Hluboko v horách se Británie připravuje na ruský útok

Tento úkol není čistě hypotetický. Zranitelnost takzvaného "vysokého severu" vyzdvihuje nevysvětlený útok na podmořský kabel v Baltském moři z loňského roku, narušování vzdušného prostoru NATO ruskými drony a letadly a zvýšená přítomnost ruských lodí. Británie již v roce 2014, po invazi Ruska na Krym, iniciovala vytvoření Spojených expedičních sil (JEF), aliance deseti evropských zemí připravující se na hrozby na severním křídle.

Klíčovou otázkou je, zda dokáže aliance JEF naplnit svůj potenciál, když se ruská hrozba mění a Spojené státy se stále více odvracejí od evropské bezpečnosti pod vedením Donalda Trumpa. Ruské metody se totiž diverzifikují. Zároveň tající arktický led otevírá dříve neprůchodná moře, což spouští nový boj o přístup a nerostné suroviny v regionu, do kterého se zapojuje i Čína a USA.

Britský ministr obrany John Healey, který se cvičení zúčastnil, uvedl, že země JEF dokáží nejlépe posoudit rizika, reagovat na hrozby a přimět NATO, aby tuto oblast bralo vážněji. Aliance JEF má fungovat rychleji než "stroj" NATO, který k akci potřebuje souhlas všech 32 členských států.

Severní spojenci vidí JEF jako ideální nástroj pro adaptaci na rychle se vyvíjející zbraně a rušivé taktiky, které nesplňují prahy tradiční války, známé jako útoky v "šedé zóně". Norský generálmajor Gjert Lage Dyndal zmínil, že ruská agrese v Arktidě není nic nového, ale hybridní válka se rozvíjí po celé Evropě. Jako příklady uvedl sabotáž plynovodů Nord Stream v roce 2022 a narušení lodních tras.

I přes teoretický potenciál JEF existuje mezi pozorovateli podezření, že aliance nepracuje na plné síle. Kritici, jako Ed Arnold z Royal United Services Institute, tvrdí, že JEF "nikdy pořádně nedokázala artikulovat svůj účel" a potřebuje znovu získat "mojo". Volá po dlouhodobé strategii, která by JEF poskytla zdroje a pozornost. Obavy přetrvávají i ohledně pravomoci JEF jednat, která není dostatečná.

Jednou z klíčových oblastí, kde je potřeba posílit přítomnost na vysokém severu, jsou ledoborce. Odhaduje se, že Rusko má 50 ledoborců (z toho nejméně 13 pro Arktidu, 7 jaderných), zatímco Čína má pět. Přestože Británie neplánuje pořídit vlastní ledoborec, spoléhá na své námořní a letecké expertizy. Ministr Healey však trvá na tom, že „úroveň uznání a připravenosti následovat Spojené království [v Bodø] byla opravdu silná".