Experti: Bayrou spáchal sebevražedné politické rozhodnutí

Bayrou si od svého nástupu do funkce odmítal zajistit většinu jednáním s opozicí, zejména se socialisty. Politický analytik Frédéric Sawicki tento postup považuje za paradoxní, jelikož Bayrou se ve své politické kariéře snažil překonat rozdělení mezi pravicí a levicí.

Bayrouovo působení ve funkci premiéra bylo poznamenáno sérií neúspěchů. Mnoho lidí odsoudilo jeho necitlivý přístup k obětem skandálu ve škole Bétharram. Nejdříve ignoroval klimatické a ekologické otázky a následně použil termín „migrační záplava“, což bylo vnímáno jako signál pravici a krajní pravici. K definitivnímu rozkolu došlo po oznámení úsporného plánu, který měl být zaplacen především zaměstnanci a důchodci, a to mimo jiné i zrušením dvou státních svátků.

Kromě Bayrouových chyb poukazuje Sawicki na strukturální důvody neúspěchu. Mezi ně patří Macronovo nerespektování rozložení sil v Národním shromáždění po volbách v červenci 2024. Po těchto volbách měl být podle všeho jmenován premiér z Nové lidové fronty, a to i v případě, že by jeho vláda selhala.

Místo toho se Macron rozhodl opřít o republikány a jejich 48 poslanců. Dalšími problémy jsou hyperprezidentský systém, který zaručuje prezidentovi naprostou neodpovědnost. Systém většinového hlasování ve dvou kolech nevede strany k hledání kompromisů, ale naopak je nutí spojit se s ideologicky odlišnými stranami jen proto, aby získaly mandáty.

Sawicki navrhuje jako řešení reformu volebního systému směrem k poměrnému zastoupení. Podle něj by to vedlo k větší odpovědnosti politických stran. Také by to lépe odráželo rozdělení společnosti a donutilo politiky vyjednávat. Dalším krokem by bylo omezení pravomocí prezidenta, například zrušením jeho práva jmenovat premiéra bez souhlasu Národního shromáždění.

Macron má nyní tři možné cesty. První je rozpuštění Národního shromáždění. Tento krok je však velmi riskantní, protože by to pro jeho tábor znamenalo ztrátu hlasů. Druhou možností je pokračovat ve stejném duchu a doufat, že se premiérovi z jeho tábora podaří prosadit rozpočet.

To by ale s největší pravděpodobností vedlo k dalšímu hlasování o nedůvěře a následně by země neměla rozpočet. Třetí a podle Sawického jedinou rozumnou možností je jmenování premiéra ze Socialistické strany, což by mohlo vést k prosazení reforem.

Tato volba by pro Macrona byla hořká, ale mohl by doufat, že Ústavní rada zakáže některé návrhy socialistů nebo že se levice rozdělí. V případě rozpuštění Národního shromáždění by zřejmě nejvíce získala strana Národní sdružení Marine Le Penové, která se tak dostává stále blíže k moci.