Zachrání si Turecko tvář? Systém S-400 může lukrativně prodat, tvrdí politolog

Problém nejen pro F-35

Turecko koupilo ruský systém S-400 navzdory odporu Spojených států a NATO, ačkoliv ten není kompatibilní s výzbrojí Severoatlantické aliance, poukazuje politolog. Dodává, že Washington Ankaru před tímto krokem silně varoval, ale turecká armáda loni i tak obdržela první kusy systému.

"S-400 je jedním z předních ruských systému raketové obrany," pokračuje Larson. Nastiňuje, že v závislosti na typ cíle a typ nasazené rakety dokáže detekovat objekty na vzdálenost až 600 kilometrů a vést palbu na cíle vzdálené téměř 400 kilometrů.

Analytik také připomíná, že systém je velmi flexibilní a dokáže se přizpůsobit pravděpodobné hrozbě - zvolením různých typů raket lze S-400 optimalizovat na boj proti cílům na malou, střední i velkou vzdálenost, ať tyto cíle představují vysoko letící bombardéry či mnohem rychlejší balistické střely.

Spojené státy a jejich spojenci z NATO vyjadřovali obavy, že sledovací radar ruského systému může získat informace o letových charakteristikách a radarové stopě letounu F-35, a tím potenciálně rozkrýt vlastnosti stealth nejnovějšího stroje Severoatlantické aliance, vysvětluje Larson.

Navíc, údržba protivzdušného systému ruské výroby si žádá přístup ruských techniků, kteří by tímto způsobem mohli získat přístup k informacím o protivzdušné obraně NATO, podotýká politolog. Dodává, že z toho vyplývají pro Turecko závažné důsledky. 

Americký ministr obrany Mark Esper v březnu oznámil, že Turecko bylo vyloučeno z  programu F-35, připomíná analytik. Podotýká, že turecká účast zahrnovala výcvik pilotů na novém stroji a exkluzivní výrobu některých částí jeho trupu a přistávacího podvozku.

"Od Tureckého odchodu z programu se výroba F-35 zpomalila, jelikož američtí výrobci mají problémy dohnat ztracenou výrobní kapacitu," píše Larson.

Turecký souhlas není pravděpodobný

Zmíněný dodatek senátora Thunea předpokládá, že americkým ozbrojeným silám budou poskytnuty potřebné finanční prostředky k nákupu protivzdušného systému S-400, konstatuje politolog. Doplňuje, že takový prodej by se měl případně odehrát na základě souhlasu turecké vlády a amerických ministerstev obrany a zahraničí.

Uvedené strany by se musely zavázat, že peníze, které Turecko za svůj systém S-400 získá, nebudou použity k nákupu jiného vojenského vybavení, které Spojené státy považují za nekompatibilní s výzbrojí NATO, poukazuje Larson. Považuje to za potvrzení obav, které Severoatlantická aliance chová ohledně ruského protivzdušného systému.

"Krok může být myšlen jako cesta, jak si Turecko zachrání tvář," míní politolog. Připomíná, že Esper jasně deklaroval, že Turecko nemůže mít zároveň S-400 a letouny F-35 - kterých si chtělo pořídit hned stovku -, a to ani za situace, kdy ruský systém zůstane neaktivní, ve skladech. 

Pokud by Spojené státy dokázaly koupit protivzdušný systém S-400, mohly by lépe porozumět jeho vlastnostem a zjistit, jak lépe chránit letouny F-35 a F-22 před ruskými radary, vysvětluje analytik. Přesto se podle něj teprve uvidí, zda Thune otevřel legální cestu k získání systému.

Záviset bude podle Larsona především na Turecku, které si je vědomo rizik, ale přesto pokračuje ve svých plánech ohledně S-400, a tak není pravděpodobné, že by v dohledné době přistoupilo na americkou nabídku.