Henry Kissinger slaví 100 let. Diplomat, který změnil dějiny a varoval před apokalypsou

Heinz Alfred Kissinger se narodil 27. května 1923 v bavorském městě Fürth. Po patnácti letech musela jeho rodina Německo opustit, uvádí Britannica. Před nacisty utekla v roce 1938 do USA, kde si změnil jméno na Henry. Už od patnácti let pracoval v továrně a současně navštěvoval večerní školu. Po skončení druhé světové války, během které sloužil v americké armádě, vystudoval historii a filozofii na Harvardově univerzitě, kde získal v roce 1954 doktorát. V roce 1962 byl na této univerzitě jmenován profesorem.

Potkala ho funkce poradce pro národní bezpečnost prezidenta Richarda Nixona a později prezidenta Geralda Forda. Následně sloužil jako ministr zahraničních věcí Spojených států od roku 1973 do roku 1977. Během svého působení se významně podílel na politice détente, která vedla ke snižování napětí mezi USA, Sovětským svazem a Čínou. Jeho diplomatické úsilí přispělo k uzavření dohod o omezení jaderného zbrojení mezi USA a Sovětským svazem. Navzdory svému významu a renomé se po opuštění funkce ministra zahraničí nevrátil do oficiální vládní funkce.

V roce 1971 se konalo mistrovství světa ve stolním tenisu v japonském městě Nagoje, které se využilo k normalizaci vztahů mezi USA a Čínou. Tato událost se stala známou jako "pingpongová diplomacie". V roce 1972 pak americký prezident Richard Nixon historicky navštívil Čínu, což se stalo významným mezníkem ve vztazích mezi oběma zeměmi.

Kissingerovi se podařilo přispět k ukončení arabsko-izraelské Jomkipurské války v roce 1973 prostřednictvím kyvadlové diplomacie. Jeho největším úspěchem realpolitiky bylo zprostředkování mírové dohody, která ukončila válku ve Vietnamu a přivedla americká vojska zpět domů. Za tuto úlohu obdržel Nobelovu cenu za mír v roce 1973.

Stal se terčem kritiky veřejnosti a lidskoprávních organizací v souvislosti s odtajněním dokumentů, které odhalily americkou politiku v Jižní Americe a ve Východním Timoru.

I ve svém pokročilém věku, se stále aktivně angažuje a vyjadřuje odvážná stanoviska. Jednou z jeho významných výroků bylo prohlášení, že "pro porozumění Putinovi musíte číst Dostojevského, nikoli Mein Kampf."

Kissinger se ve svých rozhovorech vyjádřil, že současná vojensko-politická situace připomíná období před první světovou válkou. Konflikty a neshody mezi vojensko-ekonomickými bloky rostou, zatímco snaha o dialog se snižuje.

Kissinger také zdůraznil, že válka již není nedotknutelným tabu, které inspirovalo vznik Organizace spojených národů. Úsilí OSN je zaměřeno na zabránění válek a jejich politické řešení. Mírové jednání a ukončení ozbrojených konfliktů jsou prioritou před vítězstvím, což je základní hodnota chráněná Listinou OSN.

Širokou diskusi vyvolala jeho slova, která byla do té doby pro mnohé tabu. V květnu 2022 je adresoval prostřednictvím telemostu účastníkům Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Prohlásil, že s Moskvou je nutné jednat, když naznačil, že Ukrajina by se měla vzdát části svého území, aby dosáhla mírové dohody s Ruskem.

V lednu 2023 v online projevu pro účastníky Světového ekonomického fóra v Davosu Kissinger nevyloučil možnost členství Ukrajiny v NATO. Toto stanovisko potvrdil nedávným rozhovorem s prestižním britským týdeníkem The Economist. Podle Kissingera, zkušeného diplomata, je důležité, aby Kyjev vstoupil do NATO, aby byl chráněn aliancí a zároveň byl omezován.

Velmi pečlivě sleduji události na Ukrajině, strávím denně několik hodin zkoumáním mnoha zdrojů informací, včetně těch západních, ukrajinských, ruských, čínských a vietnamských, uvedl Medium Seznam.

Nedávno jsem narazil na video z Ruska, ve kterém tazatelé ptali náhodných lidí, co si myslí o Putinovi a jeho politice. Většina respondentů ho velebila, s výjimkou starší ženy, která vyjádřila svou nenávist kvůli válce a obětem, které způsobil. Tazatel se snažil argumentovat, že Putin obnovuje historické hranice Ruska.

Avšak odpověď této babičky obsahovala moudrost, která se vyrovná Kissingerovým slovům a překonává fanatické krvavé výkřiky z obou stran: "Čert vezmi hranice, nejsou jediný lidský život hodny."

Kissingrova doktrína zůstává aktuální i v současnosti: pokud suverénní země odmítnou zapadnout do širších amerických plánů, americký národní zájmový stát rychle reaguje podkopáním jejich suverenity. Bez ohledu na politickou stranu ve vedení Bílého domu je to pro USA běžná praxe a Kissinger, stále aktivní, zůstává jedním z hlavních architektů tohoto status quo. Upozorňuje na vliv politika The Guardian.