Rusy zneklidňují více zavřené fastfoody než vraždění na Ukrajině. Putina mohou svrhnout bezpečnostní služby, míní sociolog

Jak upozornil sociolog Vojtěch Bednář, za výměnou ruského prezidenta Vladimira Putina nebude stát tamní opozice. „Nedělejme si iluze. Evropská mentalita je postavena na protipólu liberální demokracie proti autoritářství. Avšak ta ruská má v protipólu k autoritářství anarchii, která s sebou nese bídu a zmar. Proto, i když vymění prezidenta, vymění jej velmi pravděpodobně za jinou postavu podobných kvalit a je spíše otázkou, kdy se na to přijde,“ zmínil se Bednář pro EuroZprávy.cz.

Sám vidí v krizi ještě hlubší problém. Kromě velké rozlehlosti země a různorodosti národů varoval před hrozící nestabilitou v Ruské federaci. „Ruská federace je nejrozlehlejší stát světa s velkým množstvím různorodých národností a obrovským objemem zbraní, včetně jaderných. Vnitřní konflikt většího rozsahu by nás zcela jistě ohrozil, potenciálně více než počínání současné vlády. Tím ale nechci zlehčovat její vinu na rozpoutání války a ekonomické katastrofy,“ uvedl Bednář. Doplnil, že možnost imploze ruské společnosti jako celku je velmi málo pravděpodobná. „Ke konfliktům může dojít, pravděpodobnější je ale výměna vedení,“ míní sociolog.

Po staletí jsou Rusové neomezeným vládcem Ruské federace, popřípadě v minulosti Sovětského svazu, a určují politickou orientaci, vnitřní uspořádání či vývoj mezinárodních vztahů. Sociolog Sekot upozornil na to, že imperiální dobyvatelské principy Ruska jsou přirozeně podporovány nebo dokonce adorovány majoritou příslušníků ruského národa. „Pro ruské obyvatelstvo je válka tradičním, efektivním, a tedy ospravedlnitelným imperiálním uchvatitelským prostředkem udržení a posílení mocenské pozice. Hybnou silou Ruska není budování tvůrčího ekonomického potenciálu, nýbrž bezohledné využívání přírodních zdrojů jako dominantního vývozního artiklu a zdroje národního důchodu,“ řekl.

Ruská společnost je pak zejména díky odměnám ve formě zvyšující se životní úrovně ochotna nejen tolerovat, ale i podporovat mocenské eskapády svých vůdců. „Zejména jde o situace vojenské expanze Kremlu. Většina Rusů ji možná považuje za výraz mocenské síly a prestiže své země, svého politického vedení a bezmezného obdivu ke svému vůdci. V situaci, kdy se válečné drama odehrává za hranicemi země, spíše dezinformovaní Rusové nehledí na morální, lidskou stránku válečného konfliktu, ale na možné územní, mocenské a ekonomické zisky,“ míní Sekot.

Oligarchové zřejmě Putina nesvrhnou

Sociolog Bednář je toho názoru, že je v ruské tradici vyměnit autoritu zákulisní cestou, nikoliv volbami. „Pokud bude prezident Putin svržen, pak nejpravděpodobněji některou z bezpečnostních služeb nebo někým z nejbližšího okolí,“ myslí si. Dodal, že se to těžko stane dříve, než si toto okolí bude jisté jeho nástupcem.

„Pohádkově bohatí oligarchové mají ‚pouze‘ starost o své zahraniční majetky a investice,“ uvedl Sekot. Venkovské, spíše chudé obyvatelstvo, nemá co ztratit, a tedy pocit možného praktického dopadu na individuální život sdílejí spíše příslušníci střední třídy. „Mohou v důsledku úspěšné expanze získat pocit jedinečné příležitosti kariérních šancí zejména na ekonomickém poli, stejně tak na druhé straně v důsledku neúspěšného válečného dobrodružství čelit nebezpečí ztráty očekávaných vábných životních perspektiv. A jak jsme posledního půlroku svědky, že snad největší hrozbou velkoměstského kariérně prosperujícího obyvatelstva není dobyvatelská válka, ale důsledné mezinárodní ekonomické sankce,“ vyjmenoval sociolog.

Střední třída je spíše spokojená

Podle Sekota - spíše než zděšení nad vraždícím postupem svých žoldáků na Ukrajině - „ruského novodobého měšťáka“ silně zneklidňuje nemožnost sdílet spotřební symboly konzumní společnosti. Ať už jde o návštěvu fastfoodů, koupi prestižních módních značek, zahraničních automobilů, pobyt v dalekých turistických resortech nebo užívání benefitů sofistikované elektroniky. „Není tak bez zajímavosti sledovat, jak společnost, dlouhá desetiletí neúnavně a bezohledně deklarující princip sociální spravedlnosti a masově praktikující preferenci idejí nad materiálním požitky, želí ztráty jejich spíše pomíjivých atributů více, než propadu mezinárodní prestiže a opovržení své vlasti,“ řekl Sekot.

Míní, že z tohoto zorného úhlu nelze v dohledné době kvůli nejistotě ohledně vývoje a výsledku válečného konfliktu na Ukrajině silnou masovou odstředivou reakci ruského obyvatelstva vůči Putinovskému mocenskému centru očekávat.

Sekot očekává spíše reakci vzdělanců a měst. „Nepochybně se ‚pohnulo svědomí‘ vzdělaných, demokraticky smýšlejících Rusů etablovaných v politických zastupitelských pozicích, kteří mají i nástroje, jak své názory na válku a samotného Putina ventilovat. Zdá se, že zatím beztrestně,“ nastínil brněnský sociolog. Zastupitelé měst v tom však nejsou sami. „Při absenci disidentských intelektuálních center devastovaných Putinovskou represí lze očekávat od odvážných zastupitelů ruských velkých měst i navazující posilující reakci od akademické obce, nezávisle uvažujících intelektuálů, spisovatelů. Zkrátka od vzdělanců, spatřujících budoucnost své země v demokratickém vývoji a přátelských vztazích s evropským a americkým kulturním světem, nikoli v rezignující odevzdanosti Putinovského rusofašismu,“ shrnul Sekot.

Sociolog Sekot také věří, že tato perspektiva už v ruské společnosti klíčí. V této rané fázi brutální ruské expanze podle něj bude záviset nejen na vývoji války na Ukrajině, ale zřejmě zejména na důsledné, účinné a neslábnoucí vojenské, ekonomické a politické podpoře naší kultury. „Kultury, za kterou a pro kterou Ukrajina jako evropská země bojuje,“ uzavřel sociolog.