NÁZOR: Rusko může zaútočit, varuje politolog. Doporučuje razantní protiopatření

Stále palčivější otázka

Americký prezident Joe Biden minulý týden uvedl, že další sankce "nemají skutečný smysl", jelikož 98 % plynovodu je již dokončeno, připomíná autor komentáře. Obává se, že ve chvíli, kdy na konci srpna dojde k dokončení projektu, západní stratégové budou na pozadí tohoto vývoje čelit stále palčivější otázce, která zní, zda Rusko nyní zaútočí a pokud ano, kde se tak stane.

"Je pravděpodobné, že Ukrajina - která je od roku 2014 ve válce a kterou plynovod zbaví i nejmenší kontroly, kterou měla vůči Rusku - je nyní ztracená," nebere si servítky expert. Sdílí i obavy menších členských zemí NATO sousedících s Ruskem, kteří musí opět přemýšlet, nakolik důvěryhodný je odstrašující potenciál této aliance.

Terhalle nepochybuje, že Putina povzbudila německá vytrvalost tváří v tvář tvrdé kritice plynovodu ze strany Polska a pobaltských zemí, podobně jako nedávná Bidenova poznámka, že Moskva představuje pro bezpečnost Spojených států menší hrozbu než Peking.

Putin tak minulý týden prohlásil, že to byl údajný západní "antiruský projekt", který jej přiměl k sepsání článku o tom, proč Rusové a Ukrajinci tvoří ve skutečnosti jeden národ, připomíná politolog. To jej přivádí na otázku, zda Ukrajinu potká stejný osud jako dříve Sudety či Kuvajt.

"Ti, kteří si myslí, že odpověď zní 'ne', odkazují na prohlášení jako to bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, který v rozhovoru pro Financial Times z roku 2018 zdůraznil, že Putin není 'postava jako Hitler'," píše Terhalle. Dodává, že podle mnohých je opačné hodnocení pouhým alarmismem, přičemž se uklidňují například tím, že slova britského generála Richarda Shirreffa o válce s Ruskem, k níž mělo dojít v roce 2017, se ukázala jako chybná.  

Politolog zmiňuje také "železný zákon" odstrašovacího potenciálu NATO, který podle některých vysloužilých činitelů spočívá v přítomnosti amerických vojáků  na východním křídle aliance, kteří jako jediní dokážou odradit Rusko od útoku. To podle něj znamená, že Moskva si neláme hlavu s vojáky Německa, Británie a Francie.

Zároveň skončilo funkční období bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a američtí vojáci zjevně na východě Evropy zůstanou, připouští odborník. Pokládá tedy řečnickou otázku, proč tolik povyku.

Čas posílit jaderný arzenál

Odpověď hledá Terhalle v letošní knize amerického admirála Jamese Stavridise a publicisty Elliota Ackermana 2034: Román o další světové válce, která popisuje vypuknutí americko-čínského konfliktu. Stavridis, který dříve hlasitě podporoval závěry generála Shirreffa, situaci přímo nespojuje s Evropou a Ruskem, což ale činí jiní, byť neúmyslně, konstatuje politolog.   

Někdejší americký ministr obrany James Mattis v roce 2017 během senátního slyšení odmítl, že by Spojené státy dokázaly vést zároveň dva velké konflikty, připomíná autor komentáře. V tom podle něj může Putin vidět příležitost.

"Americko-čínská válka by pravděpodobně pohltila veškeré ekonomické a vojenské zdroje Spojených států, nebo jejich většinu, což by v důsledku silně oslabilo důvěryhodnost jejich odstrašujícího potenciálu v Evropě," píše Terhalle. Soudí, že díky tomu by podobný konflikt poskytl Putinovi kýženou příležitost odčinit porážku Moskvy ve studené válce.  

Zda americko-čínská válka skutečně vypukne není vůbec jisté, přiznává politolog. Nedovoluje si však vyloučit, že stávající soupeření Washingtonu s Pekingem se může silně vyhrotit, jelikož není pravděpodobné, že by se jedna strana chtěla výrazněji vzdát své moci.

S ohledem na neblahé zkušenosti s Putinem nelze ruskému vůdci věřit, což platí i o jeho ujišťování ohledně Ukrajiny, deklaruje Terhalle. Místo toho tak doporučuje zabránit budoucímu ruskému úderu dvěma způsoby.

Evropské mocnosti by zaprvé měly Putinovi jasně ukázat, že jsou připravené odstřihnout Rusko do globálního bankovního systému SWIFT, a zadruhé by měly opět zvážit možnost posílení svých jaderných arzenálů a role Evropy v odstrašovacím potenciálu NATO, nabádá autor komentáře. Soudí totiž, že Putinovo vítězství ohledně plynovodu Nord Stream 2 uštědřilo tomuto odstrašujícímu potenciálu ránu. "Appeasement tentokrát zvítězil - ale neměl by mít poslední slovo," burcuje Terhalle.