otázku, co vlastně krétský model je a jak by mohl případně fungovat.

V polovině 90. let hledal Kypr způsob jak odradit Turecko od narušování svého vzdušného prostoru, nastiňuje historik. Vysvětluje, že americká pomoc nebyla tehdy ve hře, tudíž se Kypr obrátil na Rusko a uzavřel ambiciózní kontrakt na nákup protivzdušného raketového systému S-300.

„Ankara rychle oznámila, že vnímá kyperskou dohodu o S-300 jako existenční hrozbu,“ pokračuje Episkopos. Dodává, že Turecko signalizovalo odvetná opatření, která zahrnovala i otevřenou válku, pokud nebude systém odstraněn.

Výsledná krize eskalovala tak dlouho, dokud znesvářené strany nedosáhly jistého kompromisu, uvádí historik. Ten podle něj spočíval v tom, že kyperský systém S-300 byl předán řecké armádě a umístěn na řeckém ostrově Kréta. Tím, že turečtí představitelé nyní zmiňují tuto anabázi jako možnou kompromisní dohodu, avizují v zásadě dvě věci, soudí Episkopos.

Zaprvé, Turecko je připraveno zachovat systém S-400 ve stavu, kdy není plně funkční, míní autor komentáře. Poukazuje, že podle Ankary není systém využíván permanentně, ale jeho aktivace se odvíjí od úrovně ohrožení, která ovlivňuje turecké rozhodování.

Zadruhé, Ankara je zřejmě ochotná prozkoumat možnost, že její systémy S-400 budou na časově neomezenou dobu uskladněny mimo turecké území, které zároveň není územím Severoatlantické aliance, konstatuje Episkopos. Věří, že Turecko si od těchto ústupků slibuje opětovné zapojení do programu bojového letounu F-35, z něhož bylo po nákupu systémů S-400 vyloučeno.

Snadné řešení není v dohledu

Stejně tak Turecko věří, že by mohlo dosáhnout uvolnění amerických sankcí a zároveň si ponechat ruské zbraně, které si objednalo v roce 2017, domnívá se historik. Deklaruje, že návrh Ankary ovšem obsahuje podstatné nejasnosti.

„Za všechny, neexistuje náznak, že by Bidenova administrativa byla ochotná tolerovat S-400 na turecké půdě i v neaktivním stavu,“ píše Episkopos. Připomíná, že jistou verzi kompromisního uskladnění předložil již v roce 2019 předchůdce Joe Bidena v Bílém domě Donald Trump, ale ta nikdy nezískala smysluplný rozměr.

S-400 by tedy musely být uskladněny mimo turecké území, ale z toho vyplývá další problém, soudí autor komentáře. Považuje za něj absenci oboustranně přijatelného místa, jelikož Řecko a spolu s ním zbytek Evropy by pravděpodobně netolerovalo S-400 na s Tureckem spřízněném Severní Kypru, přičemž případný převoz systému do Libye je pro vrchní velení NATO téměř jistě neakceptovatelný.

Jako poslední zmiňuje Episkopos skutečnost, že S-400 je mnohem pokročilejší zbraň než S-300 a představuje větší vojenské riziko pro turecké sousedy, tudíž bude těžší dosáhnout nějakého kompromisu.

Žádné snadné řešení tak není v dohledu, shrnuje historik. Očekává proto, že stávající diplomatický pat mezi Washingtonem a Ankarou ohledně tureckých systémů S-400 bude i v nejbližší budoucnosti určovat vojenskou spolupráci mezi Spojenými státy a Tureckem.